Něco a nic

Slíbil jsem lahůdku z Hlinska, ale uděláme si kulturní vložku. Při myšlence, že se povleču zase s kufrem, který dělá neskutečný kravál a pár věcí by se ještě hodilo do něj dát, ale už to nejde, jsem vyrazil na obhlídku nového zavazadla.
Ne, že by nebyl výběr, ale nedá se vybrat. Snad proto, že jsem to bral jako na celý život. Ale i kdyby, vláčet se k kufrem který se vám nijak moc nelíbí, byť je to věc účelová a po většinu roku bude čekat někde v koutě na svoji příležitost, to prostě není řešení.
Když si do výběru dáte ještě kecat, pak je to peklo.
Jeden má malé kapsy vpředu, takže se do nich nic nevejde. Druhý, podobný, taky nemá objemné kapsy vpředu, ale to přece je jedno, když bude kukfr v letadle v zavazadlovém prostoru. Jeden je jen o málo větší než ten vrzající stařík, to je přede málo a je mi doporučená skříň kam bych si mohl vlézt sám. Nechce se mi tahat skříň. Tak jsem akci normálně skrečoval a nemám nic. To je druhá část titulku.
A cestou centrem jsme narazili u Prašné brány na tohle:

To je něco. Ten nahoře se ani nehne, ten dole taky ne. Jenom takhle sedí a levitují a všichni čumíme jak je to možné. Je to trik! Jo, ale dost dobrý a dost náročný. Představte si, že by jeden z nich kýchnul...

 Pro ty, kteří chtějí přijít blíž a přijít věci na kloub: