Co mě na celé práci baví (mj.) je také týmová práce, kde nechybí to, čemu se říká tak nějak neosobně "osobní nasazení", plné nasazení, když jde o práci, humor, pohoda a něco navíc, co se ani nedá popsat. Nebo dá: skvělá atmosféra.
Začalo to už v pondělí válečnou poradou, kde se plánovalo co, kdy a kde budeme tento týden fotit. Všechno bylo jasné, jenom jsme si potvrdili, že to platí, až na menší problém, že nám chybí to hlavní – děti. Tak jsem vyrazil na chodbu s klasickým sdělením, že NENÍ PROBLÉM a hned začal dost hlasitě (na to už si kolegové z jiných redakcí zvykli): "Hledáme děti! Nemá někdo děti? Pět, šest let?!" A v tu chvíli vyrazila na chodbu fotoeditorka Vlasty Lucie. "Já mám! Neteř a synovce!" A bylo.
Nemáme my kliku? Máme!
Eliška i Adam si hráli (a byli skvělí!), táta dohlížel z povzdálí a teta Lucie pomáhala (všem velký dík!), Tereza fotila a Pavlína byla ráda, že balonky vydržely.
Fotím jak fotím, profi fotky uvidíte v září v nové Praktické ženě. |
Tohle jsem fakt nefotil (ani samospouští!). Ale co chystám, neprozradím. Co kdyby se "konkurence" chtěla zase inspirovat... :-) |
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za reakci :-)