KOLIK ČASU ZBÝVÁ DO PŘÍŠTÍ PRAKTICKÉ ŽENY


sobota 23. února 2013

Proč pořád sněží a kdo za to může


Začalo to nevinně. Sousedka Zuzana přišla s tím, že o víkendu by potřebovala pomoc. Abych za ni zaskočil a kdyby napadl sníh, měl jsem ho odhrnout.
Jo, jasně.
Dostal jsem výbavu: hrablo, koště a dva pytlíky soli.
A ujištění, že i když právě chumelí, hned všechno taje. To byla středa.
Pátek vypadal hrozivě už od rána, v poledne si začal poletovat sníh a ve dvě už chumelilo jako v zimě.
Jasně, hned to roztaje!
Vracel jsem se z redakce a chodník se na mě drze díval. Jsem právě uklizenej a takovej chci zůstat!
Tak jo.
Jen až přestane chumelit, tak tě uklidím.
V devět večer jsem vyrazil poprvé.
Šlo to dobře.
Odcházel jsem od dobře odvedené práce, která za čtvrt hodinky bude vypadat jako, že jsem na nic nešáhnul. Na mokré podlaze jsem uklouznul a teď mám naražený levý bok a palec levé ruky.
A padal a padal. Mám dojem, že jenom proto, že jsem tenhle kšeft vzal.
Vylezl jsem před šestou a dal se do práce. Už bylo jasné, že máme proti okolním chodníkům jasný náskok.

Je šest a není to zase tak dramatické. Sníh asi v noci usnul. okolní chodníky už  měly na sobě trojnásobnou nadílku.
Ranní rozcvička skončila. Myslím, že to půjde.

Tak a pořád to padá. Pět minut stačí. Takže zprava: právě uklizeno,  uklizeno před pěti minutami,  uklizeno před deseti minutami.
Tak si to užíváme, už jsme skoro kámoši. Napřed si umetu cestu po pavlači, pak si zacvičím před domem a když se vracím, tak si zase umetu cestu po pavlači znova...
Volá mi Zuzana (ne sousedka, ale Zuzana z redakce): Jedeme okolo a všechno je pod sněhem. Kde jsi s tím hrablem? Chtěla jsem si tě vyfotit! Kamarádka! A to už jsem se právě obouval do další šichty. Aby bylo jasné, že nekecám, jak tráví šéfredaktor víkend, tak jsem některé momenty radši vyfotil.
Po obědě mi čerstvou dávku sněhu pěkně sešláplo šest Indů, kteří si vyzvednout zaparkované auto v modré zóně, kde se nesmí parkovat, když nebydlíte ve čtvrti. Ale modrá zóna, kde je jí konec? Všude bílo, místy sajrajt...
Umeteno. Výhodou je, že se chodník zužuje nahrnutým sněhem ke kraji.
Koukám, že se sype, ale nějak líně. Zdá se, že už nahoře došly zásoby. Že by tam vyklepávali z pytle poslední drobky? Konečně!

Odpolední procházka s Albertem po neuklizených nebo téměř neuklizených chodnících končí pohledem na moje dosud vykonané dílo. Ten můj chodník vypadá ucházejícně... I když už je zase pošramocený.
Už dvacet minut nic nepadá. Je před čtvrtou. 
Tak si dát snad poslední rundu a skočím si vsadit. A pak si dám panáka :–)
Tak si napřed umetu cestu po pavlači...
Mám pocit, že jsem se vrátil z posilovny. Ne, mám pocit, že mi po těle přejel náklaďák.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky za reakci :-)