Trefa, jsme u sedmnáctky.

Tady už to sedí. Sedmnáctý díl, pátého dubna, nula stupňů. Jaro nějak nikdy, jediné květinový stánek o kus dál od našeho místa přetéká kytkama a je v obležení. Nedaleká vysoká ekonomická asi prožívá nějaké to promování. Ten stánek prožívá žně. Je na ráně, u stanice tramvaje. Kdo míří na promoce, toho bací kytky do očí a odolá málokdo.
Já si udělal jaro doma, pořídil jsem si primulku. Bylo jich tolik barev, že jsem hned nevěděl, kterou, ale nakonec jsem zůstal věrný té, kterou jsem zahlédl před květinářstvím jako první a padli jsme si hned do oka:

Hnedka je ten svět veselejší :-)

A co se děje na našem známém místě, kde vyhlížíme s Albertem jaro? Nic! Přesně řečeno, něco asi jo, ale moc to není vidět:

Díl sedmnáctý: 5. dubna 2013