KOLIK ČASU ZBÝVÁ DO PŘÍŠTÍ PRAKTICKÉ ŽENY


neděle 31. března 2013

Jak malovat kraslice

Málem bych zapomněl – třeba se hodít tenhle návod.
Máte chuť si vyrobit velikonoční voskovaná barevná vajíčka pro jarní dekoraci a koledníky? Za několik hodin budete mít plnou mísu barevných vajec, výzdoba stolu bude zářit jarem a koledníci nebudou vědět, které vejce si vybrat.

Návod hledejte tady: KROK NA KROKEM


13 31

Sešel se třináctý díl s datem, meteorologové hlásili dvacet centimetrů sněhu, ale ránko je suché, mírně pošmourné s nulou. Aspoň tady v Praze.
Tak jak to vypadá na našem bodu B?

Díl třináctý: 31. března 2013
Přeji příjemný den, ať už víte kolik je hodin nebo ne... Já tápu, kterým hodinám věřit. Jestli některé automaticky poskočily o hodinu nebo ne. :-)
Mapu s možným zásahem sněhu jsem si včera vysvětlil po svém a blbě :-) Půl republiky bylo bílé a půl modré, bylo mi sice divné, že v Beskydech má  připadnout až padesát centimetrů sněhu a na mapě byly v bílé části, modře zabarvené části jsem litoval. A ono je to obráceně... No, většinou bývá barevně vyznačeno to, o čem je řeč. Ale svádělo to – bělost sněhu, mátlo mě to  modrá může být to, kde bude padat, kdyby tam byla zelená, asi bych se nezmýlil. Ale sám dobře vím, že někdy se dobrý nápad vymkne z ruky a nedopadne zrovna ideálně...

Tady je evidentní, která bije...  MAPA: Český hydrometeorologický ústav

sobota 30. března 2013

Poštovna s příchutí Velikonoce

Další úlovek z mailu:
Hezký dobrý den, ráda čtu váš perfektní časopis a dovoluji si vám poslat něco málo z mé práce. Přeji vám hodně zdraví a štěstí. Veselé velikonoční svátky. S uctivým pozdravem, Pechalová
Tak se na to podívejte:





Osobní zpráva

Mám tady pro kamarády, kteří tvrdí, že mě neviděli snad nikdy jíst, malý důkaz.


Můj pitný režim. Brusinka na zdraví. Tak na zdraví!

Pikantní bageta se sýrem, asi taky zdravá, kdybych ji při grilování trochu nepřičmoudnul :-)

Žasnu a posílám dál

Přišel mi vcelku strohý mail:
Dobrý den, posílám dva obrázky kraslic,která jsem vyráběla metodou quilling. Ležáková Alena, Kroměříž
Žasnu a posílám dál.
Dobrý den



Ráno, díl dvanáctý

Jsou tři stupně, vlídné ráno. Vyhlížím na stejném místě jako včera jaro. Nejspíš by mohl být někde za rohem.

Díl dvanáctý: 30. března 2013

Ztratila se nám stránka

Tak jsem si ráno oddechl, že z tiskárny nevolali a vyrazil jsem s Albertem na ranní procházku a udělat novou fotku jarního seriálu.
A tak jsem zmáčknul spoušť, ještě jsme udělali pár kroků a zazvonil telefon.
Tiskárna!
Řešte chybějící stránku uprostřed parku na začátku prodlouženého víkendu, v sobotu, kdy, kdo mohl už nejspíš vyrazil na hory nebo někam, prostě si odfrknout. A když nemáte po ruce ani tužku ani papír, abyste si mohli poznamenat mailovou adresu... No pár lidí z firmy jsem musel vyrušit až se dobral na toho správného. Takže teď putuje ta stránka do tiskárny :-)
Uffffff!
Tak jsem si dal panáka:
Můj ranní oslavný panák. Vypadá podezřele, ale je to jahodový koktejl. Takhle jsem ho cvaknul a pak si cvaknul. Na focení musím ještě popracovat :-)))


Už to sviští, už to frčí

Tak a je hotovo. Nové číslo jsme poslali do tiskárny. Obvykle to bývá až v pondělí, takže jsme přišli o jeden a den a bylo to trochu větší dobrodružství. Ve finále se ztratil obrázek k editorialu...
"Musíte mě najít," řekl jsem grafikům v redakci, když jsem se vrátil ze studia, kde časopis finalizují. "Někde přece musím být!"
Koukali na mě chvíli nechápavě. Taky bych koukal, kdyby mi tohle někdo řekl a stát přede mnou.
"Fotku s Albertem..."
"Aha...," ulevilo se grafikům, že mi definitivně nehráblo v hlavě.

Ještě poslední kontrola poslední dvoustrany. To netušíme, že bude chybět moje fotka s Albertem, proávě to ja ta stránka.
Říkáme tomu Zeď, protože na zdi si skládáme celý časopis, abychom měli představu jak bude vypadat až si ho otevřou čtenářky.

Celá Zeď se vejde do téhle důležité obálky. Když mi ji přináší Zuzana, máme zpoždění čtrnáct minut. To ještě jde.

Chodba, která se vylidnila. Tady sídlí redakce. Ale nemyslete si, že k ní patří všechny dveře... Je tu víc redakcí. Z těch prvních dveří vpravo docela často během dne přecházím do těch prvních vlevo a zase zpátky... Takový trénink. Teď už na chodbě není ani noha, jsou Velikonoce.

Držím nám palce, aby se nové číslo, které vyjde už 11. dubna, líbilo čtenářkám.
Tak pěkné svátky a pěkný den.

pátek 29. března 2013

Ještě pár hodin...

Tak už to máme. Zbývá pár hodin a vysíláme nové číslo Praktické ženy do tiskárny. Tak jsem si střihnul několik porad, jednání, rozhovorů, odpověděl na maily. Včera. A taky jsem dopsal editorial, jako vždycky si sumíruju věci v hlavě a pak sednu a píšu a píšu, pokud nezazvoní telefen nebo mi do dveří někdo nevstoupí a nevstoupí do myšlenek, tak to pak jde celkem svižně.
Zazvonilo, vstoupil.
"Moment," říkám, abych aspoň dokončil rozjetou větu.
Když pak pokračuju, plynule navážu. Hotovo.
Za chvíli přijde korektorka a ptá se: "Co přichází?"
"Cože?"
"Píšeš, že přichází, ale chybí co. To asi bude jako jaro, že jo?"
"No jasně!"
Teď mi snad žádné podstatné slovo nevypadlo :-)
Pěkný den.

Právě blogguju a už vyrážím. Poslední kosmetické úpravy a bude nové číslo komplet.



Cukrové ráno

A je to tady. Díl jedenáctý, pátek, v Praze je nula stupňů. Z hran okapů crčí voda, svítí sluníčko, to zase bude mít Albert úplně černý podvozek. Vyrážíme na bod B, kde si cvaknu – zas ten stejný záběr.

Díl jedenáctý: 29. března 2013. Tak takhle se klube jaro.

čtvrtek 28. března 2013

Věneček z bambulek

A ještě jeden tip z mnoha zajímavých věcí na stránce Holky v akci.

Víc najdete na www.facebook.com/holkyvakci


Redaktorka Iveta nabízí návod na věneček z bambulek, třeba přivolá konečně to ztracené jaro :-)
Věnečky k jarní dekoraci rozhodně patří. Vymyslela jsem jeden pro tvoření s dětmi. Stačí pouze malo plyšové bambulky, které navlečete třeba na vázací drát. Kdo je šikovnější může si bambulky vyrobit vlastní. K dozdobení pak postačí barevné mašličky, já jsem navíc pomalovala malého zajíčka z překližky.

Velikonoce za náma a před náma

Redakční Velikonoce jsme si užívali před dvěma měsíci, když jsme sestavovali velikonoční číslo a tím úžasným quillingovým vajíčkem na titulu. Na naší facebookové stránce Holky v akci právě vypukly. A ta pravé si teprve užijeme tento víkend.
A protože jsou holky našeho kreativního klubu zvídavé, jednu z redaktorek napadlo vyhlásit malou velikonoční anketu. Tak její nápad šířím dál, taky mě to zajímá:

FOTO KATEŘINA

Malá velikonoční anketa:
Minulý týden proběhla u nás v Blansku menší velikonoční výstava. Každoročně se na ni chodím podívat (hlavně pro inspiraci) a většinou tam kupujeme pomlázku pro syna. Letos na výstavě prodávali tyto krásné pomlázky z pedigu a prostě jsem neodolala. Moc se mi líbily. Jsou velmi netradiční. U nás se v pondělí tradičně bere klasická pomlázka z proutků zdobená stužkami, případně někteří pánové berou i velkou vařečku ozdobenou mašličkou.

Vždycky mě zajímalo, jaké jsou v jednotlivých oblastech zvyky. Ráda bych se vás proto zeptala, jestli vaši manželé, synové, tatínkové dodržují tradici a také chodí na pomlázku a jaký "instrument" si berou s sebou. Budu moc ráda, když nám napíšete, jaké jsou právě u vás zajímavé velikonoční zvyky, či jak říkáte pomlázce ve vašem kraji! (Redaktorka Kateřina)

 Na adrese www.facebook.com/holkyvakci můžete Kateřině vzkázat jaké zvyky držíte.

Poslední hodiny

Dneska se pustíme do posledních stránek nového čísla časopisu. Jasně, že jsou to stránky, které má na starosti šéfredaktor a ten někdy musí některé věci odkládat, aby řešil něco důležitějšího. :–( :–) Ale ony jsou nejdůležitější hlavně ty stránky.
Takže předcházela noční příprava, abych to nějak stihnul, protože stihnout se to musí :–) Už se těším, že čtenářky zase potěšíme.
To Zuzana už stihla vyzkoušet domácí pizzu předevčírem, akorát se přiznala a bude to i veřejně, že neměla odvahu roztáčet těsto nad hlavou, jak to dělají kuchaři v pizzeriích. No, na to bych si netroufnul ani já, ale třeba se to jednou naučíme a budeme moct sekat patky :–))) Zjistili jsme, že si udělat doma pizzu není tak těžké, jenom musíte mít ten správný recept a správné ingredience. Zuzana vyzkoušela několik receptů a jeden dopadl jako to těsto v Císařově pekaři. Naštěstí nemělo sílu vyrazit dveře ledničky a vydat se do světa.
Tak pěkný den a těšte se.

Desátá fotka

Stejná trasa, podobná hodina a pořád stejně zimní pohled. Dneska nějak přituhovalo.

Díl desátý: 28. března 2013

Pořád je co objevovat

Téhle myšlenky se Albert urputně drží a jakmile se naskytne něco, co se dá rozebrat, hned se toho chopí a zkoumá, zda věci mají výdrž nebo ne.
Nejvíc to odskákal jeho pelíškový košík, ale nový nedostane dokud nezmoudří :-) Včera si všimnul nového sítka, které bylo v dosahu a než jsem se ohlédl, už ho měl ve své noře a začal svoji demoliční misi.

A už to pucuje...

středa 27. března 2013

Kdepak jsi?

Stručně a jasně: jaro je někde za rohem. A já švihám do redakce, protože v pátek už čeká tiskárna. Velikánským potěšením je vždycky nějaký svátek, který vám zkrátí čas obvykle vymezený :-) Tentokrát nás tím potěšily Velikonoce.
Pěkný den.

Díl devátý: 27. března 2013

pondělí 25. března 2013

Mrazivé ráno s rukavicí

Tak dneska na našem rohu zase nebylo o jaru nějak ani památky. Po včerejšku, kdy padaly letité mínusové rekorky bych to odhadl na lepší situaci. Jediná změna dost potřehnutelná je odložená rukavice na tom zděném budníku. Nejspíš ji ztratil nějaký navrátilec z hor...

Díl osmý: 25. března 2013




neděle 24. března 2013

Dneska na rohu

Pokračujeme ve sledování příchodu jara. Dneska bylo dost mrazivé ráno.

Díl sedmý: 24. března 2013

sobota 23. března 2013

Vyzkoušeli jste srdce na dlani?

Ten nápad se nám moc líbil a to už byl jenom krůček k tomu, aby došlo na pokus.
A ono to vyšlo.
Tady je důkaz:


Stačí tvrdší karton, hůlka, dvě gumičky a samozřejmě vejce :-)

Nalistujte si ve velikonoční Praktické ženě stranu 64...

Dneska ráno

Film, vlastně seriál pokračuje... Stejné místo, podobný čas.

Díl šestý: 23. březen 2013

pátek 22. března 2013

Pašák pascha

Když se podíváte na fotku, zkuste hádat, co to je. Dáte se radši podat, protože tahle změť vám toho moc neříká? Můžeme to nazvat destilačním přístrojem. Ale nevyrábíme alkohol :-)

Co to tak asi je?
Pořád něco zkoušíme a hledáme a vymýšlíme, aby si čtenářky užily a taky pochutnaly. Velikonoce na dosah, a hned dvojí – podle našeho kalendáře, tedy gregoriánského bude  Velikonoční neděle 31. března, podle juliánského (v zemích, kde je pravoslaví) budou tuhle neděli slavit až 5. května. Tak proč si nezkusit, udělat tvarohový dezert, který se podává o Velikonocích ve východním Polsku i v Rusku, třeba teď. Říká se mu pascha.
Do experimentu se pustila Zuzana s vervou.
Recept máme ve velikonční Praktické ženě, který je právě na stáncích i v elektronických trafikách.
Když všechny ingredience dáte dohromady, ocitnete se před zásadním problémem. Protože hlavní součástí dezertu je tvaroh, je nutné nechat odkapat syrovátku. Má to být v chladu, takže pomůže lednice.
Ono se řekne lehce: dáme vykapat. Ale jak? Aby to mělo pak tvar a dezert nevypadat jako rozkydlý lívanec.
Když si to nerozmyslíte předem, a nemáte připravený třeba kořenáč a zapomněli jste si pořídit gázu, musíte improvizovat. Co je doma, to se počítá!
Takže už tu skrumáž na fotce začínáte rozklíčovávat?
Váza, utěrka, sítko, velký šálek na kafe, podšálek. Ten chlebník v pozadí už s naším destilačním přístrojem nesouvisí, jenom dělá křoví...
Když to všechno rozmontujete, vyleze vám nakonec tohhle:

Kouzlo je na světě.

Tak se nebojte experimentovat. Odměnou je, že jste to dokázali a ještě si pochutnáte :-)

Paschu najdete na straně 67...







Kde jsi, kde jsi?

Volám jaro: Jaro! Když jsme dneska vystrčili nos, bylo jasné, že je to trochu jiné, ale stále ještě studené.
Máme jistotu, že se dočkáme :-)

Díl pátý: 22. března 2013

čtvrtek 21. března 2013

Další ráno, ještě není vystaráno

Tak jsme se posunuli v čase dopředu a dozadu zároveň. Včera to vypadalo na jaro, dneska spíš přelom podzima a zimy.
A protože některé filmy mívají několikeré pokračování, tak jsem si cvaknul i dneska – tu dvojku stromů, kolem které s Albertem ráno raníčko chodíme.


Díl čtvrtý: 21. března. Tak na tomhle místě vždycky s Albertem zaparkujeme, protože po chodníku, který už je teď prázdný, teče lidská řeka. A nechci být smeten tím davem vzděláníchtivých mladý lidí, kteří se ženou do ekonomické školy. Abyste mi věřili, tak je taky cvaknu :-)

středa 20. března 2013

Tak, a tady máme zítra...

Nezešílel jsem, jenom dokumentuju jaro a tu filmovou trilogii s MM a SL doplňuji o třetí kousek. Čekal jsem něco jako před pár dny zažili Maďaři, a on se z toho rána vykuluje pěkný den. Sluníčko svítí a hřeje, čtyřiadvacet hodin stačilo a všechno je zase jinak :-) Líp.

VČERA, DNES A ZÍTRA. Tři dny za sebou.
18, 19 a 20. března, Praha, Seifertova ulice.

úterý 19. března 2013

Včera, dnes a... zítra?

Pamatujete film Včera, dnes a zítra (nebo tu úžasnou scénku s Ivou Janžurovou?)? Tak to se teďka deje. Žádné jaro. Najděte dvanáct rozdílů... Fotky mají mezi sebou jen 24 hodin...

VČERA, DNES... a ZÍTRA?

neděle 17. března 2013

Asi jsem mimo, ale Holmes je šílenost

Do kina už nechodím léta. Nabídka je mizerná. A co mi unikne můžu nakonec vidět v televizi. Atmosféru v kině nemusím, to není divadlo.

Ani tenhle frajer to nezachránil. Můžete ho milovat, ale měli byste ho litovat.

Tak jsem v sobotu žasnul nad klasickým bezduchým akčním filmem, který se jmenoval HOLMES. televizi jsem nevypnul ani nepřeladil jenom proto, že jsem chtěl vidět kam to dojde. Vypadalo to, že to nikam nedojde. A ono to nikam nešlo. Akční film asi dobře, triky a zpracování asi dobře, herci krásní, zřejmě skvělí, a co?
přiznám se, že jsem takový tradicionalista, že Poirot má být pořád Poirot a ne barová tanečnice, že Holmes s Watsonem mají mít gracii a nést tajemství a ne být floutci z obskurní pražské diskotéky.
Jít na tohle do kina, tak bych tu hrůzu musel spláchnout několika panáky a stejně by zbyla pachuť špatně udělaného filmu.
Všechno se dá pojmout moderně až avantgardně, a může to být zajímavé. A pak jenom koukáte, co se dá vytvořit z klasikcké a chronicky známého téma.
Holmes není nic než úplně blbej film, který nestojí za to podruhé vidět.
Copak se těm všem tvůrcům stalo, že to tak podělali?

sobota 16. března 2013

Medvědi nevědí, že Albert má jasno

Albert si dneska užíval u zpráv. Brněnská zoo ukázala malá medvíďata a Albert na televizi zíral jako na zázrak.
Napřed poštěkával, to u Primy, ale pak je viděl znova na Nově a už si je prohlížel jako staré kámoše.
A pak si to začal vyřizovat s medvědem, kterého podědil po svém předchůdci. Někdy se na podlaze válí změť dvou stejně velkých bílých těl a není jasné, kdo se s kým pere :-)
Mezitím si střihne ještě hru s balonkem a slepicí. Když na něj namířím foťák, zklidní se a dělá neviňátko. Teď už se s medvědem pere deset minut a vypadá to, že vyhrává medvěd. Taková potupa se musí ztrestat ignorancí a dalším výpadem. Ale tentokrát na moji botu.
Albert je zlatíčko.




Zkouška beránkem

Když jsem viděl tescomáckou formu na beránka, vykulil jsem oči. Takové velké vykrajovátko. Beránky znám takové jiné – forma s reliéfem, do které vlijete těsto a pak vyklepnete. Ale beránek v obryse, děravý skrz naskrz? To přece nemůže moc dobře fungovat s litým těstem. Snad jenom jako to vykrajovátko.
Posuďte sami. Věříte tomu, co vidíte na obrázku?

A teď si představte, že plech není s formou vůbec spojený. To přece musí protékat v dotyku formy s plechem...
Povolal jsem posily a začali jsme ověřovat funkčnost formy. Postupně přicházelo publikum. Tereza, aby fotila jiné postupy, Pavlína, aby zase předvedla něco kreativního. Se svým pokusem jsem se prostě vsunul do programu redakčního focení. Všechno uvidíte v květnové Praktické ženě. Můj pokus už teď :-)
Osobní poznámka:
Zuzana mi nachystala piškotové těsto, Josefína vehementně asistovala u postupu. Oběma tímto děkuji za vydatnou a skvělou pomoc.

Zkoumám beránka, mám pořád podezření, že to nebude fungovat. Josefína drží formu na dortík, ten s beránkem nesouvisí, ale souvisí s těstem, které Zuzka chystá.
První zádrhel. V návodu se píše, že forma má výhodu adhezivního povrchu, který zabraňuje, aby těsto přilnulo k povrchu formy. V návodu dál už se doporučuje formu vymazat. Takže teď máslem vymazanou formu s Josefínou vysypáváme moukou.
Jsme pečliví...
Piškotové těsto vléváme do formy.
Teď už jsem v roli pozorovatele a pomocníka, Josefína diriguje těsto do formy naprosto profesionálně.
Nakonec se přidám... Ať mám taky nějaké zásluhy :-)
Tohle zvládnu sám...
Důkaz: beránek se upekl dokonale, z formy vyklouznul bez problémů. Začíná zdobení. Poprvé v životě páchám něco takového. Jsou u toho Zuzana, Pavlína a Tereza. Pochybují o výsledku. No, já taky...
Tak a je hotovo.
Finále. Zvlášť hrdý jsem na tu mašličku. Z té byly vedle úplně všichni :-))

Verdikt: Forma funguje. Pochybnosti zmizely.


Těsto, které funguje:


Piškot na beránka

šest vajec
140 g moučkového cukru
150 g hrubé mouky
30 g rozehřátého másla

Ušleháme z bílků sníh, po částech přidáme 100 g cukru, ušleháme do husta.
Žloutky utřeme se zbylým cukrem a přidáme do sněhu, promícháme.
Lehce vmícháme mouku a nakonec přidáme rozpuštěné máslo.

Pečeme v troubě 45 minut při teplotě 170 stupňů Celsia.

Použili jsme větší polovinu dávky. Druhá šla do dortíku, toho, co Josefína opatruje na první fotce. Vím, že půlka je půlka, ale dobře víte, jak jsem to myslel :-)