Včera jsme byli s Albertem zase u doktora. On se tam vyloženě těší.
Šli jsme na stehy a teď už je to zase ten rošťák, jen s malou jizvou na bříšku. Paráda! Zase už větří kočky a dává najevo, co si myslí o světě zvučným štěkotem. Objevil novou "kamarádku" na dvoře a jakmile se tam objeví, chce vyrazit dveře a pořádně si s ní pokecat. Znáte ale kočky, když mají pocit bezpečí, dělají takové ksichty a pejsky, že by se z toho jeden zbláznil. Nic nepomohlo, že jsem ho od mala v rámci multikulturní politiky seznamoval s kocourem sousedky. Málem to kamarádství klaplo, ale pak se v obou něco zlomilo a nezdá se, že další setkání zase neskončí zoufalým kočičím úprkem do bezpečí (skok na zábradlí je docela sofistikovaný únik) a Albertovým sípěním jak už na vodítku nataženém jako struna nemůže skoro dýchat.
Tak snad nepotkám na procházce nějakou pecku z broskve, kterou polkne. Hlídám, hlídám a doufám, že uhlídám.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za reakci :-)