KOLIK ČASU ZBÝVÁ DO PŘÍŠTÍ PRAKTICKÉ ŽENY


středa 31. října 2012

Chystám... Ochutnáte se mnou?

Nechal jsem se ukecat. Chceme čtenářkám ukázat, že se dají dělat na silvestra i jiné věci, ohledně pohoštění.
Měli jsme válečnou poradu a rozdělovali si úkoly. V těhle věcech je to takové, že i šéfredaktor  moc nerozhoduje, ale taky si "jenom" vybírá. Dneska jsem zkusil první recept. Recept jsme vymámil od kamarádky Alenky z Hlinska, kde mi moc chutnalo. Víte, že jsem tam o víkendu byl :-) Hned mě to napadlo, když jsem měl najít řešení na téma "mleté maso". Tady jsem při činu:
Hádejte zda jde o pohled zděšení nebo obdivující nad tím, co jsem vytvořil. V laboratorních podmínkách jsem obstál i chuťově. Zítra to vypiluju :-)

úterý 30. října 2012

Tohle jsme taky zažili

Co prožívá New York všichni známe. Rok 2002. Nezávidím těm lidem a držím jim palce, aby to ustáli. Tohle není Sandy z Horečky sobotní noci, tohle je spoušť, za kterou může Sandy.
Hoboken, je to jen co bys kamenem dohodil z New Yorku přes řeku Hudson. Taxíky, které sotva najdou pasažéry...

Už už už to bude

Už jsem to tady profláknul, že ve čtvrtek se na stáncích objeví další speciál Praktické ženy - Šikovná máma. Tahle bude plná perníku!
Pro lepší orientaci v hledání na regálech vypadá takhle:


Tak jak to dopadlo? S odřeným kolenem...

Jestli jsem včera ráno den, kdy posíláme Praktickou ženu do tisku připodobnil k jízdě na kole z kopce, netušil jsem, že to dole skoro neubrzdím :-)
Po návratu z redakce usednu k počítači, že se teda pochlubím jak jsme to zase všechno zvládli včas a on nefunguje internet. Chvilku na to volá tiskárna. Zpráva je podobná tomu, jako když vám na kole praskne řetěz, selžou brzdy a upadnou obě kola. "Chybí nám poslední stránka," říká paní z tiskárny.
Hm. Cože? Taky jste se už někdy dotkli rozbité probíjející zásuvky. Když vás to nezabije, tak parádně probudí. Že teď píšu znamená druhý případ. Ta poslední stránka prostě zůstala ve studiu. Rychlý telefon.
"Jo, je tady," řekne hlas na druhém konci. "Mám ji poslat?"
"No to bych prosil!"
"Už tam jede."
"Dík!"
Tak snad už dneska je Praktická žena v tiskárně kompletní. Můžu tedy vyrukovat i s touhle fotkou:
Dvanáctou Praktickou ženu posílám do tiskárny. Ukryté poklady v obálce uvidíte už 8. listopadu.
P.S. 
Můžu se věnovat nefunkčnímu telefonu a internetu. Moc vlídná paní zjišťuje, že porucha je na centrále. "Technik vyjíždí!" říká mi v šest večer. "Odstranění bude trvat maximálně 30 hodin."
"Cože?!"
"No, to je maximální doba, může to být i dřív."
"Cože?! Centrála je pár stanic tramvají ode mě, co na tom bude trvat třicet hodin?"
"To je maximální doba na opravu, může to být dřív."
"Na jakém čísle si můžu stěžovat?" ptám se dost rozpálený.
"Můžete nám napsat na naše webové stránky..."
"Asi těžko, když mi nefunguje internet..."
"Můžete nám napsat, poslat dopis..."
"Tak já se vypravím do nějaké internetové kavárny, abych si mohl vyřídit pracovní věci a taky vám napsat!"
P.P.S. 
Po osmé ráno mi dneska volá technik. Prý je všechno v pořádku, jen prověřuje spojení. Tak je mi ho najednou líto, že na odstranění chyby v centrále pracoval celou noc. Nebo to je jinak?



pondělí 29. října 2012

Dneska si to užijeme, hádám...

Je to taková sázka do loterie, vždycky, když máme poslat nové číslo do tiskárny, hádám, zda všechno klapne.
Klapne, protože musí, ale je to něco jako když se řítíte na kole z kopce a víte, že dole musíte vybrat zatáčku... Všechno už je kompletní, a přece ještě budeme ladit poslední detaily, aby se čtenářkám časopis pořád líbil a pořád byl k užitku. O čem to bude? Příprava na Vánoce. Tak brzo? No, tak brzo to není, když uvážíte, že všechno potřebuje nějaký ten čas na přípravu, nachystání, tvoření.
A zatímco dneska prosincová Praktická žena odchází do tiskárny, už ve čtvrtek se na stáncích objeví perníkový speciál ŠIKOVNÁ MÁMA. Už se těším, těšíte se taky?
Tak na to kolo právě sedám a vyrážím, držte nám palce.
:-)

neděle 28. října 2012

Dlouhá bílá noc v Hlinsku aneb Šéfredaktor na výletě

Nechal jsem se ukecat, že na víkend by se slušelo navštívit kamarády, ukázat zase Albertovi jeho mámu i babičku, pokecat s přáteli a trochu si odpočinout.
Měl jsem tušení, že to bude zase dobré, ale taky, že se řítíme vstříc zimě. Předpovědi to naznačovaly, vypadaly jako potvrzené zprávy.
Páteční Brněnský drak vyjel už se zpožděním, což nijak vlakové hlášení nekomentovalo (asi se České dráhy stydí a nebo myslí, že za drahé lístky si máte užít víc než obyčejnou cestu na čas), člověk by čekal omluvu, uklidnilo by to duši, že?! No nic, jsme přece zvyklí. Ale nechci taky nadávat Českým drahám, k ničemu by to nebylo.
Hlinsko, dosažené v jiném čase než mělo být bylo, podzimní večer. I ráno se zdálo takové pozdně podzimní, mrholení, ale to nic není. A pak to šlo ráz na ráz.
Ještě je to podzim... Sobotní poledne...
O hodinu později...
O hodinu později...

Jo, romantika... Trochu zebavá, však už to poznali asi všichni a všude. V hlineckém Betlému vypadá úžasně!
A když mi tentokrát změna času přidala hodinu noci navíc, tak jsem si to užil. A Albert taky.

středa 24. října 2012

Pletení rukama boduje


Pletení rukama čtenářky fakt nadchlo. Na naší facebookové stránce HOLKY V AKCI se rozvinula debata z čeho všeho se tak dá plést, když si odpustíte ten nákup originální příze. Je to pořád stejně potěšující zpráva: hledáme a umíme si vždycky poradit. Pro případ pletené šály bych volil originální přízi. Je heboučká, příjemná, hřejivá... Jo, měl jsem ji na krku. A stejně hřejivé jsou i reakce.
Naše video pletení rukama vidělo už 1717 lidí. Nejvíc samozřejmě z Česka, pak ze Slovenska, ale také z Velké Británie, Brazílie, Itálie, Francie, Polska, Spojených států, ale i z Argentiny, Austrálie, Kanady, Mexika nebo Alžírska. Čtyři diváci podle statistiky viděli naše video z "neznámé oblasti", tak nevím jestli jsme náhodou neuspěli i někde mezi galaxiemi...
Jeden dopis, který přišel včera Pavlíně:
Dobrý den,
chci Vám moc poděkovat za článek v poslední PŽ o pletení rukama. Objednala jsem vlnu a začal plést a musím říct, že jsem NADŠENÁ. Pletení, háčkování, drhání atd. se věnuji mnoho let, ale "pletení rukama" nemá chybu. Je to krásné, měkoučké a šála přibývá velmi rychle. 
Mgr. Ilona Martincová
A dneska jsem otevřel Marie Claire a zíral. Tak si to porovnejme:
Naši šálu už čtenářky znají a mají dokonce už upletenou, čtenářky Marie Claire se s ní teprve seznamují.

No, tak to potěší. Říká se tomu trendsetter, tedy ten, kdo určuje trendy. Že by to platilo i por Praktickou ženu? Sami vidíte, že jo! :-)))


úterý 23. října 2012

Los z titulu má bráchy

Už jste to taky viděli? Los z titulní stránky se líbí. Moc. Tak vznikají další a další. Asi to bude docela početné stádo.
Na facebookové stránce Holky v akci (www.facebook.com/holkyvakci) se objevila tahle zpráva:
Náš LOS má taky pořádný nos, stejně jako v novém čísle Praženky. Synovi se hlava na titulní straně tak líbila, že vyrazil na šišky a společnými silami jsme losa dnes vyrobili. Museli jsme sice improvizovat, protož jsme neměli síto na pánev, ale s výsledkem jsme byli moooc spokojeni.
Šárka se synem Pavlem.
Los Šárky a jejího syna Pavla.
Pavle, Šárko, skvělé!!!

Advent je za námi, i když před námi

Tak už to je. Náš konkurz na novou autorku Praktické ženy skončil v pondělí ráno, to jsem přidal poslední fotky a další už nedám dál.
Je to docela slušný počet fotek, celkem, pokud dobře počítám, je jich 402. Autorek je samozřejmě o trochu méně, některé ukázaly tři fotky i víc. Některá jména se už v našem konkurzu objevují skoro pokaždé a tahle věrnost nás těší. Stejně jako rostoucí účast, a to i přesto, že nemáme žádnou hlavní výhru, jen nabídneme vybrané autorce spolupráci. A pak se s její prací setkají ostatní čtenářky.
Ono je to tak trochu za trest, vyhrát. Zavoláme, píšeme a už sypeme, co je potřeba. Spolupráce totiž obsahuje pár maličkostí, které vybrané autorce trochu zkomplikují život. Tvoření pro radost a tvoření pro časopis je přece jenom dost rozdílné. Otisknout fotku, která vyhrála nám připadá málo. Jsme přece časopis, který přináší návody. Takže chceme i postup, takzvanou krokovku. Takže, pokud šlo o sovu z papíru jako v minulém čísle, Ludmila Bednářová z Olomouce upletla ještě jednu sovu a postup nafotila. Já jí za to moc děkuju, čtenářky to taky oceňují. Takže když vidíte v časopise sovy dvě, tak ta první vyhrála u nás jenom fotkou (nehodnotíme fotgrafii, ale práci, nápad, zpracování) a ta druhá už vznikla přímo pro Praktickou ženu. Když k tomu všemu připočtete, že termíny odevzdání nejsou v týdnech, ale spíše dnech, pak všem, které se s námi pustily do toho dobrodružství patří poklona. Vy si můžete myslet své, já si myslím, že jsou to skvělé ženské, které lze jenom chválit.
Tuhle se zase na facebookové stránce Holky v akci rozpoutala debata o tom proč má někdo přemrštěně moc hlasů a některé skvělé věci jsou na tom nějak s hlasy spíše průměrně. Konkurz není o hlasech, které se v určité chvíli zdají až příliš okatě vyhnané, promiňte, i já už se orientuji v tom, co uznání zaslouží. A v té debatě padla poznámka, že "redakce vybírá podle svého uvážení a zatím vkusně". Dík za tu poznámku, dík za tu pochvalu. Tenhle konkurz není založený na hlasování, které bohužel lze na internetu šikovně ovlivňovat. Tenhle konkurz je založený na tom, že se nad poslanými fotkami radíme, debatujeme a trochu se i hádáme. Na konci je vybraná vítězka. Ještě se pak hádáme kdo se dostane do galerie, kterou ortskneme. U adventního tématu to bylo stejné jako předchozí kola.
"Kolik potřebujeme fotek?" ptá se Zuzana.
"22!"
"To je málo!" protestuje Jana.
"Moc málo," úpí Pavlína.
"Jo, je to málo," říkám smutně. "Ale víc se na dvoustránku nevejde!"
Tak se vybírá. Vypadá to jako něco mezi decentní poradou a pořádnou hádkou, no to přeháním. Ale argumentujeme proč právě tahle autorka. Při tomhle hlasování bych mohl mít právo veta, ale nechci. A někdy moje favoritky prostě prohrají. A všichni víme, že jenom pro omezený prostor, který můžeme galerii věnovat. Jenomže já mám ještě tenhle blog, tak můžu moje želízko v ohni ukázat.
Andrea Štanglerová z Horního Jelení sice získala jenom 12 hlasů, ale to není podstatné. Ani do užšího výběru na otištění se nedostala, bylo to fakt o fous... Ale takový je život :-) Mám dojem, že tahle minimalistická snaha o vyjádření podstaty věci (téma byl Advent a všechno kolem) stojí za zmínku na mém blogu. Líbí se mi. Docela rád bych viděl i jiné její věci... Dělal sem drátěný stromeček a trochu vím, co to obnáší práce s drátem... :-)
Ale takových autorek, které ukazují co všechno dovedou a skvěle je v konkurzu vždycky spousta. Tak jenom doufám, že naše galerie inspiruje ostatní – naším heslem na webu je: Tvoření je radost! a je poatrné, že skoro všechny věci, které se v galerii na webu objevují, jsou vytvořeny pro radost. Ať už samotné autorky nebo těch, kterým je určena. Pro redakci je skvělé vědět, že má tak tvořivé čtenářky. Všechno, co děláme totiž dává větší smysl. Dík za účast v našich konkurzech, třeba jednou...


neděle 21. října 2012

Antiparkovací židle

Ranní procházky jsou často dost poučné, nejenom, že si Albert uleví... Tu a tam natrefím na nepochopitelné pochopitelné věci.
Třeba tahle židle. Může sloužit unavenému chodci, ale je to především antiparkovací židle. Nic na tom, že brání parkování, které, jak asi všichni víme, je na pruhované ploše zapovězeno. Jeden zákaz prostě nic neznamená... Židle je spíše prosba. Než ji někdo rozjede nebo ukradne...
Tenhle přechod je taková adrenalinová záležitost. Pro obě strany. Je za mírnou zatáčkou, takže funguje něco jako ruská ruleta.  Zastaví vám tak jedno auto z deseti, čtyři přidají plyn – abyste si přecházení rozmysleli. Pustí vás tak bez reptání policajti, autobus, který má zastávka za přechodem a zcela bezpečně Zuzana, naše art directorka. Ale ti, co zastaví mohou čekat, že se za nima nějaký střelec pokusí dostat jim do kufru, protože už to prostě neubrzdí. Je po městě spousta blbejch značek, ale ty označující přechod mezi ně nepatří. Jenomže tady na tom přechodu si všichni hrají na tramvaj: už jste zaslechli v pražské tramvaji hlášení, které upozorňuje, že chodec nemá na přechodu přednost před tramvají? Možná ti šílenci jsou tradicionalisté – touhle ulicí kdysi tramvaje jezdily. Tak možná, že nostalgická vzpomínka tlačí nohu na plynový pedál...

čtvrtek 18. října 2012

Přistižen při protimluvu?

Taky mi to připadá jako blbost, když kupuju jarní cibulku na podzim. Ale někde jí tak říkají, někde se objevuje obecnější název, který říká, že je to cibule lahůdková.
Není to reklamace a taky to tak beru, ale dík za komentář :-)
Někdy narazíte na označení mladá cibulka, zelená cibulka nebo jenom cibulka. A pořád je to samé: bílý konec se zeleným koncem.

Najděte dvanáct rozdílů :-) Která z cibulek je jarní a která lahůdková? Ale ono je to fuk, jak se tomu říká, když všichni víme o co jde :-)

Kuře podle Sarah, Francouzů i šéfredaktora :-)

Tak jsem tu popisoval malou anabázi s loupáním česneku pomocí amerického triku. Jedna čtenářka mi napsala, že se jí v miskách česnek úplně vyloupal, ale v poslední chvíli, jak s těma miskama třásla, jí misky vyklouzly a česnek pěkně vyloupaný skončil na koberci.
Ale proč jsem potřeboval těch 40 stroužků česneku?
Na kuře podle Sarah Carey, která se inspirovala francouzským venkovem!
Potřebujete kuře, česnek (tak asi 40 stroužků), máslo, sůl a pepř. A čerstvý tymián.
A co dál?
Celé kuře docela důkladně potřete máslem, osolíte, opepříte, a šoupnete do misky. Viděl jsem to na videu – Sarah vzala kus másla a rozmazávala ho po kuřeti. Zkusil jsem to taky a protože nejsem tak zdatný a hlavně trpělivý, nakonec jsem kuřátko pokryl na tenko pokrájeným máslem. Taky se rozteče...
Pak obsypete kuře vším tím česnekem slavně vyloupaným, přidáte snítka čerstvého tymiánu a šoupnete do trouby předehřáté na 250 stupňů. Po chvíli teplotu zmírníte na takových 160 stupňů a pečete tak hodinu. Občas přelijete vypékanou šťávou. Chvíli jsem bojoval s tím, že je to vlastně jenom máslo, a tak jsem přidal trochu vody. Všechno to nádherně voní, chutě se propojují a už se vám sbíhají sliny.
Žádná velká věda, ale české kuře na francouzský způsob podle amerického videa českému šéfredaktorovi chutnalo. Moc. Všechny chutě se spojily a když k tomu přidáte šťouchané brambory s jarní cibulkou a vše přelijete trochou sosíku, je to bašta.
Jo, a ten tvrdě vydobytý česnek pak vyhodíte :-)
Kuřátko má svázané nohy. Na to jsem při startu zapomněl, takže je svazoval asi po dvaceti minutách... No jo...


středa 17. října 2012

Šikovná máma už zase baví

Tak trochu tiše jsme nachystali další speciál, který jsme pojmenovali ŠIKOVNÁ MÁMA. Jenom doufám, že bude na stáncích vidět a že se k němu čtenářky dostanou.


Tenhle čertík prostě nemá chybu!

úterý 16. října 2012

Tohle se povedlo

Fotím si šílenosti, které se objevují na zdech domů. Dokumentuji si pro sebe jak se prostředí, kde žiju, proměňuje nějak k horšímu. Protože vzít do ruky sprej umí každý idiot, ty nesmyslné klikyháky jsou veskrze odpudivé a byť je to nějaké vyjádření názoru na svět, můj svět to špiní.
A najednou jsem uviděl, že si někdo dal tu práci, aby můj svět byl zajímavější. V neděli jsem si vyfotil situaci, která vypadala, že se něco děje:
Něco se tu kutá.  Dokážete odhadnout, že to bude zajímavé nebo že to bude další počáraná fasáda?
Mohlo mě hned napadnout, že se tu něco připravuje. Nevypadá to totiž jako ta brutální verze graffiti. Už teď je v tom nějaká myšlenka a řád.
Chcete důkaz? Tady je:
To je pecka!  Je to Kafka? Každopádně na Husitské na pražském Žižově uvidíte příjemnou záležitost. Než se k té zdi dostanou ti sprejeři, kteří z ulic dělají schizofrenický bordel.



Americký trik v českých rukách

Videa, která ukazují jak se co dělá mám rád, a taky taková připravujeme. Tak jsem si ověřil trik, který předvádí Sarah Carey, která vaří a já se docela u ní rád inspiruju. Je to trochu prdlá Američanka, ale umí bavit :-)
Sarah má fintu, jak oloupat spoustu česnekových stroužků bez té zdlouhavé práce, kdy vylupujete stroužek za stroužkem. Stačí k tomu chytrý trik..., říká Sarah. Jak teda vypadá její trik A jak to funguje? Takhle:
Vezmete dvě misky, které pomohou...
Něco takového taky máte doma...
Vložíte celé česnekové palice a přiklopíte...
Pak zatřesete. Sarah říká, že je to šílený zvuk... Má pravdu!
Už je hotovo...
Fakt je všechno vyloupané? Vidíte ty čisté stroužky? A co ten zbytek, Sarah?
Jsou tam?
Střih! Ano, vyloupaný česnek! Úžasná vychytávka.
Tak jsem tenhle trik vyzkoušel, protože mě zaujalo kuře pečené na čtyřiceti stroužcích česneku. My si v redakci nějak chceme všechno ohlídat a ověřovat. Chceme totiž, abyste, pokud se s námi do něčeho pustíte neztroskotali. A něco tak prostě vyzkouším, když je to zajímavé.
Moje misky. Pravda nejsou tam vypouklé a tuším trochu zradu... 
Český česnek.
Bude asi trochu tvrdohlavější než ten čínský, který nejspíše Sarah používá, o tom výjimečném českém jistě neslyšela. Česnekářům radím proražte s tím skvělým česnekem do Ameriky a jste za vodou! To fakt přeju českému česneku, který má neuvěřitelně česnekovou chuť! Ale pro můj pokus je jeho kvalita asi problém....
První loupací pokus... Nic moc :-) Misky jsou mělčí, proto asi...
Tahle dopadl první souboj.
Vestík Albert při tom rámusu, jak se mlátil česnek ve spojených miskách šílel. Štěkal jako blázen. Musel jsem ho uplatit dobrůtkou, ale stejně pak hlídal, zda budu takovou brutální akustickou akci opakovat. No, nakonec se stáhnul uraženě do jednoho ze svých koutů a dával najevo, že si jeho přízeň budu muset získat ještě dalšími úplatky. Asi moc čte noviny o českých poměrech :-)
Takhle dopadlo to brutální třesení. Pokud se vrátíte k fotce, kde Sarah má hotovo, najdete mnoho podobností.
Nastupuje klasika. Nůž a trpělivost.
Ale zase na druhou stranu musím přiznat, že je to loupání díky Sarah přece jenom rychlejší.
Některé stroužky jsou skoro obnažené, ty další jdou loupat líp.
Ve finále jsme na tom se Sarah stejně.
V jejím videu dokončovací práce  s nožem chybějí. Možná to fakt jde s čínským česnekem... 
Ale to video Sarah je fajn. Budu pokračovat v jejím receptu jak upéct kuře na čtyřiceti stroužcích česneku. Jenom ten americký trik není dokonalý, ale určitě zrychlí práci. S několika stroužky se asi nikdo nebude do téhle akce pouštět. Ale pokud děláte topinkový mejdan, zrychlíte přípravu :-)
Napsala mi čtenářka naší facebookové stránky Holky v akci Růžena: To jsem potřebovala vědět před měsícem, než jsem česnek vyloupala a uložila do mrazáku (ve sklenicích s uzávěrem) a tam vydrží až do nového...

Jak to vypadá ve skutečnosti

Jsou dva světy, ten skutečný a ten krásnější. Na fotkách je všechno krásné, ale než se takové pěkné fotky zrodí, vypadá to poněkud jinak.
Třeba takhle:
Právě jsme přijeli připraveni na focení  pro prosincovou Praktickou ženu. Trochu to vypadá jak zpívá Karel Gott: Přijela pouť...
A to ještě nic není... Takhle to vypadá, když vybalíme.
Záleží úplně na všem! Jana doma upekla skvělé cukroví, teď si ho vzaly do parády Zuzana s Terezou.  A zkuste naaranžovat stužku, která si dělá do chce a ani výkřik "Úsměv prosím!"  nebo "Stůj, nebo střelím!" ji neumravní...

Ze zákulisí

Vypadá to, že si při tvoření pěkně užíváme. To teda jo. Ale někdy je to skoro jako něco mezi artistickým výkonem a tělesným trestem.
Takhle Pavlína předvádí tvoření krok za krokem. V časopise vyjdou skvělé fotky, podle kterých můžete tvořit v pozici pohodlnější než má právě Pavlína na fotce.
Je s podivem, že se Pavlína vrhá do dalších a dalších podobných kousků.
Viděli jste naše video PLETENÍ RUMAMA? A tušíte jak se usadila Pavlína, aby kamera zabírala ruce z vašeho pohledu a návod byl co nejvěrnější? Klečela u stejného stolku! K tomu předváděla pletení a ještě to komentovala :-) Budu jí muset pod stromeček opatřit chrániče na kolena :-))

pondělí 15. října 2012

Perníkové pondělí


No, začalo skvěle. Všechno promyšleno, nachystáno, stavíme perníkové chaloupky a zdobíme pana Perníčka. Poslední ranní akce, o které jsem se zmínil ráno a dáme to. Kontrolní telefon málem všechno zbořil. My se ale nevzdáváme a máme přátele!
Zjistil jsem, že se do plánu vloudila chybička a zatímco všichni už mířili do Jesenice,  Jana zůstala v redakci, což  sice bylo v plánu, protože měla ještě pracovní schůzku, ale... Pavlína už byla skoro u cíle bez Jany – nějak jsem jí zapomněl říct, že Janu v redakci vyzvedne :-))) To v plánu nebylo!
Když jsme tuhle lapálii  ohlásili do Jesenice, kde už byl kompletní tým TEKA a polovina týmu PAJA, propadla tam malá panika. A kdo vlastně měl připravit Perníčky, součást akce. Uklidnili se, když zjistili, že záchrana právě přijíždí. Tým ZULA to jistí!!!!
Tým PAJA byl ovšem najednou v oslabení, ale co víc i v ohrožení, že perníkovou chaloupku nepostaví. Jana totiž měla u sebe část nezbytných rekvizit.
Povolávám tajnou posilu, kamarádku Moniku, asistentku šéfredaktorky Vlasty. Já žádnou asistentku nemám a Monika nám vždycky ve svízelné situaci vypomůže, když může :-)) Má nás ráda! Jana ještě neskončila nutnou pracovní schůzku a už měla objednané taxi. Dík Moniko!
Jedeme dál, obrazem i slovem. Bylo to výživné kreativní pondělí.
Pavlína, polovička týmu PAJA se rozjela. A všichni jsme zase zašli, jak jí jde tvoření od ruky.
Položte kousek od Pavlíny modelovací hmotu a za chvíli z ní začne tvořit. Tuhle sovu udělala nad plán. K její chalupě z perníku se nehodila, ale tým ZULA sově našel uplatnění.
Jana už dorazila a hned se přidala. Tým PAJA je kompletní.
Hrubá stavba, hrubě řečeno. Poznamenávám, že mi to připomíná Trosky, ale  PAvlína s JAnou to ignorují.

Tým TEKA se snaží. Je pověřen postavit chaloupku naslano. Do našeho perníkového klání sice téma trochu nezapadá, ale na druhou stranu, neholdujete-li perníku a sladkostem, pak je jejich řešení skvělá volba. "Takovou snídani bych brala a ocenila," poznamenala Zuzana.
Kačenka si užívá.
TEKA je tým, který má tah na branku. V případě, že budete stavět nějakou podobnou chaloupku, pak byste měli vědět, že Kiri je skvělé lepidlo. Spojíte cokoli!
Kačenka si hraje. Nebojte se těch kudel v pozadí. Párkový pejsek je prostě skvělý!!!!
Týmy PAJA a TEKA v akci. Tým ZULA je handicapovaný – teď fotím :–)
Zuzana patlá zelenou marcipánovou hmotu. "Nevadí ti, že ji asi nebudeme potřebovat?" ptám se. "Nevadí, ono se to hodí!" Jo, pak se hodilo :-))))
Pavlína se snaží o nemožné (vyhrát nad šéfredaktorem), Tereza s Kačenkou si stavbu chaloupky naslano užívají!  Ale dobře vím, že Pavlína jenom klame tělem a pak budeme všichni čubrnět. Překlad pro mladší čtenářky: budeme čumět. Pro nejmladší čtenářky: budem zírat!
ZUzana nepropadla sprejerství, ta piksla je moučkový cukr a bude se fotit zasněžená chalupa.  TEreze vadí zlom  v pozadí, je to blbě, ona to jako profesionální fotografka ví. Takže pozadí změníme.  Chaloupka je perníková a uvádí ji tým ZULA. Já už jenom přihlížím. Ta Pavlínina sněžná sova je skvělá!
Seznamte se: pan Perníček. Už má za sebou pokus o vodníka (jo, zelená hmota přišla nakonec k užitku), před sebou má ještě kariéru kuchaře (poznámka sparringpartnerky "To je kuchař!" posílila moji kreativní snahu, dík ZU), a pak jsem se trochu kreativně rozjel. Fotbalista... Blodýna... Kde je důkaz? Ten najdete v prosincové Praktické ženě, která vyjde začátkem listopadu.  Pokud šéfredaktor schválí trochu choulostivějšího perníčka. Záleží na lobbingu. Já si myslím, že to nějak na stránky časopisu protlačím :-)))

A všechno to naše kreativní tvoření a hemžení a pokusy, ale hlavně výsledek uvidíte v Praktické ženě, která vyjde 8. listopadu. Neseme kůži na trh, ale na druhou stranu, jsou naše postupy a návody prověřené. Jenom nesmíte nečíst v návodu poslední bod. Moje cukrová poleva (slouží jako lepidlo) byla bezkonkureční až na to, že pomalu usychala. Pominul jsem totiž poslední bod, že do našlehaného bílku (jo skvěle) smíchaného s cukrem a trochou citronové šťávy ještě patří trocha solamylu. No prostě jsem se nějak zakecal a na solamyl zapomněl. Ale pokud se taky zakecáte, tak není nic ztraceno, jenom trvá delší čas než všechno zaschne...

Dneska jedeme v perníku

Dneska je perníkový den! Budeme zkoušet postavit perníkovou chalupu, a bude to něco jako olympiáda. Tři týmy, tři různé chaloupky. A máme ještě další položky pro zkoušku, než nápady předložíme čtenářkám s tím, že to jde a jak to dopadne, když se o něco pokusíte poprvé – poprvé budu stavět takovou chaloupku.
Ještě se Zuzkou vyrážíme pro poslední materiál do království cukrářských potřeb, taky pro ty barvy, objedeme Prahu a začneme. Takže dneska nezvedám telefon :-)
Na startu jsou tyto týmy:
ZULA
TEKA
PAJA
Víc ale až po návratu.

Praktická žena jde do světa :-)

Vždycky si trochu prohraju, je to něco jako bouchnout šámpáňo, že už se narodila další Praktická žena a už ji mohou mít čtenářky v ruce. A na web pak pověsím třeba tohle:
A protože to za měsíc z webu zase smáznu, nějak mi došlo, že bych si to mohl na blogu třeba dát do archivu. Aspoň se budu moc ohlédnout... :-)