KOLIK ČASU ZBÝVÁ DO PŘÍŠTÍ PRAKTICKÉ ŽENY


pátek 26. dubna 2013

Pět dní trochu mimo, ale na místě

No, už jsem se zmátořil z hektického začátku týdne, ataku čehosi jako chřipka, která mě vyřadila z provozu už v úterý odpoledne, těsně po dalším focení. Středa, to jsem byl mátoha a nevalný čtvrtek dopoledne. Už se oklepávám.
Potkávám lidi v kraťasech a tričkách, to si nějak nedovolím, aby mě neofouklo, ale už se na to taky těším.
Takže sumář hledání jara za posledních pět dní, které se zase přehouplo do léta. Včera částečné zatmění  Měsíce, co bude ještě? A pak to máme vydržet, že jo?:

Díl třicátý šestý: 26. dubna 2013. Šeříky už nasazují na květy... Brzo to propukne :-)
Díl třicátý pátý: 25. dubna 2013
Díl třicátý čtvrtý: 24. dubna 2013. Nikde žádní hadi a štíři, Jiří :-) No, ono je to dobře...
Díl třicátý třetí: 23. dubna 2013
Díl třicátý druhý: 22. dubna 2013


neděle 21. dubna 2013

Kytky z ananasu

Sešli jsme se zase v té trojce Zuzana, Tereza a já. Zuzana testuje, Tereza fotí a já se jim kolem toho motám s kamerou.




Už jsme na facebookové stránce Holky v akci dostali co proto za "umělou" šlehačku. No, nemusíte sáhnout po té, co se nabízí v krámu, stačí si vyrobit vlastní. Nápad dělat kytky z ananasu nás ale uchvátil, tak jsme si řekli, že to dáme dál. Ananas v tomhle případě chutná jako sladší křížala. A chutná báječně.
Tak dobrou chuť.

Třicátý první pokus

Jo, už to dneska bylo po třicáté první. Takže jedeme dál...

Díl třicátý první: 21. duben 2013

Jenom jednu věc nám s Albertem zkazilo na chvíli radost z hezkého rána. V tomhle parku potkáváme pejskaře, seznamujeme se, jenom je blbý, když narazíte na dvojici ve složení velký pes – hloupý pán. Možná jsme ho už někdy potkali, tuším, že to byl zrovna ten, který nám už jednou nadával pro nic za nic, cítí přesilu... Jsou prostě lidi, kteří si pořídí velkého psa jenom proto, že jim něco podstatného chybí. Hádejte, co to tak asi může být... Radši jsme se dekovali. Velký pes bez vodítka a člověk evidentně agresivní, to není dobrá společnost. Jenomže pes za toho svého pána prostě nemůže. Ale řekněte mu to, že jo.
Přeju minimum srážek s s takovými dvojicemi.

sobota 20. dubna 2013

Kdyby se vám zachtělo...

... a máte cestu kolem Výstaviště v pražských Holešovicích a chcete si předplatit Praktickou ženu, tak jsme tam taky a příjemné hostesky vám vyjdou vstříc.




Třicátý pokus

Pošmourno, oblačno, po dešti, sedm stupňů. Takové je ráno v den třicátého pokusu zachytit jaro na fotce. Ale ono je nějde tady kolem. Cítíme to, vidíme to...

Díl třicátý, výroční: 20. dubna 2013. Před měsícem přišlo jaro úředně...
Najednou, kde se vzala, tu se vzala, pampeliška. Byla tady i včera?
Už kvetou, to je krása a taky radost. Po té šedi už vykukují barvy.

pátek 19. dubna 2013

Dnes ti to sluší

Míjíme tenhle plakátek už několik dní. Neznám adresáta ani odesilatele, ale Albert se u něho vždycky zastaví. Jestli se pozoruje v odraze výlohy nebo rozumí, nevím.
A den je pro oba příjmenější (i když nejsem vztahovačný a vím, že ten vzkaz patří jenom Albertovi).

Jo jo...

Tady je důkaz, ale už ho asi moc nepotřebujeme

Jo, je devatenáctého, plánuju vyrazit o víkendu na zahradu a poprat se s následky zimy, ale meteorologové vyraují, že zase bude jinak než včera a prý hůř. Tak abych se nakonec nepral znova se samotnou zimou. Brrrrrr.
Na našem místě to ale vypadá slibně. Po nočním deštíčku tak nějak vlaze.

Díl dvacátý devátý: 19. dubna 2013
A přidávám jasný důkaz ze stejného parku. Zlatý déšť všechno hned projasní.

Řádíme v kuchyni

Tak jsme sešli v kuchyni a zkoušeli vařit z ovoce, které obvykle v nákupním košíku nemáme. Je to ostych nebo obava? Tak jsme se to rozhodli vyzkoušet.
Posila výzkumného týmu Jana z časopisu Chuť a styl se pustila do vaření s takovou vervou, že jsem jenom zíral. Abych byl užitečný, vyrazil jsem pro červenou cibuli, která nám chyběla. A to jsme si den předem všechno pořádně prošli, aby nic nechybělo a všechno klaplo. A když jsem se vrátil, bylo už jedno ze ze tří jídel hotových, nebyl jsem pryč snad víc než dvanáct minut...
Určitě si pochutnáte na všem tak jako my. A recepty najdete v červnovém čísle časopisu Chuť a styl.

Jana se Zuzanou se otáčely v kuchyni a za dvě hodiny bylo hotovo. Na seznamu jsme měli čtyři položky. Dost dobrý výkon.
Jana se od povedeného jídla nemůže odtrhnout. Fakt jsme byli všichni chutí překvapeni. Tereza netančí, ale chystí se na focení :-) Snad mě obě za tuhle fotku nebudou lynčovat...

Díl dvacátý osmý – osmnáctého

Už to bude brzo měsíc, co tu máme úředně jaro a ono se klube až teď. Včera ho přeskočilo léto, no pak nemám bláznit :-)

Díl dvacátý osmý: 18. dubna 2013. Nezdá se, že se dneska teploty budou šplhat ke třicítce. A šplhaly.

středa 17. dubna 2013

Boj s mořskými potvorami

Vylosoval jsem si do červnového čísla k ověřování rýžový dezert, ale přepustil jsem ho Janě, takže jsem se poprvé v životě dostal ke krevetám.
Jejich přípravě. Můj recept je na obří krevety se zeleninou a sezamovo sojovou omáčkou.
Tak jsem si je šel napřed omrknout a dumal, jestli to zmáknu. Vypadají zajímavě, ale podezřele. Bude to tvrdý souboj, říkal jsem si, ale já se přece nedám zaskočit.
A protože jsem pak řešil jiné věci, obavy vyprchaly, vlastně na poslední chvíli jsem se pustil do vaření, takže na ně nebyl čas.
Vrazil jsem zpátky do supermarketu a... A! A narazil už na loupané, sáhl jsem po nich. A pak jsem si přečetl pozorně recept – on je na loupané krevety. Problém, že mám jídlo servírovat s rýžovými plackami jsem konzultoval na googlu, a když zjistil, že jsou takové placky obdobou tortil, bylo rozhodnuto. Mám variantu pro ty, kteří jako já rýžové placky neseženou. Tortila funguje s tímhle báječným jídlem taky a skvěle. Ve finiši jsem to cvaknul napřaženou rukou a Zuzana měla zase takové ty poznámky, že se divně tvářím. No bodejť, potřebuje důkaz, tak aby bylo vidět na jídlo, které jsem udělal, což s miskou na talíři lze jedině tak, že ji nakloníe. A čekáte, že vám všechno v jistém momentu sletí na na zem. Pak ještě se mám tvářit :–))
Jak jsme dopadli s recepty, které redakce ověřuje se dočtete v červnové Praktické ženě, která vyjde 14. května.

Je to urputný pohled s koncentrací na moment, že všechno sletí na podlahu. Nepřipadá mi, že se tady zase tvářím tak jako blbec. Ale možná, že se to může někomu zdát. Co s tím asi tak nadělám? :–) Jenom jsem zapomněl přihodil hladkou petrželku do misky, na ozdobení. To mi došlo v momentě, kdy už byla pozdě a miska prázdná...

Nějak brzo :-)

Dneska jsme vyrazili s Albertem nějak brzo, takže všechny jeho kamarádky jsou asi ještě v pelechu.

Díl dvacátý sedmý:  17. dubna 2013 – Pořád stejné a přece jiné.

Dvacet šest: už je tu!

Tak dlouho jsem vyhlížel na tom rohu jaro, až fakt přišlo. Za těmi stromy jsou mezi maceškami už nasázené tulipány. Už se na ně těšíme s Albertem.

Díl dvacátý šestý: 16. dubna 2013

neděle 14. dubna 2013

Šlehač a šlehačka v redakci

Zuzana ráda experiementuje, zkouší, co se dá. Tuhle jsme se bavili u kávy jak lehké nebo těžké je připravit australskou vyhlášenou laskominu: Pavlova.
Za pár dní už věděla o Pavlova nejspíš všechno, Berani to mají v povaze. Upekla základ a domlouváme se, že obstarám smetanu ke šlehání a jahody. Smetana nebyl problém, ale jahody jako by naráz zmizely. Až kousek před redakcí jsme na ně narazily. Byly voňavé jako jahody, dobré jako jahody. prostě jahody.
Zuzana vytáhla z košíku šlehač a zatímco jsem hledal v tabulkách nějaký důležitý údaj, musí být důležitý, když tabulky jsou taky důležité, spustila stroj.
Za chvíli už jsme mlsali.
Příjemné rozptýlení.
Ale ono to bylo nejen dobré, ale zároveň potvrzením, že se nám naše plány povedou... O tom ale zatím mlčím. Snad mi to prominete, že nevykecám hnedka všechno.

Už jsme v redakci ochutnávali hořčice, jogurty, marmelády, ale Pavlova ještě nikdy...

Nápisy na ulici

Ráno nic, odpoledne už se to objevilo na chodníku. Vypadá to profi, ale jinde jsem se s podobnou hláškou nesetkal. Takže nějaká iniciativa. A taky jsem potkal fakt hustou reklamu. Takže dávám dál...


Je to volání? Ale čí?

Fakt dobrá reklama...





Už vyrazili zahradníci

Tak to snad je jasné, že už nebude zima. Zahradníci vyrazili do poarku ošetřit záhony s maceškami, které už tady na blogu taky hrály. Jsou sice čtyři stupně, ale sluníčko hřeje, hned je veseleji.

Díl dvacátý pátý: 14. dubna 2013

Včera jako dnes

Šli jsme, viděli jsme, ale už jsem nestačil pověsit fotku, takže dneska.

Díl dvacátý čtvrtý: 13. dubna 2013



pátek 12. dubna 2013

Pátek, dvanáctého deset stupňů

No, to už vypadá dobře :-) Dneska je to asi na pozdravení Gagarina. Letět kolem Země a já letím do redakce :-)
Taky se vrátím...

Díl dvacátý třetí: 12. dubna 2013

čtvrtek 11. dubna 2013

Ráno, raníčko

No comment.
Díl dvacátý třetí: 11. dubna 2013

středa 10. dubna 2013

Video je na světě

No byla cesta cesta trochu trnitější, ale video se mi nakonec podařilo dát do kupy, takže už je tady pohled do zákulisí přípravy květnové Praktické ženy.




Nevolejte, jsme v terénu

S grafikem Pepou jsme osiřeli v redakci. Všichni vyrazili na focení. Teda všechny vyrazily.
Zuzana s Terezou a Pavlínou. Jana s Denisou a Petrem.
Je na čase dávat dohromady červnové číslo Praktické ženy a to se bez fotek neobejde. A to jsme včera trnuli, jestli dojde balík od jedné autorky a dneska ráno jsme čekali ještě jeden balíček – aby bylo co fotit. Máme spolehlivé autorky, takže vše je na nejlepší cestě.
Já tady na blogu hledám pořád ještě jaro a v redakci jsme už v létě a myslíme na prázdniny :-) Trochu na hlavu, že jo?

Dnešní ráno, jako Hlava XXII

Některá čísla ve mně hned evokují jiné věci, takže když došlo na dvacátý druhý snímek hledání jara, hned mi naskočil Hellerův román Hlava XXII. Ale tím podobnosti končí.
Růžek na Žižkově vypadá zelenější, mokřejší a vlídnější – taky je šest stupňů na nulou :-)

Díl dvacátý druhý: 10. dubna 2013

Už, už, už

Tak se to včera nepovedlo ani ráno (nic nebylo), tak pozdě odpoledne (neměl jsem čas), takže až dneska jsem mohl vyzvednout další hrníčky, které jako odměna patří nejzajímavějšímu dopisu do redakce.
No, dopis, dneska už všichni radši mailujeme :-)
Aby bylo vidět, pro co jsem se vydal, tak jsem si hrnek cvaknul. A málem mi vypadnul  ruky... Ale vše zachráněno, takže můžu posílat. Takový hrnek s podpisem šéfredaktora, jsme rádi, že se nějak odlišujeme od jiných časopisů, které také odměňují dopisy, které zaujaly :-))

Hrnek brzo poputuje na tu správnou adresu :-)

Už jedeme, jedeme

Předplatitelky listovaly novou Praktickou ženou už včera, na stáncích se objeví ve čtvrtek. Takhle vypadá titulní stránka:

Květnová Praktická žena

V krátkosti o délce

Tak jsem konečně dostříhal video a protože to trvá dlouho, než se to přežvýkám v počítači a stejně dlouho než se to nahraje, tak jsem nechal počítač pracovat a šel spát, probudil se, nalistoval YouTube, nasměroval video tam a šel spát.
Ráno jsem zjistil, že má to moje asi sedminutové video skoro dvacet minut... No sedm jsou obrázky a zbytek tma. Stačilo zapomenout nastavit konec...
Takže znova, dneska ráno. :-)

úterý 9. dubna 2013

Jednadvacet

To není o staré karetní hře. Už se tady na rohu zastavuju pro jednadvacáté. Tak jak to vypadá?

Díl dvacátý první: 9. dubna 2013

pondělí 8. dubna 2013

Dost vydařené ráno šéfredaktora

Vypadalo to na krásný den, teda na krásný začátek krásného dne, a protože se vyčasilo, naložil jsem pračku i s rizikem, že se všechno pokazí a prádlo třeba i zmokne.
Pračka si divně povrkávala a tak jsem dostřihával video ze včerejška :-) To bude v redakci překvápko až to spustím :-)
Pračka si nějak začala pokašlávat, tak se mrknu, copak... No, nastavil jsem blbě program, ale... ALE! Červené světýlko říká, že mám vyčistit filtr. FILTR! A hned je ranní dobrodružství. Vypouštím pračku, dám se do pucování filtru. Já nevím jak vám, ale vždycky je ještě v pračce dost vody, aby se ukázala jakmile otevřete filtrovou šachtičku. A je povyražení i pro Alberta, chce ochutnat!
Hotovo. Nakládám pračku, nastavuji správný program, zdá se, že bude pravovat.
Vyrážíme s Albertem, pračku raději zastavuji, nikdy nevíte, co může natropit, i když má takové ty pojistky a tak...
Je krásné ráno, údajně mínus dva stupně, ale nezdá se. Jenom jinovatka v parku dává znát, že přituhlo. Ale hlavně svítí. Sluníčko se vrací!
Tak pěkný den (snad to nějak nepokazím až dám prádlo na šňůru).

Díl dvacátý: 8. duben 2013. Svítí. Možná jsem si nevybral to nejlepší místo na systematické sledování...

neděle 7. dubna 2013

Padá sníh, padá sníh...

...pojedeme na saních? Těžko říct, vypadá to jako kdyby tam nahoře už dělali jarní úklid a vyklepávali poslední koberce. Jeden stupeň je dneska trochu chladnější než včera :-)
Albert měl dneska seznamku. Pořád pokukuje po těch fenkách, které se tady na prostranství prohánějí, tak jsem se odvážil přijít s ním až k nim. Malá čivava provokovala a pak se seběhli všichni, mezi nimi krásnej flekatej pes, čtyřikrát větší než Albert – a ono to je štěně.
No, seznamka dopadla jakž takž, protože Albert si chtěl s tím štěnětem hrát po svém (to doma pucuje medvěda) a to štěně taky po svém, takže jsme je museli silnějším hlasem umravnit. Třeba nakonec budou kámoši, jako celý ten dnešní psí spolek...
Pěkný den.
Díl devatenáctý: 7. duna 2013
No, a já si otvírám jedno rozdělané video, aby se čtenářky mohly kouknout trochu do zákulisí redakce. Na neděli mám docela nabitý program, tak schválně, jestli se mi to povede odškrtat položku za položkou až budu mít úplně vyřešeno :-)))

sobota 6. dubna 2013

Dneska ráno jeden stupeň

Tak nám to stoupá, pomalu, ale snad už setrvale :-) Osmnáctkrát už jsem se zastavil na stejném místě s foťákem. Jak to vypadá s jarem dneska?

Díl osmnáctý: 6. dubna 2013

pátek 5. dubna 2013

Dnešní pošta

Dostávám různou poštu. Někdy je překvapující, dneska to bylo superpřekvapující. No, mám, co jsem chtěl, když jsem kývnul na to, že budu šéfredaktorem časopisu pro ženy :-)
No, posuďte sami i samy, zda je tohle kreativní záležitost. Možná je, až se tímhle titulem pročtu, budu nejspíš vědět víc než, že to není o orgasmu mé matky. Tak si to pročtu. I tyhle dimenze mě zajímají.

Knížka, která mi dneska přistála na stůl. Za mnou je obraz, který jsem maloval v rámci teambuildingu na téma LED. No, namalujte led... 

Trefa, jsme u sedmnáctky.

Tady už to sedí. Sedmnáctý díl, pátého dubna, nula stupňů. Jaro nějak nikdy, jediné květinový stánek o kus dál od našeho místa přetéká kytkama a je v obležení. Nedaleká vysoká ekonomická asi prožívá nějaké to promování. Ten stánek prožívá žně. Je na ráně, u stanice tramvaje. Kdo míří na promoce, toho bací kytky do očí a odolá málokdo.
Já si udělal jaro doma, pořídil jsem si primulku. Bylo jich tolik barev, že jsem hned nevěděl, kterou, ale nakonec jsem zůstal věrný té, kterou jsem zahlédl před květinářstvím jako první a padli jsme si hned do oka:

Hnedka je ten svět veselejší :-)

A co se děje na našem známém místě, kde vyhlížíme s Albertem jaro? Nic! Přesně řečeno, něco asi jo, ale moc to není vidět:

Díl sedmnáctý: 5. dubna 2013


Jaro, díl šestnáctý

Tak jsem se docela seknul, ten film, na který jsem se odvolával nebylo 15 zastavení jara, ale 17. Když jsem jel do redakce, pořád mi to vrtalo hlavou. Jasně, mohl jsem si to vygooglovat,, ale neudělal to. Pak při debatě s grafikem Pepou jsme si to ujasnili, že je to sedmnáct.
Ať tak či tak, díl šestnáctý nevykazuje proti patnáctému nějakých významných změn.
Posuďte sami.

Díl šestnáctý: 4. dubna 2013

středa 3. dubna 2013

Patnáct zastavení jara

Tohle byl film, kdysi dávno, možná si ho ani nevybavujete, i mně vypadl z poaměti, jen ten název zůstal. Dneska se mi hodí do krámu, protože máme patnáctý díl mého časosběrného pokusu hledání či vyhlížení jara.
Časosběrnost, to zní tak profi, ale znamená to, že si každý den stoupnu na stejné místo a vyfotím stejnou scénu. V detailech je jiná, ale stejná. Na tom byla založena jedna z epizod mého oblíbeného seriálu Vraždy v Midsomeru, ale taky to nebude tak divoké :-)
Cvak a zpátku domů a vzhůru do redakce. Samé potěšující věci.

Díl patnáctý: 3. duben 2013. Najděte patnáct rozdílů s předchozím díle. Určitě tam budou, ale jinak všechno při starém. Dneska je dokonce mínus jedna stupňů. Že bychom se vraceli k zimě?


úterý 2. dubna 2013

Večeře Carbonara podle Markse a Spencera

Dneska jsme vyrazili se Zuzanou na obhlídku novinek do ochodního centra. Chceme být v obraze, k čemu se dostanou čtenářky a tak. Lovili jsme v sekci kuchařek, pak jsem si vymínil, že zajdeme do pánského oddělení oděvů, ale tam jsem byl rychle hotový.
Zuzana mi nabídla změnu image – vyměnit moji oblíbenou černou za něco výraznějšího, třeba azurové kalhoty, to by byla bomba. Myslím, že u své oblíbené zůstanu, je docela výrazná :-) Už pro okolí, které by takovou změnu sotva prodejchalo :-)
A taky jsme se zastavili u Marks and Spencera, protože okukujeme zajímavé věci hlavně kulinářské, už jsme stáli u regálů.
Zuzka potřebovala třeba zlatý sirup. Zase bude něco zkoušet. A zase překvapí :-)
U kasy jsem si vzal letáček s receptem. Aspoň nějaká inpirace na večeři.
"Na správné carbonara potřebuješ dost žloutků," varovala Zuzana.
Nic takového! Carbonara a la Marks and Spencer jsou prostě jinačí. A hlavně jsem nikdy nezkoušel vařit špagety a pak do nich přidat hrášek – ještě do vody s vařícími se špagetami.
Tak se stalo.
Třeba si to zkusíte taky.

Dost dobré!

Recept z letáku:
Špagety Carbonara s hráškem a uzenou slaninou

na 4 porce, doba přípravy 15 minut

15 g másla
8 stroužků uzené slaniny bez kůrky, natrhaných na kousky (já použil deset deka pěkně prorostlé anglické slaniny, kousky jsem nakrájel)
1 rozdrcený velký stroužek česneku (dal jsem dva)
400 g špaget
175 g zmraženého hrášku
4 středně velká vejce
150 ml nízkotučné smetany
50 g vyzrálého čedaru, nastouhaného najemno
(doporučuje se jako příloha česnekový chléb)


1. Na pánvi rozpusťte máslo a 5 až 6 minut restujete slaninu do křupava. Přimíchejete česnek a smažte 1 až 2 minuty.

2. Zároveň povařte v lehce osolené vodě špagety, 4 až 5 minut (nebo podle pokynů na obalu); 3 minuty před koncem vaření přidejte hrášek.

3. Rozšlehejte směs vajec, smetany a poloviny sýra. Okořeňte podle chuti. (No, tady jsem váhal, pak jsem přidal mletý pepř a špetku houbového koření).

4. Sceďte těstoviny, vraťte do hrnce. Vmíchejte do těstovin směs ze slaniny a vajec a krátce prohřejte. Posypte sýrem. (Tak tady jsem se vzbouřil, zcezené špagety s hráškem jsem přidal na pánev se slaninou a prohřál, taky to jde.)

Na přílohu jsem ani nepomyslel, stačí ty špagety.
Ale je to dobré, i když nevím, jestli je to Carbonara. Ale to přece zase tolik nevadí :-))
Byla to fakt dobrá večeře.
Tak třeba, dobrou chuť.




Duben, ještě tam budem...

V březnu jsme zalézali za kamna a asi ještě nějaký čas tam budeme. Takže vlastně se není čemu divit, nic nového pod sluncem, jinak by tahle pranostika nevznikla.

Díl čtrnáctý: 2. dubna 2013
Stejné místo, přibližně stejný čas. Příliš podobné včerejšku a myslím, že zítra to bude taky takové...
Pěkný den.

pondělí 1. dubna 2013

Dlužím ráno

Mám zpoždění.
Tady je díl čtrnáctý:

Díl čtrnáctý: 1.dubna 2013

Vejce malovaný...

Pořád jsem se k tomu chystal, zkusit to nějak jinak a jestli to taky svedu. Narazil jsem na tuhle inspiraci: cosi jako mramorovaná vejce. A moc se mi to líbilo. Svedu to? První pokus!



Potřebujete vejce (to snad nemusím říkat) a potravinářské barvy. A sítko a lžičku a mikrotenový sáček. A trochu trpělivosti. Už vím, že ty gelové by byly lepší, jsou výraznější, ale stačí ty naše barvy v prášku.
Já jsem barvu rozpouštěl v uříznuté PET lahvi (nic nemusíte čistit, jenom pak hodíte do tříděného odpadu). Na barvení vajec použijte mikrotenový sáček na svačinu, a potřebujete taky sítko, můžete si postavit v dřezu na mytí nádobí malou továrnu – sítko zaklesnete za hranu dřezu, držák zajistíte nějakou lištou, kterou položíte přes dřez...
Zásadní věc: uvařte vejce natvrdo.
Nechte zchladnout, pokud dál nechcete pokračovat v teflonových rukavicích.
Lžičkou klepněte do vajíčka. V místě rány se pak objeví barevná pavučina. Když budete jemní, moc se toho s barvou neukáže, když budete razantní, rozmašírujete vajíčko. Každopádně musíte docílit toho, aby skořápka byla naražená a umožnila proniknout barvě pod skořápku.

Rozbijeme skořápku lžičkou.
Rozmícháme barvu. zrovna nevypadá jako zelená, ale je to zelená.
Vejce s nakřáplou skořápkou dáme do mikrotenového sáčku a vložíme na sítko. Barva bude trochu kapat, tak proto.
Přidáme barvu.
Sáček uzavřeme a zatočíme, aby se barva vtlačila pod skořápku.
Necháme chvilku barvu pracovat. Dejme jí šanci, aby si udělala své...
Vajíčko opláchneme...
Stačí jemný proud, jenom tak opláchnout...
Začneme opatrně odlupobat skořápku.
Vyloupané vajíčko už ukazuje strukturu. Je to slabé, Tak znova :–) 
Červená varinata, stejný postup...
Barvu necháme pár minut působit. Proniká prasklinami a barví a barví. Pokud uděláte na skořápce rázné body, nakonec se vykulí struktura pavučiny... Nebo je vajíčko aspoň mramorované.
Oloupeme. No vypadá to trochu děsivě, ale myslím, že to zvládnout i jemné duše :–)
Výsledek. Barev je spousta a každá udělá svůj efekt. A proč si takhle nepohrát nejenom na Velikonoce.