Taky, že jo. Pak jsme začali mít jiné starosti a jinou práci a Opička šla stranou. Plán, že na jaře už bude hotový časopis skutečně utopie byla. A startovat nový projekt v létě, každý vám řekne, že je to výstřel do prázdna, nesmysl a tak podobně. I já. Ale po prázdninách, to už je jiná. Tak vznikla první Opička Uma a bylo jasné, že Pavlína jako šéf projektu byla dobrá volba. Postavila si svůj malý tým, oslovila autorky... Uma už se stala průvodkyní dětských stránek v Praktické ženě, pak dostala podobu hračku, už jsem o tom psal, a nakonec se objevila na veřejnosti jako elektronický časopis. Docela potichu a nenápadně, na můj vkus i představy. Pak vyšla Uma ještě před Vánocemi a teď v únoru. Už se zabydluje u čtenářů, už máme první ohlasy a reakce. Už chystáme dubnovou.
Co mě na Umě baví? Je to skutečně časopis, ze kterého je patrná radost z tvoření a podoba, která děti baví a učitelkám mateřských škol i rodičům nabízí inspiraci, dává nápady a dětem radost. A je nafukovací. Je totiž jedno, kolik nápadů se v kterém čísle sejde, najdou uplatnění. Tak zatímco první číslo mělo stran šedesát, další už osmdesát... Za stejnou cenu. Dokonce může být v téhle podobě i lichý počet stránek... Elektronická verze nás prostě neomezuje. Začali jsme ji s myšlenkou, že si časopis mohou číst děti i rodiče na počítači, ale také, že si mohou vytisknout stránky s omalovánkami třeba desetkrát a malovat a malovat... Že, když se vám náhodou nějaká vytištěná stránka ztratí, můžete ji mít a chvíli zase zpátky. Že si nebudete tisknout nejspíš celý časopis, ale výběr toho, co potřebujete. Že třeba v mateřské školce z jediného časopisu vytisknout dvacet stránek omalovánek, bludiště a pořád za stejnou cenu. Jistě, chce to mít počítač a možnost tisknout, ale to už dneska je docela dostupné. Nezůstane vám v ruce pomalovaný a vyluštěný či rozstříhaný časopis. Pořád se můžete vrátit a mít stránky nedotčené.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za reakci :-)