KOLIK ČASU ZBÝVÁ DO PŘÍŠTÍ PRAKTICKÉ ŽENY


pátek 17. října 2014

Narazil jsem na mozek

Chodím a fotím, jak něco uvidím, že by mohlo být zajímavé, protože jsou to věci a události kolem nás, cvaknu spouští. To je výhoda digitálu. Nepočítáte kolik stojí jedna fotka, cvakáte a cvakáte, film nikdy nedojde, maximálně si přecpete paměťovou kartu. To ale při troše úklidu, lze snadno zvládnout.
S Albertem vyrážíme na procházku po ránu, někdy trochu později, jako teď, když pršelo a já mám dovolenou, to jsme si mohli počkat na příznivější počasí. Albert se stará o svoje, pořád "luxuje" chodník, tu tam si označí revír. Já se koukám. Dnešní úlovek je kosmický.

Cosi jako veřejná knihovna. Okno, kde se čas od času objeví nějaké knížky. Tentokrát tu byl v nabídce kosmický mozek. Ber, nebo nech ležet... Cvakám a netuším, že o pár metrů dál potkáme dílo, které je taky tak nějak kosmické, ale bez mozku.
Okap, mistrovksé dílo...
Jo, někdo si tu rouru špatně změřil, takže to vyšlo přesně úplně blbě. Pak ještě se ozvalo zřejmě cosi jako podezření, že smáčet chodce proudem vody není nejlepší sousedské konání. Tak přibyla odbočka. No, je to opravdu majstrštyk lemplovství. Ale možná jenom nedoceňuji. Třeba tam jenom chybí barel, do kterého bude majitel domu jímat dešťovou vodu. Kdysi se v takové právalo a zalévaly se kytky, pamatuju, že se jí říkalo "měkká voda", od dob kyselých dešťů je to s jejím využitím trochu jinak.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za reakci :-)