KOLIK ČASU ZBÝVÁ DO PŘÍŠTÍ PRAKTICKÉ ŽENY


pátek 31. srpna 2012

Už se to klube

Vždycky, když do redakce přijde Vlasta, je jasné, že se něco klube. S Janou a Pavlínou si pořád něco přeměřují, ukazují a možná se i přou. Takže je mi jasné, že se ladí další kousky do dalšího čísla. Jedenáctky, co vyjde v říjnu.
Nerad je ruším, jen tu a tam tok jejich hovoru přeseknu nějakou otázkou.
Třeba:
"Co všechno byste dělaly z tylu?"
"No, třeba dekorace!"
"A taky stužky."
"A sukýnka pro malou baletku!"
"A..."
"A..."
Jo, spousta věcí se dá udělat z kousku tylu a z kusu ještě víc.
Tak jsem si udělal fotku a šel předat dál informace, co všechno se dá provádět s tylem. Však možná uvidíte samy...
Vypadá to jako losování, ale není to ta pověstná klasická karlovarská losovačka... Pavlína vytahuje všechno, co jsme tam naházeli při focení a Vlasta si koš, který potáhla efektním obalem (však uvidíte už 6. září), odnese domů.  Však už nás znáte, proměňujeme předměty kolem sebe a tak si taky vypomáháme tím, co má každý doma :-) Máme aspoň jistotu, že jsou to užitečné věci... A že fungují.

Šok po ránu

Bývala to příjemná cesta do redakce, pak přišel šok. Rozsochatá vrba, která mě (taky) pár desítek metrů před cílem vítala, zmizela.
Zůstalo jenom pár pahýlů. A tak se dalo čekat, že dorazí nějaká těžká technika a dílo dokoná.
15. června 2012
18. června 2012
Na tom plácku pod vrbou jsme taky jednou fotili pro Praktickou ženu. V dubnu červnové zahradní posezení...
Technika nedorazila, tu tam se v těch tropických dnech objevil důkaz, že ty pahýly někdo zalívá. A když se objevily náznaky a pak celé nové větvičky, nevěřil jsem, že by to mohlo dopadnout s tím krásným stromem dobře. Asi dopadne. Cesta do práce je zase o dost radostnější :-)
15. srpna 2012


29. srpna 2012

čtvrtek 30. srpna 2012

Už to můžu prozradit :-) Bude zase Halloween

Je to už měsíc, ale některé věci ze zákulisí prostě nemohu vyzradit dřív, než přijde jejich čas. Teď je chvíle k otevření archivů...
Že si pro říjnové číslo, které LOGICKY vychází v září budeme hrát, to jsme tušili. Netušili jsme, jak všechno dopadne, ale strávili jsme příjemný pracovní den. Zuzana, Pavlína, Tereza a já.
No, já si zahrál na kameramana a všechno to třeštění točil, tu tam udělal kompaktem i fotku. Zuzka s Pavlínou chystaly duchařský dort, dýni s marcipánem... Pavlína, jakmile dostala do ruky marcipánovou hmotu, řádila. To vám na ni prozradím – je skvělá, jak se pouští do neznámých věcí a hned jí pod rukama vznikají věci, které jsou kouzelné. Však taky víte z Praktické ženy...

Zuzana přidává šlehačku na cimbuří strašidelného halloweenského dortu, Tereza si chystala lepší světlo, tak jsem zmáčknul spoušť. To bílé useknuté je odrazový deštník (či jak se to jmenuje) pro rozptýlené světlo.

Pavlína zkouší vykrajovátko na marcipán, ty barevné koule na talíři vpravo, to je právě obarvený marcipán, uprostřed trčí miska s čokoládou a vzadu Zuzana chystá mrkvovou bábovičku (tuším, že mrkvovou, ale nechytejte mě za uši, pokud jsem se přeslechl, v časopise to bude přiznané a správně).Na co? Na dýni...

Tuhle dýni si s námi můžete taky udělat, zase to není nic tak složitého, posadíte ji do hlíny ze sušenek a  máte efektní pamlsek na Halloween. Že ho zase tak moc neslavíte? Ale tu dýni si udělejte. Celé se to dá sníst.

Malá douška: Toho Pavlína douška, nebo ducha ukážu taky...

středa 29. srpna 2012

Tak si to užíváme

Jsou chvíle, kdy se zdánlivě nic neděje. Děje, ale je to takové klidnější, nenápadné, normální. To jsou chvíle, kdy je číslo v tiskárně (odešlo tam v pondělí) a je klid. Tak si to užíváme.
A  chystáme Vánoce.
P.S. Příběh s taškou má happyend. Jestli máte pocit, že nic nefunguje, pak jeden žižkovský brašnář dokazuje, že pár věcí funguje. V tašce už zase můžu vláčet ty věci z redakce domů a zpátky. Hotovo. Jediný den stačil, co den, pár hodin. Příjemné zjištění.

úterý 28. srpna 2012

Někdy i minuta slávy zlomí

Nosím do redakce a z redakce milion věcí, které řeším. Někdy je nosím tam i zpátky několik dní. A tak mi pomáhá taška přes rameno, kam se toho vejde docela dost. Mobil, klíče (prý by můj svazek mohl být zajímavou nabídkou kovu pro sběrné suroviny), papíry... Mraky tužek... A osobních blobostí... Pastilky, šňůru pro nabíjení mobilu, slovník...
Tahle taška nikdy nijak nikoho nikjak zvlášť nazaujala. Proč taky, klasická taška. Nenápadná, šikovná. Ale jenom si jí všimnul kamarád Viktor a jen tak se zájmem poznamenal: "To je dobrá taška!", tak nastal zlom.
Chyba!
Moje taška se po té minutové pozornosti a jistém obdivu nejspíš nějak psychicky sesypala a včera jí ruply nervy. Teda popruh. A hned mi bylo jasné, že papírovou nákupní tašku, ve které nesu nákup,  který nemohla pobrat a který jenom předám a pak se mám se vracet domů jen s mátou, využiju. Už jsem neřešil v čem ponesu malý květník s bylinkou, společnost jí v té papírové tašce udělala taška, kterou obvykle nosím přes rameno.
Složité? Jednoduché.
Vyrážím za první pomocí. Snad nám pomůže brašnář...
Bude ještě nosit papíry a šéfredaktorovy krámy? Uvidímeme na EMERGENCY...


pondělí 27. srpna 2012

Ráno pozdě večer

Ráno jsem vyrazil (a na mě časně) přes celou Prahu a vyzvedl dvě krabičky pro redakci. Ještě neprozradím, co v nich je, ale možná už tušíte. Jo, když si něco vymyslíte, musíte počítat občas i s tím, že si (skoro) všechno musíte zařídit sami. Ale je to jenom taková logistika, žádné drama.
Něco, jako nám Dopravní podnik v Praze slibuje: všechny změny v městské dopravě jsou pro lepší distibuci cestujících. A já si myslel, že jezdím a oni mě tak maximálně přepravují. Teď mám jasno, jsem distribuován. Hlavně, že máme otevřené karty (jo, Open Card)... Jenom si nesmíte koupit v Praze Radotíně SMS jízdenku pro cestu vlakem. Alberta to vyšlo na 32 (jízdenka MHD) + 14 (jízdenka ČD) Kč. PROTOŽE JE TO PŘECE PÁSMO B (to musí pochopit i blbec!) Takže Pražáci bacha...
Ale to jsem odbočil.
Zkuste hádat podle fotky, co jsem to distribuoval (k distribuci byla aplikována kombinovaná doprava těmito distribučními prostředky: autobus a metro):
Něco se těch krabičkách skrývá, rozuzlení přijde 6. září, ale možná to nevydržím a prozradím dřív :-)))))

neděle 26. srpna 2012

Mělo být chilli, je tam piri

Jo, poslední fotka dne. Asi vás moc nezajímá, co tak asi šéfredaktor večeří  v neděli večer. Ale jdu s kůží na trh. Třeba budete mít inspiraci na jiný večer.
Našel jsem si na internetu recept na ostré špagety s mletým masem. Vypadá proveditelně. Tak jdeme do toho...
Co potřebujete?
4stroužky česneku
2 chilli papričky
2 cibule
500 g mletého hovězího, vystačilo mi 300 g
slunečnicový olej
pepř (špetka)
sůl
provensálské koření (lžička, dal jsem míň)
rajský protlak (a ještě jsem přidal ostrý kečup)
a
špagety

Tohle je doporučený postup:
Na rozehřátém slunečnicovém oleji osmahneme na jemno nakrájenou cibuli. Po chvilce přidáme na malé kousky nakrájený česnek (pozor nepřipálit - zhořkne). K dozlatova orestované cibuli a česneku přidáme mleté hovězí maso. Přidáme sůl, pepř a na jemno nasekané chilli papričky. Tuto směs restujeme tak dlouho, dokud se nám maso zcela nezatáhne, poté zalijeme rajčatovým protlakem a přidáme provensálské koření. Po asi 10 minutách vaření na mírném ohni můžeme podávat.
Příloha: špagety

Moje poznámky:
No, už při vaření se mi to zdálo suché, tak jsem do směsi s masem kápnul odvážně ještě ostrý kečup, mít masa podle návodu, asi by to bylo víc. Nemám zrovna po ruce chilli, vrazil jsem tam piri papričky (taky pálí jako čert). Čekaly na svoji šanci a teď to mají skoro v přímém přenosu :-) A jak to tak hlídám na pánvi, je to nějaké suché. Tak, když suché, přidal jsem suché bílé – ryzlink, který mi zbyl z ověřování jiného receptu. A ještě trochu. Jo, už je to v pohodě.  Špagety už jsou taky v cajku. Aldente! Jedeme....
Tak teď s tím na talíř:
Okurka je na ozdobu, ale dá se taky sníst... Špalíček okurky z Hlinska dělá na fotce nenápadně křoví...
Jestli si to uvaříte, tak dobrou chuť.


Nedám si pokoj

Moje zahrádka na pavlači letos zklamala sousedy. Loni pelargonie snad do konce letošního ledna a letos nic moc. 
Ale jeden kousek stojí za pozornost :-) Keříkové rajče, no moc to není keřík (nebo je?), čeká na slunce. Uzrají? Zatím si rajčata kupuju a doma rajčata zalívám. Albert je okukuje, ale jsou vysoko a ještě mají pletivo, aby se na ně nedostal. Původ byly keříky dva, ale než jsem se otočil, zbyla jenom jedna rostlinka, Albert se prostě rozhodl druhou ochutnat...
Tak schválně, dozrají?
Slunce za rohem, ale nedám si pokoj... Pořád jim věřím, že se vytáhnou a dozrají...

Tohle teda nemusím!

Měl jsem o víkendu stříhat filmy, které jsem natočil pro nové číslo Praktické ženy, ale nakonec jsem musel řešit lapálii s kohoutky.
Tak jsem vyrazil do hobby marketu, koupil toho víc než je potřeba na opravu baterie, protože mám i pár jiných restů. Cestou jsem narazil na zbytečnost, která nám otravuje život a nikdo nevíme, co s tím.
Tady je důkaz:
Sobota: vysklená zastávka. Sotva nějaká havárie, spíš jenom hrubá síla. Ale proč?
No, v neděli jsem se vypravil na stejné místo, protože mi zase něco chybělo :-) A pohled úplně stejný. Zastávka u metra před obchodním centrem... A nikomu to nevadí. Jasně víkend. Běžně o něm pracuju, i popeláři svážejí tříděný odpad, tak proč tohle?

Albert je lovec

Albert potkal při noční procházce proříznutý tenisák. A bylo. Nesl si ho jako trofej. A pak s ním začal na trávníku řádit.
Albert si hraje rád a se vším, míčky ho baví. Někdy má dva v zubech a zkoumá jak ještě jeden přidá. Z parku už jsem mu trofej nesl, to si kontroloval. Ale když jsem mu tenisák hodil, vzal ho do zubů, hodil někam a starej se...
Můj úlovek...
Blbá fotka, dobrá zábava...
Nepostojí, Churchill se na to bronzově díval a nehnul ani brvou, vyfotit Churchilla není problém, ten postojí...

sobota 25. srpna 2012

Albertova oblíbená činnost po ránu (a nejen po ránu)

Vestík Albert mi dělá společnost i na editorialu v časopise, ale tam vypadá jako andílek. Sotva jsem dopsal poznámku o uměleckém pojetí PET lahví, ozval se šílený praskot, několik ran a hned jsem byl na nohách.
Za minutu Albert stačil sundat z prázdné petky víčko a začal si hrát se zbytkem. Když zmáčknete prázdnou petku, víte, co to dělá za kravál. To Alberta moc baví. Dokud není lahev dokonale připravená k vyhození. Víčka si schovává do různých skrýší a pak je nastražuje do cesty, chodit bosky v bytě tak zákonitě znamená, že šlápnete v noci na něco dost nepříjemného, že by mořský ježek??? Jo, tomu se to podobá.
Albertův ranní úlovek. Dřív napřed sundaval nálepky, teď už se s tím nezdržuje... Víčko musí dolů a pak se rozjíždí velká praskací show. Když mě nebudí tím, že si mi stoupne na hlavu, pak zvolí metodu Mám lahev. To by probralo i mrtvého.

Sotva jsem se s ním dopral o trofej, sedl si způsobně a udělal milý kukuč a já si šel vařit kafe. Hned se ozvala rána a miska s náčiním na malování byla naruby, Albert měl v práci špachtli. Další zápas...

Špachtle ještě použitelná. Otisky zubů jsou patrné. Za chvíli by ze špachtle byl štětec... Tak snad abych šel něco dělat, dokud mám s čím...



Ranní setkání třetího druhu

Nečekejte, že bych tady mluvil o ufonech. Ale, když vyrazíme s Albertem na ranní vycházku, je vidět spousta věcí. Už proto, že se jen tak loudáme, pokud si zrovna Albert neusmyslí, že vyplaší holuby na chodníku.
Tak si prohlížím domy, detaily na fasádách a vlastně ještě v prázdných ulicích se rozhlížím. A sem tam něco cvaknu. Výhoda digitálu. Může sloužit i jako zápisník. Tak jsem už několikrát okukoval jednu výlohu a dneska tu máme úlovek.
Když se podíváte pozorněji, tak vidíte, že ta lampa je z PET lahví. Kreativní inspirace, ostatně říká se tomu PET Art. Veronika Richterová z petek dělá kaktusy, pavouky i lustry. Loni vystavovala přetvořené petky na zámku v Pardubicích, pár let předtím v Praze v Rytířské ulici. Bylo na co coukat, to jsem teda koukal...
Tuhle jsme se s kolegou Zbyňkem ze Sanomy bavili o tom, v čem všem redakčně jedeme. A padla i zmínka o PET lahvích. Nějak se mu nechtělo věřit, že to, co denně sešlapává a hází do tříděného odpadu můžete taky sloužit k něčemu takovému jako je tvoření. Tak teď má důkaz. :-))))

pátek 24. srpna 2012

Melouch šéfredaktora, nikomu to neříkejte...

Dostal jsem za to všechno pár ginů s tonikem (a limetkou), moje značka (až na ten tonik). Snad to nebudu muset přiznat daňovému úřadu. Jo, byla to akce, prý jsem šikovný, a takové ty řeči, znáte to, když chcete někoho nalákat, aby pomohl.
Tak jsem se nechal ukecat, že Zuzaně pomůžu (honorář nebyl smluven, nic jsem nečekal, ani na ten gin s tonikem). A to ještě moc přesně nevěděl do čeho jdu.
Přidělat do skříňky ikeácké jezdící šuplíky přece není takový problém.
Je, když nemáte ikeáckou skříňku. To se jednoduchá skládačka mění na Rubikovu kostku.
Takže to bylo dobrodružství.
Ráno jsme to proměřili, pak se setkali v redakci a dokončovali stránky Praktické ženy, a navečer přidělali. No, než přidělali, trochu jsem si zařezal ne moc nabroušenou pilou... Paráda. Zní to jednoduše a jako velká prča, ale i v té skříni bylo jako v troubě, co akce, to nějaké náhradní řešení... A k tomu mi za zadkem Zuzana blejskala foťákem. Oplátka, že od startu tohoto blogu si fotím v redakci, co mi padne do oka. Tuhle fotku v časopise nenajdete, ale jsem tam taky v akci, trochu důstojněji. Pokládám podlahu... To bylo pro efekt na fotce... Jezdící šuplíky je dost soukromá akce.
Bojuju s prostorem, vedrem a nedostakem vrutů...
Takovouhle akci bych ale doporučil všem, kteří si myslí, že tým se stmeluje teambuildingem... A vyhazují za to ještě peníze. Netušíte, co je teambuilding? To se třeba válíte v blátě, šplháte přes propasti, máte být vystaveni zátěži... Pak zase nějakým hrám. Absolvoval jsem takový, bez bláta a šplhání, dodneška mi z té akce visí v kanceláři obraz vlastnoručně malovaný v daném čase na vylosované téma můj obrázek Kostka ledu. Třeba vám ho jednou ukážu i tady...
No zpátky k policím. Zuzana je spokojená a já rád, že jsem si neuříznul ostudu.

Už zase ta nástěnka, ale páteční

Dneska jsme zavřeli krám o něco dřív, na nástěnce už totiž není místo pro další stránky. Je všechno hotové! Teda už ve studiu, kde dávají všemu našemu snažení finální podobu.
Zuzana si vzala zase domů práci, Pepa má před dovolenou, tak si nevzal nic, já už mám  pro víkend všechno doma, jen pár věcí na překlad, abychom zase byli víc v obraze, tak se můžeme odsunout :-)
Tuhle zeď už znáte. Nástěnku taky, jenom už je na ní všechno, co vás 6. září čeká. Potěšíme mámy, děti, pletařky, fanynky dekoru, kuchařky a taky všechny, kdo chce objevovat nové věci. Titulní stránku jsem záměrně uříznul z fotky, ještě si počkejte na překvapení. :-)

Pavlína to dneska motala

V kanceláři mám oboje dveře pořád otevřené. Jednak to dělá kancelář větší, mám výhled, přehled a nemusím vstávat a ani používat telefon, když se chci jenom něco optat redaktorek vedle.
Pavlína byla dneska nějak obzvláště tichá. Tak jsem se za ní vypravil a ona si dělala cosi jako tu klasickou kolíbku.
Pavlína v akci
"Vypadá to divně," říká a ani nezvedne hlavu.
"Jo, jako kolíbka," říkám.
"To není kolíbka, to zkouším tu věc do jedenáctky."
"Jo, vypadá to divně," říkám.
"A hele, to je krása," ozve se Pavlína. "Stačí to jenom natáhnout... To je tak jednoduché!"
Neuhádnete, co Pavlína motala. Nebo jo?
Každopádně jsem napnutý jak se celá motací věc vyvrbí. Zdá se, že si v jedenácté Praktické ženě s námi pořádně užijete :-)))


čtvrtek 23. srpna 2012

Pořád ještě je čas...

Při procházce s Albertem mě napadlo, že jako bychom čtenářkám, které pošlou zajímavý dopis (dneska vlastně spíše mail) mohli posílat nějakou drobnost.
Není to nápad původní, leckteré časopisy to dělají, loni jsme dárky posílali, letos ne. A tak letos zase jo, ale chceme být trochu originální. A hned volám Zuzaně, co jako na to ona. Chvíli jsme se dohadovali než Zuzka pochopila, že jí nic jiného ani nezbývá než připravit návrh... A dneska jsme to ukutili, jenom mě trochu zaskočilo, že nachystaný dárek bude k mání až v pondělí. Jo, jsem rád, že je to aspoň proveditelné. Ráno v pondělí vstanu kolem šesté, přejedu celou Prahu a dárek pak přes celou Prahu zase dovezu do redakce. Jo, ještě to stihneme vyfotit (ta zase z nás budou mít ve studiu "radost") a pak už jde celý časopis do tiskárny. Tak snad potěší :-)
Copak je to za dárek? Nechte se překvapit :-)

středa 22. srpna 2012

Hádanka pro pokročilé

Co to je? Zkuste si tipnout. Tohle bych rozhodně neumotal, takže se nechlubím cizím peřím... Máme moc šikovné spolupracovnice, pro které jsou i složitější věci prostě "brnkačka". Dobře víme, že tisíc slov někdy může nahradit obrázek, protože je pak všechno hned jasné.
Uhádnete co to je? Pokud se dáte poddat, tak vyluštění najdete v Praktické ženě 6. září (nebo už 5. září, pokud si časopis necháváte posílat až domů). Ale odtajím to v pravý čas i tady... Možná vás to překvapí :-)))))))

Organizovaný chaos

Už jsem se tady o tom zmiňoval, že do mé kanceláře se vstupuje na vlastní nebezpečí. Tak si slibuju, že až dokončíme Vánoce, tak budu dělat generální úklid. Že je to nějak naruby? O Vánocích se bavíme už od července, vždycky je musíme mít dřív, aby čtenářky stihly podle návodů připravit Vánoce doma a v klidu...
Ale přece jen jsem foťák zmáčknul i u sebe. Takhle vypadá skorofinální plánek čísla, které budete mít v ruce 6. září. Pod ním už vykukují plány na další čísla...
Vypadá to jako chaos, ale já se v tom vyznám.

A taky tu mám po ruce nějaké tabulky s mraky čísel o tom, jak si vedeme, a ještě pod tím další připravované návody ke stažení z našeho webu a tomu bloku se spirálou říkám Mozek, protože když někdo přijde s nápadem nebo se bavíme na poradách, zapisujeme si do plánu a já ještě do bloku - nikdy nevíte, co se bude hodit a za měsíc to bez poznámek rekonstruujete už jen stěží. Někdy se z hesla v bloku stane něco jiného, na další poradě to posuneme třeba úplně jinam, ale ta poznámka je startér.
Mám tam taky soupis videí, které je třeba dotočit, dostříhat, ale téhle záležitosti se zmíním jindy. To je kapitola sama pro sebe :-)

úterý 21. srpna 2012

Malá korektura

Tenhle den má datum, kdy rozhodně nemám chuť na ruskou zmrzlinu. Asi se toho už nezbavím. S Albertem jsme procházeli nočními ulicemi jako obvykle a v hospodách bylo rušněji než obvykle. Někde zněly trampské písničky, z jedné se do rozpálené ulice nesla Krylova písnička Lásko... Kryl mi to zase vybavil...
Kdopak to dneska zná, řeknete. Jo už je to moc dávno. Ale tenhle večer jsem měl oči i uši víc otevřené a tak mě upoutal štít jedné z těch ozvučených hospod. Jenom se mrkněte na fotku, co je na ní zvláštní...
Noční můra korektorů a všech v redakcích...
Tohle je důvod proč se o těch hospodách zmiňuji. Noční můrou všech lidí v novinách i časopisech jsou chyby v titulcích. Obecně platí, že tím větší písmena, tím větší náchylnost k chybě. Nevidíte je do poslední chvíle, vlastně se taková chyba ukáže v momentě, kdy už je všechno nezvratitelné. Mám také pár zářezů, no, není se čím chlubit. Hosté i personál téhle hospody čte vývěsní štít prostě jako značku, možná jim nikdy nepřišlo divné, jak kreativně si někdo pohrál s českou abecedou. Ale jsem v klidu, taková bota se nám nikdy nemůže stát – počítače vám prostě kroužkované R nedovolí spáchat.

Když jde do tuhého

Máme to za pár a řítíme se k finále. Tiskárna čeká... Čtenářky čekají... Jo v pondělí už musíme všechno pustit dál. Ve studiu jsou netrpěliví a zároveň s námi mají trpělivost. Stejně jako před každým finišem. Všechno je naplánované, ale čas je nějak rychlejší :-)
Neukážu vám, jak to vypadá v mé kanceláři, raději ne. Ale fotka, která zachycuje stav, kdy se u grafika kupí pracovní stránky, počmárané, s rukopisy, také vypovídá o stavu v redakci. Až tohle číslo skončí, kolegové uklidí. Já ještě ne... :-)))
Grafik Pepa odkládá pracovní stránky pěkně na hromadu.

pondělí 20. srpna 2012

Fakt dobrej den

Klimatizace je na houby, v těch vedrech právě teď. Zažil jsem jinou klimatizaci v úplně klimatizované zemi a bylo to o něčem jiném.
Ale jo,  dá se to ještě vydržet.
Dneska jsme tvořili titulní stránku Praktické ženy, která vyjde 6. září. Že na fotce nic nevidíte? Ještě si podobu titulní stránky nechme chvíli jako překvapení :-)))
Několikrát spadnul server, něco jako bylo s registrem vozidel, což může znamenat, že všechno, co vymyslíte skončí v nenávratnu. Tak jsem to blejsknul pro případ, že se všechno budem muset dělat znova. Je to zvláštní, ale jak si hrajeme na titulce se slovy, tak si je v momentě, kdy zmizí, nevybavíme přesně. Ale nebylo to potřeba, naštěstí. Digitální svět má výhodu rychlosti, ale je náchylný na náhlé spadnutí serverů... Jo jo jo...
Ale máme to!
6. září budete vědět víc... A předplatitelky už jako obvykle o den dřív...

neděle 19. srpna 2012

V pravé poledne (šéfredaktor na grilu)

Žádný Garry Cooper ani Grace Kelly, jako v tom slavném westernu. Jen jsme vyrazili v jedné z nejhavějších nedělí roku na jeden z nejznámějších pražských kopců, abychom udělali pár fotek. Všichni zůstali doma, utíkali do stínu, máčeli se ve vodě a my si to prostě užívali.
Při focení často odháním mraky slovy, která se částečně dají publikovat, to je podle nouze... Dneska jsem zase mrak přivolával, ale tak jako mě zaháněné mraky do jisté míry respektovaly, dneska nebe bez mráčku, žádné ucho, které by trochu slyšelo, žádný mrak, který by mi trochu pomohl.
Takže žhavé poledne. Nejvražednější čas pro fotografy. A Tereza ještě vytahovala blesk... Proboha! To máš málo světla? JO!
Vypadal jsem jako exot: košile s rukávem, dlouhé kalhoty. A kolem všichni vyletnění jako na Havaji. A to jsem měl ještě v tašce připravený svetr, kdybychom v půlce srpna zase dělali zimní fotky. Naštěstí na to nedošlo.
Dívej se před sebe, říkala mi fotografka Tereza a já se díval do sluníčka. Nic moc, to vám teda řeknu.
Usmívej se, radila Zuzana se sluncem v zádech. Neotvírej pusu!
Usmál jsem se.
Otevři oči, prosila Tereza.
Otevřel jsem oči.
Usmívej se!
No zkuste si to sami. Pohled do poledního sluníčka a úsměv současně.
Seděl jsem na rampě, dobré tři metry nad chodníkem, snažil usmívat a dívat se do sluníčka a ještě hlídal, aby se vestík Albert nenechal strhnout ke hře s bišonkou, která si nesla růžový balonek tam dole pod náma...
Uvidíte, jak to dopadlo.
Art directorka s fotografkou vypadaly spokojené. A vůbec jim nevadilo, že jsem preventivně dopředu odmítl v rámci fotky vyšplhat na stožár s vlajkou.
To by mi hlídač neodpustil. :-)))

Albert dovádí ve stínu, ani jemu se nechce na sluníčko. 
Zuzana s Terezou hledají nejlepší místo pro fotku. Zuzaně zřejmě výška nevadí, Tereza, vykukuje zpoza balustrády, diriguje. Ještě úkrok, trochu zpátky... JO!
Taky tady na tom rantlu budu sedět, dívat se do sluníčka, usmívat a ještě držte v náručí Alberta. Úžasná věc! Asi to nejsou tři metry, ale když jsem si tam sedl, připadalo mi to tak... A když jsem vstal, byla pode mnou Macocha. Hlídač pokukoval, co to tam vyvádíme za nepřístojnosti, ale usoudil, že jsou to jenom přístojnosti, tak se držel v povzdálí. Tuším, že nás s Albertem poznal, korzujeme tam brzo ráno a lumpárny netropíme.

Opuštěná nástěnka už čeká

Říkáme tomu zeď, protože je na zdi. Nástěnka. A jak se blíží práce na časopise do finiše, začíná ožívat obrázky. Dvoustránce po dvoustránce.
Takové věci nemusíte dělat v deníku, ale pro měsíčník plný obrázků je zeď docela užitečné věc. Vidíme, jak věci do sebe zapadají, zda se stránky náhodou příliš nepodobají, zda je všechno připraveno pro oko čtenářek. Taky se dá zjistit, zda jsme na nějakou stránku nezapomněli, jo, už se mi to za ta léta v časopisech taky stalo (a telefonát z tiskárny, kdeže jsou stránky, které tam mají být, nebývá zrovna příjemnou zprávou – naopak je to i moje malá černá můra). Tahle věc se nemá stát, ale tu a tam někomu přihodí, přestože si to hlídá několik lidí... Dá se ta vychytat právě i zdí.
Tak teď v redakci čeká prázdná nástěnka, ale už zítra ji začneme plnit.
Stránky jsou už nachystané...
Čekání na další číslo...

Tyhle stránky už znáte, letní dvojčíslo Praktické ženy.

pátek 17. srpna 2012

Opička na scéně

Říkali jsme si v redakci, že by to chtělo personálně rozšířit dětskou sekci, aby bylo ještě víc veselo. A angažovali opičku, které jsme dali jméno Uma.
Pavlína protestovala, zdálo se jí to jméno nějaké divné. Že by mělo být víc hravé, tak jako jsou hravé i opičky. A dneska jsem jel autobusem linky 133 a najednou jsem si na Umu vzpomněl. Mohla by se přece jmenovat Umi, a to už je takové hravější. A Umi přece umí! Láká mě to.
Jaké jméno se vám líbí víc?
Uma nebo Umi?
Co potěší vaše děti? Mám takové tušení, že by se jim víc líbilo jméno Umi. Kamarádka, která poradí. Dětský svět je jiný než náš, ten dospělý s hypotékami a jinými "radostmi",  je radostnější, srdečný, bezelstný a upřímný.
Uma nebo Umi, mrkněte na fotku a povězte, co téhle krásné opičce víc sedí.

KDO JE KDO? Kdopak je šéfredaktor a kdo hlavní hvězda programu?

Etapové manévry hracího stolku

Někdy je to potřeba. Teda, skoro pořád. Něco někom přesouváme, a přitom to mění vizáž nebo dokonce i identitu. Stolek, který hraje hlavní roli v říjnové Praktické ženě, která jako klasicky vyjde v září, si cestování docela užil.
Hledali jsme dlouho stolek, kterému dáme novou podobu, až se Zuzana smířila s tím, že stolek z balkonu vydá. A ještě ukecala tatínka, aby mu udělal generální opravu (moc děkuju za pomoc.
1 etapa:
Stolek vyráží na sever za Prahu. Josefína s Honzou si tam zahráli na řemeslníky a stolek dopucovali.
2. etapa:
Stolek se vrací domů, ale zůstává v garáži.
3. etapa:
Zase cesta do redakce!
4. etapa:
Pavlína si odváží stolek zase za Prahu, aby mu dala nový kabát.
5. etapa:
Stolek se vrací do redakce a všichni jsme s výsledkem spokojeni. Že to neukážu, je snad jasné.
6. etapa:
Stolek se přesouvá za Prahu k fotografce Tereze. A první fotky si stolek užívá. Jenomže nám se to v redakci nelíbí. Takhle to nemůžeme ukázat čtenářkám. Budeme fotit znova, souhlasím. Někdy se věci prostě hned na poprvé nepovedou. Tohle znají všichni, kdo se dopouští kreativního tvoření. Někdy to vyjde, někdy je to super a někdy to vyhodíme. Na nepovedených fotkách jsme zjistili, že stolek není dokonalý.
Musíme mu natřít i nohy!
Kdo to udělá? Ptám se na "krizové" poradě, protože se blíží uzávěrka a moc času nemáme.
Téměř je jasné, kdo to bude. Všichni to v ten moment víme.  Dík za důvěru! U focení budu a nemám s natíráním problémy. JO, proč by šéfredaktor kreativního časopisu nemohl taky máknout, že jo?! tak jsem se s tím popasoval :-)
7. etapa:
Stolek je pořád u fotografky Terezy, fotky už máme v redakci.  A jsme spokojeni. Doufám, že naše čtenářky budou taky. Tohle děláme přece proto, že je baví a inspiruje Praktická žena.
Malý dovětek (stolková anabáze nekončí): Pak stolek ještě čeká přesun zpátky na balkon, kde má své místo a až zase u něho se Zuzanou budeme vymýšlet další zbrklosti (to je můj pracovní název pro věci, kdy všichni v redakci jsou do věci namočeni) bude nám připomínat, že to nebude sranda. Ale my si ten hukot užíváme jako s tím stolkem. Tak proč takové věci nepodnikat znova, když vás to baví, naše čtenářky, a nás taky.
Ale to zjistím až, když vyjde 6. září Praktická žena. Tak si stolek zahraje.




Etapový závod stolku...


čtvrtek 16. srpna 2012

"Domotaná" sukně

Na naší facebookové stránce Holky v akci se dějí zajímavé věci. A je toho spousta k vidění. Třeba i kousky, které se čtenářkám povedly podle Praktické ženy.
Třeba tahle "domotaná" sukně.
Ten termín vypustila do světa sama čtenářka a vím, jak to myslela :-))
Věra Turečková doslova napsala:
Konečně jsem "domotala" sukni podle návodu z posledního čísla PŽ, pro kterou jsem se nadchla hned, jak jsem ji uviděla... a nezklamala :-) Sukně má moc pěkný střih a dobře se nosí. Tak teď hurá do dalšího návodu - na kraťasy. Snad je zvládnu dodělat ještě k letošnímu moři :-)
"Přesně strávený čas spočítaný nemám, dělala jsem to opravdu po etapách...," přidala Věra. "Zhruba tak 7 večerů po 2 až 3 hodinkách. On samotný vzorek je jednoduchý a rychle přibýval, takže udržet oči otevřené v pozdních hodinách byl podstatně větší oříšek." :-D
Držíme palce, ať vyjdou i ty kraťasy a moře.
Jo, už jste se mrkli do klubu HOLKY V AKCI?
Je přece na adrese www.facebook.com/holkyvakci

středa 15. srpna 2012

Blíží se uzávěrka

Když jsem odcházel před půl sedmou z redakce, Jana, která tuhle fotku neviděla a ani netušila, že ji fotím (promiň Jani) přidala na podlahu další položky návodů do připravovaného čísla.
Tahle to vypadá v redakci každý měsíc. Jedeme na doraz, protože se musí potkat ve správný čas obrazová část s tou, kterou označujeme jako Blok návodů. Tam je srdíčko celého časopisu, všechno musí sedět, odpovídat, být srozumitelné a jasné. Bez toho by Praktická žena nebyla tím časopisem, který máte rádi. Všechno je připraveno, ale dát dohromady všechny informace je přece jenom docela dost práce. Protože jsem slíbil, že tady budu propírat i naše redakční zákulisí, tahle fotka sem patří. Kdybych byl šéfredaktorem, tak bych si přál tak skvělý tým. Pardon, jsem šéfredaktorem a takový tým mám. :-)))
Řada návodů na podlaze houstne...

úterý 14. srpna 2012

Dost šílené palačinky

Tohle mi skoro vyrazilo dech. Barevné palačinky! Koukal jsem na to a žasnul. Co se dá ještě vymyslet? Třeba právě tohle.
V našem facebookovém klubu HOLKY V AKCI se zjevilo něco neuvěřitelného, protože náctiletí mají úplně jiné vidění světa a přizpůsobují si ho se stejnou bravurou jako kdysi my. Šárka, která je tento týden průvodkyní klubu a hostitelkou týdne s dětmi, říká:

No, neochutnejte...
Víc najdete na www.facebook.com/holkyvakci

pondělí 13. srpna 2012

Houbové orgie


Zase jsem vtrhnul do kuchyně, protože se uzávěrka blíží a mám ověřit recept, který se jmenuje HOUBOVÉ KNEDLÍKY S OMÁČKOU Z RYZLINKU. Nákup byl na několikrát, protože jsem se na akci chystal poctivě včas, ale nějak jsem se k tomu nedostával...
Nic složitého, jenom mouka, vejce, cibule, česnek, pepř (ten si nachystejte bílý, pokud do toho půjdete taky), víno, vejce, vývar, slanina, housky, máslo, šunka, olej a sůl. A taky houby.
Recept napíšu až v pravý čas, ale už teď sklízím ovace jako zlatí olympionici, protože je to fakt bomba.  Na někom jsem to musel přece ověřit, protože i když často platí, že co si navaříš, to si taky musíš sníst, objektivní pohled nezávislého pozorovatele (ochutnávače) je dost potřeba. Ne, že bych doporučoval nějakou šlichtu jenom proto, že jsem to vařil!  Recepty, které tiskneme zkoušíme proto, aby čtenářky nekupovaly zajíce v pytli a měly jistotu, že se to povede...  Tak co, máte chuť na houbové knedlíky? To až spustíte v kuchyni, budete slavit.
Tak jenom (zatím) malá ochutnávka z šéfredaktorovy kuchyně:
Hlídám, kutím, stejně jsem to málem... Vařím víno a málem jsem ho zkaramelizoval... Takže znova. Ještě, že ho je třeba do receptu troška a ve flašce dost zbylo na další pokusy... No, není to složité, nebojte.

Finále.
A co bylo mezi tím, to si přečtěte v Praktické ženě, která vychází 6. září. Ale chutě už můžete mít hned. Tohle je fakt dobrý!


KKK – Kouzelná kytka k narozeninám

Obvykle netahám osobní věci do práce, ale tohle stojí za vidění. Dostal jsem k narozeninám takovouhle zvláštní kytku od čtenářky Praktické ženy. Nedá mi to ukázat, co šikovná cukrářka v Hlinsku dovede vykouzlit. Kochejte se, a já budu mlsat. Kaktus jsem už pil, ale ještě nejedl. Ani s hlínou a natož pak i s kořenáčem :-))) Díky, díky!
Hádejte, z čeho to kaktus vyrostl. No, to je všem jasné na první dobrou – z marcipánu. 
A kde je to třetí K z titulku? No svítá - KOUZELNÁ KAKTUSOVÁ KYTKA. :-)

čtvrtek 9. srpna 2012

Pořád mluvíme o Vánocích, ale dřív bude přece Halloween!

Nad hlavou mi kvete ibišek, do oken praží sluníčko jako šílené a na ulici mladá zmrzlinářka pokouší chutě. A my už jedeme ve Vánocích. Ale ještě přece bude Halloween.
A k tomu patří duchové a duši.
A malá douška: hrajeme si rádi.
Tak malá ochutnávka z čísla, které se kulí ke konci. Pod taktovkou Pavlíny si to všichni užívali. Adam s Eliškou nějak časové posuny neřeší... Na výsledek se fakt můžete těšit.
Rada pro rodiče: Chystejte bílé balónky, černé fixy a obalte si něčím nervy. Až na vás děti bafnou, abyste dožili Vánoc.

Jako na Marsu

Zatímco vozítko Curiosity objevuje jak to skutečně vypadá na Marsu, já jsem s vozíkem v supermarketu objevil na Zemi také úžasně překvapivou věc.
No, možná to znáte, ale já na tu věc koukal jak zjara. A neodolal jsem. Divoká broskev! Praguaya. Má delikátní jemnou chuť a bělomasou dužinu. Je ze Španělska, aspoň ta, kterou jsem objevil. A ze zájmu jsem si ji vygoogloval. Ejhle, ono se divoká broskev také říká quandongu, který roste v Austrálii, pěstovali ho už kdysi dávno domorodé kmeny v Novém Jižním Walesu. Tahle broskev ovšem vypadá spíš jako granátové jablko, má velikost meruňky a víc jí sedí označení pouštní broskev. Taky má údajně broskvovomeruňkovou chuť s podtóny rebarbory. Takže něco jako tři v jednom...?! Nacpaná vitaminem C prý chrání před kurdějemi v poušti. Ale to jsem se moc rozkoukal a rozpovídal.
Tak o té mé objevené úžasné broskvi, která vypadá jako nepodařená broskev a trochu zpláclá jako dýně, vyprávím Zuzaně. A žasnu znova. "Jo, to má Josefína ráda." Už loni to s babičkou objevily! No tak jo, pořád je co objevovat. A vůbec mi nevadí, že některé věci znají už dvouleté děti líp a dřív než já.
Můj objev...

Brownies podle Martina Škody v podání Zuzany

O kuchařce Martina Škody jsme psali. Zuzana si ji pak odvezla na chalupu a vyzkoušela pár receptů. Tak dávám jeden k dobru i tady. A protože Zuzana miluje brownies, dalo se čekat, že prubne právě je:


Čokoládové brownies s oříšky

na těsto:
3 velká vajíčka
hrst vyloupaných lískových oříšků
220 g krupicového cukru
160 g kvalitní hořké čokolády
200 g másla
4 lžíce kakaa
1 lžička kypřícího prášku do pečiva
50 g hladké mouky

na servírování
kůra z 1/2 pomeranče

Troubu předehřejeme na 170 °C. Máslo a rozlámanou čokoládu dáme do misky a tu položíme na hrnec s vroucí vodou tak, aby se nedotýkala vody. Mezitím v další misce vyšleháme vajíčka s cukrem do jemné směsi. Čokoláda se během té doby rozpustí a bude hezky krémová. Misku z hrnce sundáme a začneme přidávat další suroviny. Nejprve vmícháme prosetou mouku s kypřícím práškem a kakaem, pak přidáme podrcené oříšky a nakonec vmícháme ušlehaná vajíčka. Celou směs naposledy pečlivě promícháme a vlijeme do připraveného pekáčku (o velikosti asi 30x20 cm). Můžete ho předem vyložit pečicím papírem nebo vymazat máslem, aby se těsto nelepilo.
Brownies pečeme asi 30-35 minut; čím kratší dobu je v troubě necháme, tím bude uvnitř mazlavější – správně by měly být krásně křupavé na povrchu, ale měkké uvnitř. Upečené těsto necháme při pokojové teplotě vychladnout.
Pomeranč pečlivě omyjeme. Brownies nakrájíme a ozdobíme strouhanou pomerančovou kůrou; servírujte samotné nebo s dobrou kávou či čajem.

A Zuzana k tomu dodává: "Rychlé a výborné! Jenom jsem místo lískových oříšků dala vlašské. Zkuste to..."
Zkuste čokoládové brownies s ořechy.

Z letní redakční kuchyně (a může za to Zuzana)

Zuzana kromě tvoření vizuální podoby časopisu ještě podniká kulinářské výpravy a zkouší, co se dá připravit a jak to vůbec chutná. Pak jsme v obraze a víme, že to, co doporučíme, je nejen poživatelné, ale i chutné.
Vzpomínka na minulý rok: To jsme si usmysleli, že budeme mít halloweenské číslo a pokusy vypěstovat dýni ztroskotaly, pomohl nám až profi pěstitel a stihli jsme všechno včas. Letošní realita: To se urodily grafikovi Pepovi na zahradě náhodou úžasné dýně. "Zasadil jsem je, kdyby byly zase potřeba," nabídl úrodu. To byla výzva, jak říkají s oblibou manažeři.
A tak si Pavlína jednu vzala do parády, bude to záležitost veskrze kreativní. Druhou si odvezla Zuzana na svoje kreativní kulinářské pokusy.
Dýně už se objevují v prodejnách dekorativních předmětů, a chvíli je najdeme i na tržištích. A vy je najdete začátkem září v Praktické ženě. Tak jenom malá ochutnávka:
Dýňová polévka. Jednoduchá a vynikajicí! Bude recept Zuzano? "Bude!"

středa 8. srpna 2012

Proměna krok sun krok (a ještě k tomu navíc s otevřeným koncem). Milujete detektivky, já jo! A tohle taková detektivka trochu taky je...

Tenhle stolek si už na fotkách jednou zahrál. Pár let uplynulo a když jsme hledali vhodného kandidáta na proměnu, uvolila se Zuzka, že ho zase půjčí.
Byla to vidina, jak snadno přijít k novému stolku na balkoně? Ale kde! Nejdřív jsme hledali jsme v bazaru, protože tam se dají najít krásné kousky... Jenomže jsme nějak neměli štěstí. Dokonce jsme zabrousili i do šíleného bazaru, kde jsme si mohli za babku koupit kuchyňskou linku nebo židle ze školy, ale nebylo to ono. Místo toho jsme si přivezli pár kousků, které se hodí k focení, ale jindy a na něco jiného. Pak se Zuzana uvolila, že teda ten stolek z balkonu vydá. To by stálo za film...
Dělala drahoty, ale tušila, že to nebude jenom tak, že bude muset povolat posily.
Cvaknul jsem stolek, abychom všichni věděli, do čeho jdeme. Nehledejte ve fotce umění a mistrovství kompozice. Na stolku sice není vidět, že má nelepší léta za sebou, ale stolek sám netuší, co ho ještě může čekat. Že by omlazovací kúra, lifting a plastická operace? 
Stolek putoval z Prahy na sever, kde mu Zuzčin tatínek dal oživující infuzi a chirurgickým zásahem stolku zachránil nohu. Potom dostali do parády pacienta Josefína s Honzou a užili si to. Parádně.
VŠECHNO MUSÍ DOLŮ! Víš jak?  Takhle!
Pak se stolek přesunul do Prahy, ale to byla jenom přestupní stanice, protože se vydal s Pavlínou na západ od Prahy, aby získal novou identitu. Stolek sice není v programu na ochranu svědků, ale nechám si ještě chvíli pro sebe jak vypadá. Pavlína odvedla úžasnou práci a stolek vrátila do Prahy, kde čekal na okamžik, kdy si zahraje slibovanou hlavní roli na fotce. A zase vyrazil na cesty – na jih od Prahy. Pak přišla jeho chvíle...
No, nepovedlo se to podle našich očekávání. To se občas stává, znáte to. Myslíte to dobře a dopadne to úplně blbě. Kdo takovou situaci nezažil, nejspíš nežije na téhle planetě.
Takže znova a jinak a líp!
Pro čtenářky Praktické ženy chceme to nejlepší!
Takže jsme se znova potkali.
"Ahoj stolku."
Nic
"Zatancujem si polku?"
Nic.
Dívá se a čeká...
"Jsi taková larva, pomůže ti barva..."
Nic.
"Tak jdeme na to."
S věcma si takhle povídám a neptejte se, co to znamená. Nepátrejte, neřešte to, nepřepínejte.
Pořád jsem to já a pořád čekám...
Plechovku s barvou přijal stoicky, už na té fotce je vidět, že chce víc. Chce to. Vypadat!
A tuhle fotku už znáte. Je asi trochu jiná, víc mi fandí, ale stejně ji přidávám.
Jiný foťák, jiná fotka. Zdařená. Když si otevřete plechovku s bílou barvou, nejlepší je mít černý pracovní oděv. To je pak dobrodružství, aby stůl byl bílý a vy jste zůstali bez poskvrny. Přežil jsem to...
A co z toho všeho dneska vzešlo. Mlžím. Jenom jsme si řekli, že s novou variantou můžeme před vás předstoupit bez zahanbení. Soud je na vás, našich čtenářkách. A ten můžete udělat skoro přesně za měsíc. Jo, 6. září.

Chycen při činu

Návrat z focení. Docela jsme si to užili. I počasí nám přálo, aspoň kousek dne. A fotografka Tereza se zase předvedla jako skvělá hostitelka a její štrúdl naslano byl prostě skvělý. Stejně jako její fotky, které si prohlížíte v Praktické ženě.
Co mě na celé práci baví  (mj.) je také týmová práce, kde nechybí to, čemu se říká tak nějak neosobně "osobní nasazení", plné nasazení, když jde o práci, humor, pohoda a něco navíc, co se ani nedá popsat. Nebo dá: skvělá atmosféra.
Začalo to už v pondělí válečnou poradou, kde se plánovalo co, kdy a kde budeme tento týden fotit. Všechno bylo jasné, jenom jsme si potvrdili, že to platí, až na menší problém, že nám chybí to hlavní – děti. Tak jsem vyrazil na chodbu s klasickým sdělením, že NENÍ PROBLÉM a hned začal dost hlasitě (na to už si kolegové z jiných redakcí zvykli): "Hledáme děti! Nemá někdo děti? Pět, šest let?!" A v tu chvíli vyrazila na chodbu fotoeditorka Vlasty Lucie. "Já mám! Neteř a synovce!" A bylo.
Nemáme my kliku? Máme!
Eliška i Adam si hráli (a byli skvělí!), táta dohlížel z povzdálí a teta Lucie pomáhala (všem velký dík!), Tereza fotila a Pavlína byla ráda, že balonky vydržely.
Fotím jak fotím, profi fotky uvidíte v září v nové Praktické ženě.
No bylo toho tento den víc, tak jenom prozradím, že jsem taky přiložil ruku k dílu. Ale to bude na pořadu dne až v pátek.
Tohle jsem fakt nefotil (ani samospouští!). Ale co chystám, neprozradím. Co kdyby se "konkurence" chtěla  zase inspirovat... :-)