Už to sviští, už to frčí

Tak a je hotovo. Nové číslo jsme poslali do tiskárny. Obvykle to bývá až v pondělí, takže jsme přišli o jeden a den a bylo to trochu větší dobrodružství. Ve finále se ztratil obrázek k editorialu...
"Musíte mě najít," řekl jsem grafikům v redakci, když jsem se vrátil ze studia, kde časopis finalizují. "Někde přece musím být!"
Koukali na mě chvíli nechápavě. Taky bych koukal, kdyby mi tohle někdo řekl a stát přede mnou.
"Fotku s Albertem..."
"Aha...," ulevilo se grafikům, že mi definitivně nehráblo v hlavě.

Ještě poslední kontrola poslední dvoustrany. To netušíme, že bude chybět moje fotka s Albertem, proávě to ja ta stránka.

Říkáme tomu Zeď, protože na zdi si skládáme celý časopis, abychom měli představu jak bude vypadat až si ho otevřou čtenářky.

Celá Zeď se vejde do téhle důležité obálky. Když mi ji přináší Zuzana, máme zpoždění čtrnáct minut. To ještě jde.

Chodba, která se vylidnila. Tady sídlí redakce. Ale nemyslete si, že k ní patří všechny dveře... Je tu víc redakcí. Z těch prvních dveří vpravo docela často během dne přecházím do těch prvních vlevo a zase zpátky... Takový trénink. Teď už na chodbě není ani noha, jsou Velikonoce.

Držím nám palce, aby se nové číslo, které vyjde už 11. dubna, líbilo čtenářkám.

Tak pěkné svátky a pěkný den.