Tak jsem řekl, že je toho dost

Tak jsem řekl "Nikone, tohle nechci, tohle ne!" a odložil jsem ten naprosto nečekaně fungující foťák, o kterém mi v servisu tvrdili, že je to fajn věcička, která skvěle funguje.
Ty stesky už znáte, fotil, kdy chtěl, rychlé snímky za sebou, tak na to jsem mohl zapomenout a slibované vychytávky prostě nefungovaly. Tak jsem se vrátil k Lumixu. Stejný kalibr, lehčí, operativnější. A s Albertem na procházce ho taky hned vyzkoušel.
Alebert se vždycky zastaví u téhle zrcadlící výlohy a sleduje se. Když vytáhnu foťák, tak se otočí jinam a dělá, že jsou zajímavější věci na ulici. Zandám foťák a zase se na sebe mrkne. Jo, sluší mu to pořád.

Málem jsem to stihnul, ale Albert je přece jenom rychlejší, tak to stihnul on – dělá, že se nedívá a dívá někam úplně jinak. Tohle zrcadlení je taková milá malá ranní radost...