A proč je neděláš z pytlíku? zeptala se.
A to už jsem se cítil jako propuštěný na podmínku. K těm pytlíkovým jsem nějak nepojal důvěru a dělat klasické bramborové jsem zkusil jenom jednou. Takovýho crcání a výsledek za moc nestál.
Ale ta slova byla výzva, jak říkají manažeři.
Dáš do toho vajíčko a jsou lepší, dostal jsem ještě doporučení.
Takže druhá kachní večeře už měla na programu bramborový knedlík z prášku.
Triviální návod, triviální postup.
Nalil jsem tam odhadem požadované množství vody, přidal vejce, a hnětl a hnětl. Asi málo vody, tak jsem ještě cvrknul maličko a místo na knedlíky jsem si zadělal na problém. Řídké!
Tak jsem tam přisypal mouku a hnětl. Něco se mi nezdálo, a hele, ono to vypadá jako těsto na pečení – mrknu a ona to je hladká mouka. Hm, tak znova. Hmotu jsem s obtížemi vyklopil do koše. Mísu jsem vyčistil takovou tou drbací houbičkou. Pak jsem hydroxidem pročistil odpad, protože ho to malé množství těsta z mísy ucpalo. Cink cink, už mi naskakují vícenáklady.
Houbičku jsem musel vyhodit, z té už tu hmotu nedostanu.
Už jsem nad cenou hotového knedlíku.
Tak jsem zaskočil do krámu pro nový pytlík práškových knedlíků. Situace na prášky!
Naměřil správné množství vody, přidal vajíčko a hnětl.
Zase řídké!
Přidal jsem trochu hrubé mouky, a už to vypadalo líp. Nákladově jsem nad dvojnásobkem ceny hotového knedlíku. A toho crcání...
Udělejte čtyři válečky, doporučili v návodu. No, zdařily se mi jakž tak tři. A vlastně to nebyly ani tak válečky, ale takové unavené mrchy či jak to nazvat.
 |
| Bylo mi jasné, že se tyhle nekompaktní mrchy začnou při vaření rozšklebovat... |
Vařím, dovařím, výsledek je naprosto amatérský.
Ani nevytahuji strunový kráječ, tuhle briketu nakrájím ručně.
Tak tohle si úžasná kachýnka nezasloužila. Knedlík neknedlík, mírně tužší, byť stravitelný.
A přitom ten návod byl tak triviální. To jsem zvědavý, jak si poradím s návodem k nové kameře...
Pokračování příště... Ale už bez prášků!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za reakci :-)