Někdy i minuta slávy zlomí

Nosím do redakce a z redakce milion věcí, které řeším. Někdy je nosím tam i zpátky několik dní. A tak mi pomáhá taška přes rameno, kam se toho vejde docela dost. Mobil, klíče (prý by můj svazek mohl být zajímavou nabídkou kovu pro sběrné suroviny), papíry... Mraky tužek... A osobních blobostí... Pastilky, šňůru pro nabíjení mobilu, slovník...
Tahle taška nikdy nijak nikoho nikjak zvlášť nazaujala. Proč taky, klasická taška. Nenápadná, šikovná. Ale jenom si jí všimnul kamarád Viktor a jen tak se zájmem poznamenal: "To je dobrá taška!", tak nastal zlom.
Chyba!
Moje taška se po té minutové pozornosti a jistém obdivu nejspíš nějak psychicky sesypala a včera jí ruply nervy. Teda popruh. A hned mi bylo jasné, že papírovou nákupní tašku, ve které nesu nákup,  který nemohla pobrat a který jenom předám a pak se mám se vracet domů jen s mátou, využiju. Už jsem neřešil v čem ponesu malý květník s bylinkou, společnost jí v té papírové tašce udělala taška, kterou obvykle nosím přes rameno.
Složité? Jednoduché.
Vyrážím za první pomocí. Snad nám pomůže brašnář...

Bude ještě nosit papíry a šéfredaktorovy krámy? Uvidímeme na EMERGENCY...