Proměna krok sun krok (a ještě k tomu navíc s otevřeným koncem). Milujete detektivky, já jo! A tohle taková detektivka trochu taky je...

Tenhle stolek si už na fotkách jednou zahrál. Pár let uplynulo a když jsme hledali vhodného kandidáta na proměnu, uvolila se Zuzka, že ho zase půjčí.
Byla to vidina, jak snadno přijít k novému stolku na balkoně? Ale kde! Nejdřív jsme hledali jsme v bazaru, protože tam se dají najít krásné kousky... Jenomže jsme nějak neměli štěstí. Dokonce jsme zabrousili i do šíleného bazaru, kde jsme si mohli za babku koupit kuchyňskou linku nebo židle ze školy, ale nebylo to ono. Místo toho jsme si přivezli pár kousků, které se hodí k focení, ale jindy a na něco jiného. Pak se Zuzana uvolila, že teda ten stolek z balkonu vydá. To by stálo za film...
Dělala drahoty, ale tušila, že to nebude jenom tak, že bude muset povolat posily.

Cvaknul jsem stolek, abychom všichni věděli, do čeho jdeme. Nehledejte ve fotce umění a mistrovství kompozice. Na stolku sice není vidět, že má nelepší léta za sebou, ale stolek sám netuší, co ho ještě může čekat. Že by omlazovací kúra, lifting a plastická operace? 

Stolek putoval z Prahy na sever, kde mu Zuzčin tatínek dal oživující infuzi a chirurgickým zásahem stolku zachránil nohu. Potom dostali do parády pacienta Josefína s Honzou a užili si to. Parádně.

VŠECHNO MUSÍ DOLŮ! Víš jak?  Takhle!

Pak se stolek přesunul do Prahy, ale to byla jenom přestupní stanice, protože se vydal s Pavlínou na západ od Prahy, aby získal novou identitu. Stolek sice není v programu na ochranu svědků, ale nechám si ještě chvíli pro sebe jak vypadá. Pavlína odvedla úžasnou práci a stolek vrátila do Prahy, kde čekal na okamžik, kdy si zahraje slibovanou hlavní roli na fotce. A zase vyrazil na cesty – na jih od Prahy. Pak přišla jeho chvíle...
No, nepovedlo se to podle našich očekávání. To se občas stává, znáte to. Myslíte to dobře a dopadne to úplně blbě. Kdo takovou situaci nezažil, nejspíš nežije na téhle planetě.
Takže znova a jinak a líp!
Pro čtenářky Praktické ženy chceme to nejlepší!
Takže jsme se znova potkali.
"Ahoj stolku."
Nic
"Zatancujem si polku?"
Nic.
Dívá se a čeká...
"Jsi taková larva, pomůže ti barva..."
Nic.
"Tak jdeme na to."
S věcma si takhle povídám a neptejte se, co to znamená. Nepátrejte, neřešte to, nepřepínejte.

Pořád jsem to já a pořád čekám...

Plechovku s barvou přijal stoicky, už na té fotce je vidět, že chce víc. Chce to. Vypadat!
A tuhle fotku už znáte. Je asi trochu jiná, víc mi fandí, ale stejně ji přidávám.

Jiný foťák, jiná fotka. Zdařená. Když si otevřete plechovku s bílou barvou, nejlepší je mít černý pracovní oděv. To je pak dobrodružství, aby stůl byl bílý a vy jste zůstali bez poskvrny. Přežil jsem to...

A co z toho všeho dneska vzešlo. Mlžím. Jenom jsme si řekli, že s novou variantou můžeme před vás předstoupit bez zahanbení. Soud je na vás, našich čtenářkách. A ten můžete udělat skoro přesně za měsíc. Jo, 6. září.