KOLIK ČASU ZBÝVÁ DO PŘÍŠTÍ PRAKTICKÉ ŽENY


čtvrtek 28. února 2013

Včera, dnes a zítra

Včera jsme si byli půjčit pár věcí pro páteční focení, byla toho plná ikeácká taška a dost se pronesla.
Dneska jsem si střihnul docela dlouhou šichtu redigování posledních stránek, pohoda, je to příjemná práce, v pondělí už to bude všechno na cestě ke čtenářkám. A my si střihneme recepty do květnového čísla. Zase budeme chystat jídlo, které bude chutnat i čtenářkám. Už se na to těším.

úterý 26. února 2013

FOR FORIGNERS...

Praktická žena is available in electronic form at the following addresses: publero.com, floowie.com

Try it...

Medvědi, zase medvědi. Kouzlo pokračuje!

Netušil jsem, jak mocná je "klika" milovníků medvědů. Co se rozpoutalo po vyjití zimního dvojčísla, to byla smršť skvělých háčkovaných medvědů, ale dneska mi v poště přistál mail na stejné téma, ale přece jenom se lišil.
Soňa ze Slovenska si zamilovala šitého medvěda, a to se objevilo v naší poště poprvé. A hned na první dobrou, moc dobré.
Dovolte mi citovat její mail, říká všechno, já bych to zestručněním jenom kazil:

Dobrý deň,
nie som práve z tých ľudí čo by boli nejaký pisatelia a písali všade
možne, ale teraz mi to nedalo. Tak ako píše skoro každá čitateľka, môj
príbeh je podobný – kedysi kupovala Praktickú ženu moja mama a teraz
pokračujem ja. V minulom čísle leden-únor ste zverejnili návod a strih
na krásneho medvedíka, vlastne medvediu slečnu. Veľmi rada šijem
hračky a medvedík ma hneď uchvátil.
V prílohe vám posielam moju verziu medvedíka. Jedného som ušila pre
seba a druhého pre moju priateľku - toho so šálou, k jej narodeninám.
Ďakujem za návody a strihy, teším sa na ďalšie.
Prajem krásne kreatívne dni.
Čitateľka Soňa

A bobříka mlčení držím dál. Fotky totiž jasně ukážou, co mi dnešní den prosvětlilo a udělalo velkou radost. Kochejte se taky:



Já už musím něco říct. Soňo, jste úžasná!
A trochu si fouknu do plachet parafrází jednoho reklamního claimu:
Znáte nějaký jiný časopis, který dělá radost všem?



pondělí 25. února 2013

Už zase

Tak jsem stihnul předsevzaté na dopoledne,  a pak už jsme se přesně plánu bavili o plánech. Nic zajímavého ke sledování. Sedíme a mluvíme a namítáme a mluvíme a vysvětlujeme. Klasika.
Nevím, jestli to není proti všem těm superúžasným příručkám, jak by se měl šéfredaktor chovat, ale napřed debatu nechávám plynout a na příručky kašlu. Nám to tak funguje. Moje kreativní kolegyně si povídají, argumentují, brání si své nápady. Samy mezi sebou. A občas si neberou servítky a přímo si řeknou: Tohle je blbost! Někdy se k nápadu vrátíme a vznikne z toho něco jiného, co už připadá všem skvělé. Někdy věc probereme tak důkladně, že je jasné, že to nebyl zrovna dobrý nápad. A odložíme ho  do spodních pater skladu, aby dozrál a čekal na svůj čas a nebo přerod a nebo naprosté zapomnění. Ale co si pamatuji, tak z takových porad nikdo neodchází poražený. Jo, asi tušíte, že tuhle redakci mám rád. Podle příruček je to asi blbě... Ale co! Nám to tak prostě funguje.
Takže debata dneska také byla o tajném projektu, který sice není tajný, ale jenom o tom nebudeme zatím mluvit.

Pavlína je šéfkou nového projektu. Teď říká, co chystá. Staré logo v pozadí už je hodně staré, však víte, že už jsme modernější...
Její tužka načrtává konkrétní podobu.
Tady jsem si pohrál s fotkou. Na stole jsou zřetelné důkazy, které jsem znezřetelnil :-)


Dneska skoncuju s Velikonocemi

Je to plán, tak uvidíme, jak se ho podaří realizovat. Je to veskrze velikonoční plán, jak s Velikonocemi (skoro) skončit. A pak už budeme jenom trochu ladit, a v pondělí půjdou Velikonoce do tiskárny.
Pro velikonoční číslo už jsem napsal editorial mezi akcí na chodníku, jak už jsem psal. Mám i fejeton, jen ho dotáhnout, myslím textově i fakticky – občas se mi stane, že si něco připravím doma, a pak nechám flešku v počítači a mám v práci holé ruce.
A musím to stihnout co nedřív, protože budeme dneska plánovat, co zase nachystáme tentokrát na květen. Že je únor? No a co, že jo. Kdo je připraven, není překvapen. A my chceme překvapovat čtenářky jenom příjemně.
A pak si k večeru střihnu jeden umanutý pokus a jeden plánovaný pokus, souvisí s Velikonocemi.
A já to hned nevykecám, ať je to trochu detektivka. Ona bude i tak, protože zase budu něco dělat poprvé.

Malá nápověda k pokusům pro dnešní večer. Jak to dopadne?

Kamarád do deště

Tak jsem s Albertem vyrazili. První, koho jsme potkali, byl samořejmě můj kámoš chodník.
Je to frajer, a namluvil si oblevu, aby byl v jakžtakž ucházejícím stavu. Už mě nepotřebuje. Ale byla s ním o víkendu fakt legrace. Teď už jenom, abych se nevymáznul na těch rozmokvalých zaneřáděných chodnících kolem. A možná bych měl začít cvičit, když už mi víkend nastartoval jinou svalovou činnost. No, zvážím to.

Sedm ráno. Teď už si chodník povídá s oblevou. Jen, aby jim to štěstí nezačal závidět mráz a nenadělal z něj ledovou skluzavku. Předpověď je jedna věc, skutečnost bývá všelijaká... Každopádně nebudu prát, abych zase nevyvolal nějakou kalamitu. Moje prádlo na šňůře je prostě jako červený hadr na býka pro všechny ty okluzní fronty a co si to všechno s námi hraje.

Prší, prší...

Čekáme s Albertem až se počasí trochu umoudří, zatím ještě netlačí na pilu s urputným pohledem zanmenajícím POJĎ UŽ VEN! A tak si brouzdám chvilku po internetu a nebo...
...si stavím první křížovku.
Úplně poprvé, což se občas stává, že i ve zralejším věku narazíte na něco POPRVÉ.
Tak, je to tady.
Tajenka, ani nevím proč, snad automaticky je o jedné vlastnosti šéfredaktora. Ale nejsem škrt, takže pokud si ji budete chtít vyluštit, zvládnete to i bez tištěné podoby, ostatně, vyluštění přidávám :-)



No, je to prťavý exemplář, když si zvětšíte zobrazení stránky, tak na tom budete s luštěním líp :-)

A pokud se vám to nechce  luštit, tak už je tady řešení.






Déšť nedéšť, už budeme muset s Albertem vyrazit.
Krásné ráno, dobrý den.





neděle 24. února 2013

Jsem žabař

Tohle jenom dokresluje jenom moji roli pechfogla. Zatímco já dobrovolně makám na sněhu, jsou i tací, kteří si sníh užívají. Vrchovatě.
Takže mám zprávy ze včerejška, jakej jsem žabař. A chce to prý trénovat.

A kdo mi dal lekci? Malá Josefina! Nejenom, že s úspěchem odhrabávala chodník... A je vidět, že to bere z gruntu.
... a taky si k tomu střihla sněhuláka... A pak ještě dvě hoďky bobovala... No, mě stačil ten páteční karambol, kdy jsem se válel v chodbě u popelnic a nevěděl, jestli mám skučet, že jsem si namlátil, nebo se tomu smát.

No, byl jsem svižnější co do intervalů hrabání sněhu, a vždycky jsem se vracel jako sněhulák (jenomže za to mi bod nikdo nedá).
No, já si celou tu dobu nestěžuju, že hrabu sníh, jenom mi to připadá trochu nefér, že napadalo nejvíc sněhu, co kdy v téhle zimě padal. Ale je to vlastně dvojnásobný dobrý skutek. Sousedce jsem pomohl a ještě ji zachránil od toho běsnění :-) 
Jo a to slibované sluníčko, zdá se, vylejzá.
Tak hurá!
Vím, proč už nebude sněžit. To prádlo, které jsem v pondělí pověsil ven, aby pěkně uschlo a ono šeredně moklo, jsem konečně uklidil. Moji kolegové už vědí, že když peru, mohou klidně dělat jiné věci, jenom ne prát. Zaručeně totiž bude pršet nebo hůř :-(



Fakt klikař

Tu a tam si pustím onlinovou hru jako vzpomínku na Las Vegas. Tam jsem sice nepotkal Karla Gotta (minuli jsme se o sto let), ale viděl bílé tygry, a celé to papundeklové město se spoustou automatů.
Tak se přihlásím, že si prubnu jaké bych mohl mít štěstí a jako bonus mi nabídnou hned něco do začátku hry. Necpu do toho peníze a herny po Praze ignoruju, ale tohle si sem tam pustím. Všechno ty volné žetony prohraju a mám zase klid.
Dneska mi padnul tenhle úžasný bonus jako vstup do hry zdarma. No, s tím se dá sotva něco uhrát. Tak radši jdu obhlédnout ten proklatej chodník :-)

Tomu se říká fakt klika! Bonus v prvním sloupci je fakt BONUS!

Co jsem komu udělal?

U kafíčka vzpomínám na léto, jak to bylo fajn, když nepadal sníh. Pomalu se rozednívá a já už mám zase sklizeno.
Až se rozední, nebude po mé práci ani památky.
Ta si připadám jako Sisyfos.
Husté sněžení, které po celý den komplikovalo dopravu na celém území republiky, odpoledne dočasně ustalo. Vrátit by se mělo v opět v noci neděli. Meteorologové oznámili, že během dne připadlo i více než 15 centimetrů nového sněhu.
To je citace zpravodajství půl hodiny před tím, než jsem zjistil, že mám na noc šanci být v klidu...
Zprávu v devět večer už jsem nečetl, ale už jsem věděl, že podle meteorologů by se sněžení mělo v průběhu noci vrátit od jihozápadu. V neděli může připadnout opět až 10 centimetrů. 
To mi zase padla čelist.
V pět mě vzbudil Albert. Obvyklým milým způsobem. Stoupne si mi na prsa a packou mi šťouchá do brady a pak do nosu. Musel tuhle techniku okoukat z nějakého blbého thrilleru. Když nereaguji, seskočí, obejde mě a packou mě mlátí přes hlavu. To by probudilo i mrtvého.
Tak jsem vyrazil za chvíli do šichty.


Tohle bylo ještě večer uklizené! A teď je pět dvacet ráno. A zase padá! Jasně, že je to kvůli mě. Aby se mi nezkrátily žíly...
Povzbuzující je, že se chodník zužuje každým očistným zásahem. Mohl bych sníh hrnout až na zaparkovaná auta, ale to bych pak nechtěl už nikdy potkat jejich řidiče...
To už je pohled jako včera. Vracíme se s Albertem z procházky. Při troše snahy lze zahlédnout malý ostrůvek uklizeného chodníku. Ale brzo už to bude vypadat všude zase stejně. Koukám skrz okno. Padá...
Naděje. Cestou a Albertem jsme ráno potkali lidovou tvořivost. Vypadá to jako usmívající se sluníčko, prostě smajlík. Že by tu sněhovou záplavu zastavilo? Ale to už se sousedka Zuzana vrátí a bude mít klid.













sobota 23. února 2013

Proč pořád sněží a kdo za to může


Začalo to nevinně. Sousedka Zuzana přišla s tím, že o víkendu by potřebovala pomoc. Abych za ni zaskočil a kdyby napadl sníh, měl jsem ho odhrnout.
Jo, jasně.
Dostal jsem výbavu: hrablo, koště a dva pytlíky soli.
A ujištění, že i když právě chumelí, hned všechno taje. To byla středa.
Pátek vypadal hrozivě už od rána, v poledne si začal poletovat sníh a ve dvě už chumelilo jako v zimě.
Jasně, hned to roztaje!
Vracel jsem se z redakce a chodník se na mě drze díval. Jsem právě uklizenej a takovej chci zůstat!
Tak jo.
Jen až přestane chumelit, tak tě uklidím.
V devět večer jsem vyrazil poprvé.
Šlo to dobře.
Odcházel jsem od dobře odvedené práce, která za čtvrt hodinky bude vypadat jako, že jsem na nic nešáhnul. Na mokré podlaze jsem uklouznul a teď mám naražený levý bok a palec levé ruky.
A padal a padal. Mám dojem, že jenom proto, že jsem tenhle kšeft vzal.
Vylezl jsem před šestou a dal se do práce. Už bylo jasné, že máme proti okolním chodníkům jasný náskok.

Je šest a není to zase tak dramatické. Sníh asi v noci usnul. okolní chodníky už  měly na sobě trojnásobnou nadílku.
Ranní rozcvička skončila. Myslím, že to půjde.

Tak a pořád to padá. Pět minut stačí. Takže zprava: právě uklizeno,  uklizeno před pěti minutami,  uklizeno před deseti minutami.
Tak si to užíváme, už jsme skoro kámoši. Napřed si umetu cestu po pavlači, pak si zacvičím před domem a když se vracím, tak si zase umetu cestu po pavlači znova...
Volá mi Zuzana (ne sousedka, ale Zuzana z redakce): Jedeme okolo a všechno je pod sněhem. Kde jsi s tím hrablem? Chtěla jsem si tě vyfotit! Kamarádka! A to už jsem se právě obouval do další šichty. Aby bylo jasné, že nekecám, jak tráví šéfredaktor víkend, tak jsem některé momenty radši vyfotil.
Po obědě mi čerstvou dávku sněhu pěkně sešláplo šest Indů, kteří si vyzvednout zaparkované auto v modré zóně, kde se nesmí parkovat, když nebydlíte ve čtvrti. Ale modrá zóna, kde je jí konec? Všude bílo, místy sajrajt...
Umeteno. Výhodou je, že se chodník zužuje nahrnutým sněhem ke kraji.
Koukám, že se sype, ale nějak líně. Zdá se, že už nahoře došly zásoby. Že by tam vyklepávali z pytle poslední drobky? Konečně!

Odpolední procházka s Albertem po neuklizených nebo téměř neuklizených chodnících končí pohledem na moje dosud vykonané dílo. Ten můj chodník vypadá ucházejícně... I když už je zase pošramocený.
Už dvacet minut nic nepadá. Je před čtvrtou. 
Tak si dát snad poslední rundu a skočím si vsadit. A pak si dám panáka :–)
Tak si napřed umetu cestu po pavlači...
Mám pocit, že jsem se vrátil z posilovny. Ne, mám pocit, že mi po těle přejel náklaďák.


Albert si zase užívá. Dostal včera dárek a je z něho zase tak rozdivočelý, že se proklínám. A tak po mně lítají míčky, které ovšem nebolí tolik jako tenisák.
Znáte fotku, kde si Albert užívá s dvěma modrými míčky.
Tak tu máme další variantu. Netuším, co ho pudí nacpat všechny hračky do huby. Ještě, že je všechno větší než ta zpropadená pecka z broskve.






pondělí 18. února 2013

Jak vařit řepu?

Napsala mi čtenářka, že se červená řepa zásadně vaří neoloupaná. Cituji paní Marii:
V nejnovější Praktické ženě byl uveřejněn recept na plněnou červenou řepu.
Zarazilo mě, že se řepa měla vařit oloupaná.
Červená řepa se nikdy před vařením neloupe, jen očistí.
Není v receptu chyba?
Odpovídám, že není.
Paní Marie na moje vysvětlení reagovala rozhodným slovem zkušené kuchařky:
Červená řepa, vařená oloupaná (třeba na boršč) je v důsledku světle růžová. U polévky to nevadí, protože potřebné látky se vylouhují do vývaru. Pokud by ji vařila oloupanou, nikdy by nevypadala tak jako na fotografii a navíc ztratí všechny důležité látky. Ale nakonec si myslím, že milovníci této zeleniny (jako já) ví své a znají, jak řepu vařit. Převážná většina, kterým byla tato zelenina znechucena už ve školní jídelně, se tím receptem stejně zabývat nebude.
Nikdy jsem ve školní jídelně nezažil červenou řepu, snad jen jako "kompot".
A dneska  ráno jsme se se Zuzanou o vaření řepy bavili. U semaforu na magistrále před Národním muzeem. Pak jsem ještě vybrali situaci, kdy ukrajinský autobus vytlačil do našeho pruhu malé žluté auto a vyjasnili si řepu.
"V receptu nebylo napsané jak se má řepa vařit, váhala jsem, ale pak jsem ji oloupala a uvařila. Voda byla růžová. Řepa zůstala tmavá. Když jsem si vybavila, že ji budu loupat horkou, a dlabat, tak jsem to riskla," řekla Zuzka. A já jí věřím,
Tu tmavou řepu jsem viděl asi tak hodinu po uvaření. Žádné známky borščového zesvětlení.
Byla tmavá. Vypadala stejně jako na fotce s receptem!
Tak, kde je pravda?
Věřím tomu, co jsem viděl a ochutnával.
Věřím paní Marii, že jí při vaření řepa zesvětlá. Jsem mezi dvěma ohni.
Ale proto naše recepty ověřujeme na vlastní kuchyni, víme o co jde, a jsem si stopro jistý, že se čtenářkám tenhle recept povede i s loupanou řepou, kterou pak vaříme.
Nebojte se toho, je to ověřené.

neděle 17. února 2013

Vendula

Tak tohle je Albertova kamarádka Vendula. Teda nevím, jestli se tak jmenuje, nejspíš ne, ale já jí tak říkám, protože je pořád venku a tváří se mírně nadutě.
Albert ji zaznamená okamžitě, letí přes celý byl, cosi hlasitě komentuje a vyžaduje si, abych otevřel dveře. Pak si s Vendulou něco povídá. Je to taková samomluva, protože Vendula mlčí, maximálně se naježí a drze se dívá Albertovi do očí. To už je chlapec dost ve varu. Vendula je ale v klidu, chrání ji zábradlí a celé jedno patro. Posedává si mezi troskami vedlejšího domu a provokuje. Albert se odreaguje, pustí ven všechnu tu lásku ke kočkám a jde klidně domů. Mise splněna.
Vendula si se jistá, má únikové cesty a od rozdováděného Alberta ji dělí navíc několik překážek, které jen tak nemůže zdolat.
Tuhle jsme potkali v domě kočku domácí Jany a nikdy předtím jsem neviděl, že by se kočka chovala jako vrtulník. Nevím jak, ale vznesla se na zábradlí schodiště. Když byl Albert ještě štěňátko, měl jsem snahu s další kočkou domácí je dát dohromady. Ne, že by to mělo něco znamenat, jako, že by spolu třeba chodili na pivo, ale říkal jsem si, že pro klid v domě to bude fajn, když budou kámoši. Jenomže Albert je do všeho hrrrrrr a to kočky nerady. Několikrát k sobě tenkrát čuchli, nos na nos, ale asi si nevoněli. Zdá se, že někdy téhle kočce Albert nadbíhá, jako, že se znají, ale ona má pocit, že jí chce vyprášit kožich, ne-li něco dramatičtějšího. Tak prchá a on to bere jako výzvu. Tenhle vztah prostě nemá perspektivu ani řešení. Teď se do toho zamotala Vendula a myslím, že Albert má dojem, že je kočkám jenom pro smích.
No, teď víte o Vendule, a já jdu psát fejeton jak si užíváme spolu Velikonoce.

Milí návštěvníci ze všech koutů světa

Tak se občas kouknu, kdopak k nám přišel na návštěvu. Mapka je proměnlivá a zase to nesleduju tak urputně, abych si dělal grafy. 
Tahle mapka není o blogu, ale celém webu Praktické ženy. Dlouho odolávala Afrika a teď najednou hned Tunisko, Kapverdské ostrovy, Jihoafrická republika a snad i Svazijsko, Lesotho odolává a přibyl Egypt. V Asii nejspíš čtenářky zaujal návod jak si udělat balerínky hned v nově objevených destinacích – Barmě, Indii, Číně a na Tchajwanu. Kdyby si jenom polovička lidí v Číně prohlédla náš web, bylo by to pro naše statistiky stejně šokující jako zpráva, že těch 300 milionů ve Sportce vyhrál bezdomovec. Evropa je "pokryta naším signálem" až na Pobaltí a Bělorusko. I když se tu a tam v Pobaltí taky zazelená...
Ale i když na webu Praktické ženy nesurfuje celá zeměkoule, je to potěšující, že máme hosty z celého světa.

čtvrtek 14. února 2013

Medvědi, medvědi a zase medvědi

Zimní dvojčíslo zabodovalo a medvěd z titulu čtenářkám učaroval. A ukázaly nám, co svedly. A dařilo se! Moc!
Tak se na to podívejme:
Autorka: Ivana Nováková
Poznámka: Trochu se podobá šéfredaktorovi Praktické ženy.

Autorka: Lenka Plosová
Poznámka: Trochu zádumčivý, ale to se mi jenom zdá. Lenka dodala: Můj první medvěd. Kolegyně Jana, která má medvědy v krvi říká, že je to dost fuška popasovat se s medvědem. Já vím, že Vinnetou to měl dost těžké, ale zvládl ho. Lenka byla sice v jiné situaci a prvního medvěda zvládla dobře. No, já bych dopadl blbě v obou případech a Ribanu bych nejspíš taky nezachránil.
Autor: Petulka Fi Dundrová
Poznámka: Že by setkání se šmoulí rodinkou. Ale, kdo říká, že medvěd musí vypadat přesně podle návodu? Tenhle je taky mazlivej. Autorka dodala, že byl hotový za tři večery a pak týden ležel než se našly vhodný knoflíci...
Autor: Vladimíra Navrátilová
Poznámka: Trochu jsem se leknul, ale pak mi bylo jasné, že tenhle míša je focený z jiného úhlu a tak vypadá trochu jako přísnější učitel. Až zvedne hlavu, změní i svou přísnost na laskavost.
Autor: Zuzana H (s poznámkou, že je pro dcerku)
Poznámka: Holčička pro holčičku! proč by musel vypadal medvěd jako medvěd, když může vypadat jako panenka, že jo?
Autor: Vladimíra Navrátilová
A teď dovětek k poslední fotce.
Cituji ze stránky Holky v akci, které je rychlá cesta komunikace čtenářek s redakcí. Taky. A povídají si s redaktorkami Holek v akci, což sice není totéž, ale nám to nevadí, protože sedm redaktorek stránky Holky v akci jsou skvělé holky a bereme je jako součást redakce, jako součást časopisu. Tak cituji:
"Zdravím ,,holky v akci" a tímto chci moc a moc poděkovat (jako už několikátá) za krásné prosincové číslo s háčkovaným medvědem. Měla jsem velikou inspiraci na vánoční dárek pro mou malou neteřinku Amálku a mělo to velký úspěch.Těch medvědů jsem do dnešního dne pro mé malé známé uháčkovala s láskou již 7 a bylo to i v hnědé variantě. Strašně moc Vám všem fandím a těším se na další bezvadné nápady. Vaše čtenářka Vlaďka"
Sedm medvědů! To fakt smekám!
Smekám i před všema, kterým se medvěd podařil i před všema, které se do něho pustily. To fakt není sranda!
Možná jsem se o medvěda taky měl pokusit, Albertovi je docela fuk, co pucuje a háže po mně, když sedím u počítače. Hlavně, že to jde vzít dobře do zubů. A tu mrchu, co bych stvořil by házel s nadšením bez názoru na věc.












Moc moc moc se mi líbí

Tihle zajíci, které do konkurzu na novou autorku poslala Šárka Rajtmajerová z Klatov. Ale nepředbíhám verdikt redakční poroty, neovlivňuju porotu Holek v akci...
Zajíce jsem viděl v reálu a jsou úžasní. V našem konkurzu je dost krásných věcí, takže výběr zase bude dost obtížný. Ale řekli jsme si o to, tak to máme. A kdo ještě neviděl, co se na našem konkurzu odehrává, tak si může nalistovat na našem webu tu správnou stránku: TUHLE!


Elektronicky, interaktivně a pořád je to Praktická žena!

Titulní stránku vám tady ukážu už potřetí, protože se s ní pojí novinka, že si můžete časopis koupit tak v elektronických trafikách publero.com a floowie.com.
Kdo rád experimentuje, objeví rychle, že stačí přejet myší po stránce, kterou má na obrazovce počítač a kurzor prozradí, že jsou některá místa způsobilá ke kliknutí... Využili jsme možnosti techniky a tak stačí kliknout na čísla, která odkazují na Blok návodů v zadní části časopisu a rovnou se vám otevře stránka s patřičným návodem. Stejně svěže se dostanete ke stoprocentním předlohám, a "íčkům", což jsou další návody doprovázející tištěnou Praktickou ženu. Rychle se dostanete i na náš web, místo, které doporučujeme, jenom ne na tenhle blog – na to jsem nějak ve chvatu událostí zapomněl :–(
A když si nalistujete stránku s palačinkami, najdete tam video. Kdybych uměl skládat muziku, jo, kde jsou ty časy, kdy jsem tahal harmoniku do souboru Dalibor pana Vlasáka v Krči..., tak bych vám k tomu tvoření mohl přidat na stránky ještě hudební kulisu :–)) Ale nebojte se, harmonika je na půdě, tříčtvrtky taky a nehodlám vás děsit nějakou neumělou kakofonií.
Prostě celé elektronické vydání Praktické ženy funguje stejně, jako když kliknete na obrázek titulní stránky Praktické ženy:
Tak si s námi užívejte tuhle vymoženost. Hlavně už si mohou počíst naše čtenářky v cizině, ke kterým se tištěný časopis dostával dosud příliš obtížně.  A jak tak občas sleduju mapu, kde sleduje tenhle blog :–), vím, že už se sem dneska mrkly čtenářky (možná mrkli i čtenáři) nejenom ze Slovenska, ale Spojených států, Ruska, Ukrajiny a Německa...



Tak vypuknul Valentýn

My jsme ho stihli trochu navodit už v zimním dvojčísle, protože upřímně, k čemu by byl návod na nějakou dekoraci v den, kdy Valentýn opravdu je. To už se nedá nic moc stihnout.
Na facebookové stránce HOLKY V AKCI se objevilo několik variant inspirace na zabalení lahvinky. Dokonce jedna úplně svetrová.

Valentýn sice v naší anketě na webu sice projel. Na otázku SLAVÍTE VALENTÝNA? kliklo na ANO do chvíle, kdy tohle píšu 946 čtenářek, NE odpovědělo 1228 čtenářek. Ale naše ankety nejsou referendum a podle zpráv z květinářství se kytky na Valentýna kupují ostošest.
Na Valentýna vyšlo nové číslo Praktické ženy.
Na Valentýna a jedině tento den vypukla slevová akce na předplatné a tak si můžete svůj oblíbený časopis objednat za bezkonkurenční slevu. Tištěnou i elektronickou. Jak libo.
Tak dneska je na stáncích, předplatitelky si už v ní listují od úterý... Tuhle Praktickou ženu na valentýnské akci už nezískáte, ale tu další, která vyjde 14. března už jo. A bude tam pecka, která vás určitě nadchne. Titul mám v trezoru, aby nikdo neopisoval :–), ale očitým svědkům se dost líbil. Jenom doufám, že mu trafikanti dají odpovídající místo na slunci, myslím, že se bude líbit i jim.

pondělí 11. února 2013

Máme tady novinku


Dobrá zpráva hlavně pro čtenářky v cizině, které si teď mohou užívat časopis, který je bavil a baví :-) Už jim může být fuk, že české trafiky jsou dost a dost a na hony vzdálené. Teď mají všichni oblíbený časopis na dosah.
Jo, přímou cestu k elektronické podobě ve dvou elektronických trafikách najdete v pravém sloupci téhle stránky, úplně nahoře.

Pozdrav Aně

O víkendu jsme byli s Albertem v Hlinsku a pak ve Vortové na masopustu. Byl to úžasný víkend. Albert se zase potkal s babičkou Eli a mámou Aňou. Babička ho pucovala, máma chránila. Albert obě provokoval jako správný puberťák.
Bylo jim spolu fajn. A zase si všímal víc taky lidské mámy Alenky než Pražáků, se kterými žije. Drahoušek! Tohle silné pouto nejde nerespektovat. Musíte se s tím smířit...
Ale máma Aňa nebyla tenhle víkend zrovna v kondici. Něco spolkla... Polehávala, měla všechny příznaky, které měl Albert, když spolknul tu pecku z broskve. A Albert se k ní v tu chvíli choval přece jenom víc zdvořileji než obvykle.
Odjížděli jsme z Hlinska a ten rošťák byl jako vyměněný. Tulil se, chtěl víc ochraňovat. Myslím, že nějak cítil co se stane. Nebo může stát, že se o mámu prostě bál. Propojení pupeční šňůrou na dálku. Je to možné? Jeho máma Aňa musela na operaci – blbá kost v krku. Prognóza 50 : 50. Celou neděli do Alberta nic nebylo. Neházel po mně hračky, nepucoval svého medvěda, byl jako pěna, prostě vzorňák – k nepoznání. Tušil něco? Dneska mi přišla šíleně smutná zpráva: Aňa ten souboj prohrála a je už někde ve vestíkovském nebi. Tak jí tam posílám pozdrav od synka. Za sebe, za nás, taky – má úžasného syna.
Úplně blbá fotka, ale už se tahle scéna nedá zopakovat. Poslední vzpomínka na Aňu.

pátek 8. února 2013

Rozjíždíme další konkurz

A tentokrát ve větším stylu!
Když jsem s konkurzem na novou autorku začínali, bylo překvapení, kolik se přihlásilo uchazeček se svým tvořením.
Na téma VELIKONOCE/SVÁTKY JARA jsme povolali posily. Jsou to redaktorky naší facebookové stránky Holky v akci. Budou si vybírat své kandidátky, které ocení. Redakce si klasicky vybere svou novou autorku. Všechno jsem popsal na stránce konkurzu, takže se nebudu opakovat :-) Stačí se mrknout na náš web: www.praktickazena.cz


Zuzana má v Americe publikum, Pavlínu už tam dobře znají

No, to je trošku nadsazené, ale video se Zuzaninými palačinkami si pustil jeden divák ve státě New York. Jasně, že se z toho nedá moc usuzovat, a taky to nijak neslavíme... Pavlínino Pletení rukama si už prohlédlo 83 diváků v USA. A Pavlína už dobyla Kalifornii – není tam náhodou Hollywood? :-)
Zuzana se chytila i v Americe.

Pavlína zatím vede, ale má taky větší časový náskok.

Dobré zprávy těší

Když vidím na stáncích ty hory časopisů, ve kterých se Praktická žena skoro ztrácí a někdy z ní čouhá jenom půlka našeho kulatého loga, tedy cosi jako šestnáctina celé titulní stránky, mám pochybosti, že si nás čtenářky vůbec najdou.
Ale nacházejí, protože jsou kreativní, tak časopis neomylně z té hory vyloupnou :-)
Je to takový boj o místo na slunci, čím menší trafika, tím větší stín. Včera se do hlavních televizních zpráv dostala informace o čtenosti novin. Kdyby byl čas (není), mohla by padnout i zmínka o růstu čtenosti Praktické ženy. Tak se o tom zmíním aspoň tady. To není vytahování, ale příjemná dobrá zpráva, se kterou je dobré se podělit. V redakci nebouchá při takových zprávách šampaňské, ale všichni máme radost, že se časopis líbí a je o něj zájem. Takže vzkaz čtenářkám na dálku: díky za tu radost, jedeme dál a budeme ji dělat také vám... Už na Valentýna s jarním číslem.

čtvrtek 7. února 2013

Albertova inventura

Dneska byl Albert u holiče a pak jsme se vypravili do redakce. Udělal tam parádní inventuru a ze všeho nejvíc ho uchvátily myšky pro kočku. Není to překvapující, všechny hračky považuje za UNI, hlavně, že se to dá vzít mezi zuby a házet a tak...
A pak se vrátil ke své oblíbené zábavě s míčky. Tentokrát jsem ho ale chytil při činu. Napřed si mocně zaštěkal: "JO, JSEM TADY!" – svolával své fanynky a že jich má na patře dost. Pak dělal opuštěného, protože jsem přišel do práce pracovat a on to nechápe. Doma si mi klidně lehne k nohám a nechá mě sedět u počítače docela dlouho. Tohle ale bylo jiné: prostě chtěl být středem pozornosti, když už se zase dostal mezi lidi. A protože jsem musel vyřizovat věci v různých patrech, šel se mnou. A všude slyšel, co slyšet chce v momentě, kdy mu to fakt sluší: NO TY JSI KRÁSNEJ!!!
Tuhle fintivou fintu měl i Albert I. Možná to mají vestíci v genech. Jako norníci mají mizet kdesi pod zemí, ale norování už není co bývalo, není žádoucí a my ji s Albertem rozhodně nepraktikujeme. Takže, když se nemůže ukázat v pravém smyslu, ukazuje se jako VIP. Zašli jsme s Albertem i do grafického studia a David hned zareagoval správně: "Tebe znám z časopisu! Tak nejsi vymyšlenej ani umělej!"
A Albert byl v sedmém nebi.
Fakt jsem na něho pyšný, i když utíká za svýma kamarádkama – Janička z Vlasty má pro něj vždycky nějaký mlsek a mazlí se s ním tak, že je z toho úplně vedle a na vrcholu blaha. Albert ty ženské bere jako kaviár se šampaňským, chlapa má doma a je to pro něj, zdá se, nuda. Občas se na mě kouknul, jako by chtěl říct: "Tebe už znám."
Albert si hraje na bojové plemeno. Asi tušíte, že hlasitě svůj výraz doprovází. Tuší, že ho slyší všichni kolem. jako by  troubil na trubku: POPLACH! JSEM TADY
Klasika. Relaxační míček Praktické ženy. Albert umí relaxovat.

Finální trik: dva míčky už Albert má, přemýšlí o tom, jak si přidat třetí. Že by chtěl nakonec mít záznam Guinessově knize rekordů? Ulovit takový snímek je stejně obtížné jako vyfotit žraloka modravého v akci.

neděle 3. února 2013

Inspirační pošta

Když tak listuju naší facebookovou stránkou Holky v akci, a okukuji, a žasnu, a tu tam přidám komentář nebo něco vysvětluju, narážím taky na milé vzkazy redakci.
Lenka Krčilová Berková poslala i důkaz – fotku, která říká dost:


A k fotce patří dvě poznámky čtenářky:
Moc díky za tipy ke čtení v posledním dvojčísle :-D – jen doufám, že další nedáte dřív, než se z toho vzpamatuje moje pokladnička :-)
Já nevím jak, ale co se týká knížek, tak to vždycky nějak udělám, aby na ně bylo i když tahle šestka mi udělala pořádnou díru do úspor – ale zase nelituju!!! Fakt super čtení!!!!
Lenku jsem uklidnil, snad, že další inspiraci chystáme až na léto. Takže je dost času něco naspořit :-)
Tyhle bichle mají 5020 stránek a tip má na svědomí Zuzana. A bude moc ráda, když si Lenka vybrala i Polévané perníčky, kterou Zuzana nejenom prolistovala, přečetla, ale taky náležitě prozkoušela skoro všechno a popsala v zimním dvojčísle.


sobota 2. února 2013

Prostě úžasné

Když jsme poprvé uviděli přízi, ze které pak Pavlína upletla rukama efektní šálu, hned jsme se do toho materiálu zamilovali.
A taky natočili vcelku úspěšné video.
Jo, to video je tady :-) Stačí si kliknout...
A článek v Praktické ženě měl úspěch. Je to tak, že všichni miluje něco nového a čím je to jednodušší, tím lépe. Jak si tak brouzdám internetem, a taky už díky newsletterům, které jsem si objednal na chytrých stránkách, abych věděl co a jak se děje, narazil jsem na tuhle úžasnou fotku:

Taky pecka. Nejspíš to bude jiná příze než tak naše italská, možná její sestra nebo sestřenice, ale efekt je dokonalý! A že by to šlo i z té "šálové" je úplně jasné :-)


pátek 1. února 2013

Vypadá to, že jsem se ztratil

No bylo to docela záhul, ty poslední dny. Už minulý týden bylo jasné, že se účastním nějakého maratonu a možná dvojnásobného.
Byl to taky velký mejdan.
Napřed dotáhnout do zdárného konce speciál pro pletařky ŠIKOVNÁ MÁMA souběžně příprava dalšího speciálu a souběžně taky ještě vymazlit nové číslo Praktické ženy, které v pondělí pošleme do tiskárny.
A k tomu volby, a ta divně nervózní atmosféra.
A k tomu dopsat fejeton.
A k tomu vyřídit maily, z nichž jeden byl docela smutný – upozornila nás čtenářka na to, že se na webech objevují návody z Praktické ženy a že si myslí, že to tak nemá být. Naše právnička mi potvrdila, že stále platí, co máme v tiráži: Bez vědomí a souhlasu redakce nesmí podle zákona nikdo z časopisu opisovat, aby to pak posílal dál. To, co je a bylo od počátku jasné, mi taky ukouslo dost času. Ale máme jistotu, že se můžeme bránit. Říká se tomu COPYRIGHT.
A k tomu ještě, abych toho neměl málo, natáčení nového videa, kde Zuzana zkoušela palačinky, což byla oddechovka, a už jsem to tady popsal, a k tomu zpracování videa, co mě moc baví, ale žere to spoustu času takovou rychlostí jakou dokážou sarančata zdecimovat úrodu v půlce Afriky.
Když jsem to dostříhal, tak jsem poslal výsledek do košíku na You Tube, odkud si ho čtenářky mohou vyzobnout. A vyskytly se nějaké problémy, takže jsem v půl čtvrté ráno ještě video upravoval a pak poslal znova, kde už je funkční. Ufffffff. Doufám, že si ho čtenářky pustí stejně jako třeba Pletení ruka. No, to bych nám fandil, pletení rukama je bezesporu bomba, ale tohle video o flambovaných palačinkách je taky zajímavé. A pokud budete trochu tápat, tak si počkejte na novou Praktickou ženu, kde je recept taky a ještě víc o tomhle malém dezertu, který je prostě báječný.
Tak to vypadalo, že jsem se ztratil, ale kdepak! Jenom jsem dobíhal ten maraton a pásku už vidím. Jo, už budu brzo v cíli, jenom ošetřit poslední stránku. Tak svištím, podklady už jsem si připravil.
Ale já se vrátím.
Asi dost brzo.
Jo, to video najdete tady:
Tady najdete celé video :-)