Pošta z Podještědí

Milý dopis, který mi přišel do redakce. Díky!
Milá redakce Praktické ženy!
Srdečně vás zdravím z malé knihovny v Lužických horách, z Jablonného v Podještědí.
Už mnohokrát jsem myslela na to, že vám napíšu, ale teprve dnes to uskutečňuji.
Chtěla bych vám poděkovat za to, že z vašich stránek mohou čerpat nejen ženy, ale organizace, které pracují s dětmi. Mívám v knihovně výtvarné a tvůrčí dílny a již mnohokrát jsme vyráběli podle Vašich předloh.
Naposledy to byli velikonoční zajíčci. Ve čtvrtek 17. dubna se jich vyrobilo různě strakatých a veselých opravdu hodně. Děti měly radost, že samy přispějí doma k pěkné velikonoční výzdobě a ještě si odnášely šablonu, aby si mohly vyrobit zajíčky další.
Takže Vám opět děkuji a budu se těšit na další nápady a náměty. Věřím tomu, že nejsem jediná knihovnice, která podle vás občas „jede“.
Přeji vám spoustu kreativních nápadů a nápaditých čtenářů a těším se na další Vaše inspirace.

Dana Zpěváková
Městská knihovna

O co zakopávám 3

Fotím, fotím, fotím, co vidím kolem sebe. Něco skončí jako střípek ve fejetonu nebo v editoralech. něco jenom tak někde v archivu.
Fotím i věci, nad kterými kroutím hlavou a uniká mi smysl nebo způsob komunikac s okolím. Má to jediný účinek – jak nad tím kroutím hlavou, procvičuju krční páteř.

Vzkaz pro Dänikena?

Mars útočí?

Copak tomu někdo rozumí?

Tomu rozumím, ale nechápu...

O co zakopávám 2

Na procházkách potkáváme s Albertem ledaskoho a ledasco. Tu pokecáme (já), tu poštěkáme (Albert), tu čumíme jako puci (oba). Tu uskakujeme (oba) před skateboardisty a cyklisty.
Tak si ty věci cvaknu, pro případ, že by to bylo k něčemu, třeba, že o tom napíšu tady.

Tenhle vzkaz jsem pojmenoval: cyklisto rozbij si držku v rygolu. Ale cyklisty podle značky nahoře na kopci by touhle cestou neměli jezdit. Ale znáte cyklisty...

O co zakopávám 1

Včera jsem v pravotočivé zatáčce nezvládnul řízení na vlhkém povrchu (Albert na vodítku chtěl být dole moc rychle a trhnul špagátem).
Následkem toho jsem provedl cvik plavmo let s lehem na zádech, ale vybral to, takže jsem plnou parou nakopnul zeď a málem udělal stoj na hlavě v tom výklenku. Od té chvíle se kolébám jako Peyrac, syčím jako zmije a s šíleným ksichtem vyrážím do ulic. Ono si to sedne, jen aby mi ta zkřivená huba nezůstala.
 

Místo činu: A teď si představte jak se tudy řítí šéfredaktor v nedůstojných polohách a pak nakonec zavyje.

Venku se setmělo těsně před druhou odpoledne

Stihli jsme včera na minut dát kurýrovi obálku s hotovým číslem Chuti a stylu do ruky. V ten moment se setmělo, kurýr udělal pár kroků a vyrazil do šnůr deště.
Tak nevím, jestli to byl déšť co něco unamená a nebo jenom takové ty jarní hrátky.

Tma, hučení a voda.

Snaha o zachycení  toho, že padají kroupy.

Pošta ze Slovenska

Do redakční pošty mi přistál milý dopis s fotkami. Tak ho dávám dál.
Dobrý den přeji celé redakci.
Stala se mi s Vaším predcházejícím číslem PŽ milá příhoda:
Časopis jsem ponechala ležet na gauči a moje dospělá dcera si ho listovala, a píše mi do práce, že objevila tuhle ovečku. A kdyby měla červené šatičky, že by se mohla vozit s dcerou v jejím autě. Dětem se stále snažíme udělat radost, pokusila jsem se a posílám vám na ukázku výsledek.
Dodávám jen, že krátké sloupky mi kdysi ukázala babička, to mi bylo možná 10 let, občas jsem uháčkovala kytičky, nebo hvězdičky na stromeček, ale nikdy jsem si netroufla na žádné zvířátko, na nic kulaté . Byl tu uveden velmi podrobný návod, za který děkuji.
Pozdravuje Vás Vaše čitatelka z malého městečka Modra, nedaleko Bratislavy
Jana

Předloha, popis je delší, takže ještě, že máme na konci časopisu Blko návodů...

Srovnání

BLOK NÁVODŮ - ovečce patří poslední tři sloupce :-)

Dneska je zase chuťový den

Dneska posíláme do tiskárny fungl nové číslo časopisu Chuť a styl. A jak si tak pročítáme stránky, tu a tam objevíme něco dosud neobjeveného.
Oči hledají drobné chybky, které se nějakým záhadným způsobem vyjevují až teď. A to už texty četlo po sobě několik lidí! A tak čistíme, dopilováváme. A čas se krátí. Hlavně to musí být perfektní, aby si čtenářky užily.
A zároveň už máme rozjeté další číslo.
Včera jsme byli se Zuzanou vypůjčit sklenice na příští focení. Jsou obchody, kde jsou vstřícní a  my tak můžeme obměňovat nádobí aniž bychom museli mít fundus jako barrandovské ateliéry.
Povídám: "Cvaknu tě, jak se probíráš nádobím, ať to máme zdokumentované!"
Zuzka: "Jo, aspoň to bude jiná fotka než moje kuchyně."
A hádejte, jak to dopadlo.
Napůjčovali jsme v SuperStore a žádnou fotku nemám.
Protože jsme se soustředili na další akci  nákup surovin na dnešní focení.
Holky daly dohromady seznam, co všechno musíme mít a vypadalo to jako rodinný nákup. Tlačil jsem vozík a Zuzana ukazovala. Ještě tohle, ještě támhleto.  Provoz jako na dálnici.
Tak to máme! oddechli jsme si.
Tady je důkaz: taková malá účtenka  :-)

Tohle všechno svaříme. Vyzkoušíme další ingredienci a tři recepty slavných kuchařů. To čtenářky baví. A taky se mohou rozhodnout líp, jestli do něčeho podobného půjdou.

Dneska jsme se rozdělili.  Zuzana s Bárou a Terezou se rozloží zase u Zuzky v kuchyni, budou vařit, ochutnávat, fotit. Já s Táňou pohlídáme redakční krb. Tedy doladíme poslední stránky Chutě a stylu a šup s tím do tiskárny.
Už se můžete těšit.
Už se můžeme těšit.

Objev: omáčka, která mi chutná

V pořadu Prostřeno se pořád všichni ptají: "Je to domácí?" Mám vždycky chuť zařvat, to jste tak šílení, že vám vadí něco, co je dobré a dá se to koupit v obchodě?
Takhle jsem se seznámil s BBQ omáčkou, která má milou velikost, střídmou a milou sklenici a především chutná. Kdyby se mě někdo zeptal jestli je domácí, tak mu obsah vpálím mezi oči.

Je dobrá.

Jsou sklenice, které otevřu, ochutnám a vyhodím. Rozdíl mezi mými chuťovými pohárky a pohárky těch, kteří tu věc připravili může být odlišná. Jsou sklenice, které nám šetří čas a jejich obsah stojí za tu cenu. Tuhle sklenice stojí za to si koupit ještě jednou...

Tohle srdce je od přírody

Uvařit? neuvařit? Tak trochu nemám na to srdce, ale na druhou stranu co jiného s ním?

Trávník podruhé

Tu vyzvu úklidu veřejné zeleně jsem si vzal k srdci. Takže došlo na sekačku. A je to.

Trávník neveřejný.

Příklady táhnou

To se říká, je to pravda. Takže, když jsme s Albertem narazili na razantní úklid v parku, bylo jasné, že jo to i výzva. Už je na čase jít posekat vlastní trávník.
Tak tedy vyrážím, včera se to nějak nezadařilo, prostě nebyla nálada. Dneska už je to nutnost, nálada nenálada. Uf!

Tohle je veřejná zeleň.

Když sem kliknete, tak...

Když se rozhodnete vstoupit a číst můj blog, už vás zaznamenávají statistiky. Trochu tápu, ale asi to někoho zajímá. Jaký počítat máte, čím vyhledáváte. Možná je to k něčemu, možná jenom nějaká technická vychytávka.
Tak jak jsem na tom já a čím tuhle stránku sjíždíte?

Konkurz na novou autorku už končí...

Teda kolo na téma VŠE KOLEM DĚTÍ. Dneska je neděle, zítra pondělí. To asi víte. Ale připomínám, že  právě v pondělí 26. května zavíráme v 7 ráno.
Pak už se objeví v galerii na našem webu poslední příspěvky, vyrazím do redakce, kde zasedneme a dáme hlavy dohromady, koho z přihlášených představíme v příštím čísle jako novou autorku.

Konkurz končí 26. května v sedm ráno...

Podivné, dost podivné

Tuhle mršku jsem instaloval před čtvrt rokem, prý uspoří a dýl vydrží.  Jsem proto – déle vydržet a uspořit. Nevím, ale nevím...
Něco je divně jinak. Její kamarádka, klasická žárovka instalovaná ve stejnou dobu, ještě svítí a rozdíl v ceně je stovka (no spíš víc). Netahá nás někdo za nohu?

Malé zpoždění

Takhle to vypadá, když šéfredaktor nestíhá. Starý text, ale ilustrace už je hotová, teď se čeká na autora až dodá text :–)
Mám to v hlavě (tohle vždycky artdirectorku Zuzku nějak rozesměje a pak řejne, že by to bylo dobré i napsat, když jdeme za pár dní do tiskárny). No mám ještě dnešek a snad i pondělí :–)

Psí kusy se dají dělat i na kolotoči, ale, že ilustrace nesedí k textu je jasné... Nový obrázek čeká až se myšlenky z hlavy přelejou do počítače...

Náš stánek

Holešovické výstaviště, tento víkend. Náš stánek.

Dneska to beru oklikou

Dneska vyrážíme do redakce oklikou. Důvod? Jdu omrknout náš stánek na veletrhu Kreativita-hobby na holešovickém výstavišti. Všechno vypukne v deset. Právě tady:

 

Zase jsem si zavařil

Jo, pár položek mi ještě zbývá dotáhnout do konce. Včera jsem smazal malý dloužek do Chuti a stylu, večer pak do Praktické ženy.
Dopoledne ještě focení velké storky receptů pro Chuť, zase jsme si pochutnali. Opravdu dobré, a to netvrdím jenom já, slova uznání měla i foodstylistka Klára. Večer jsem si střihnul editorial do Chuti (aby to zase nebylo naposlední chvíli, jak občas slýchám a je to pravda) a pak jsem se trochu motal. Ale nebylo to panákem, zamotával jsem závitek. Jednoduchá věc. Naučili mě to s nití Kašpárek a Martha Stewart. Jenom jsem se zkušeností zase o level výš: stačí říct řezníkovi na co maso potřebujte a udělá za vás tu hlavní práci – dostanete na závitek plátky, které se dají zabalit. No, neobjevil jsem žádnou Ameriku, že jo. Ale dost mi to trvalo než jsem k tomu došel...

Tak tohle se mnou ochutnejte s příští Praktickou ženou. Dost dobré!

Návraty

Nejen dobří holubi se vracejí... Už jsem zažil návrat mejdlíček, ale nějak to nebylo ono (asi jiná huba), teď jsem narazil na tohle (skoro ono), zbývají asi ještě kačeři donaldi.
Ono to dětství nevrátí, spíš údiv – tohle ještě existuje? Ale nakonec je to milá reminiscence... Ale zase všechno se vracet nemusí!

Kdo by to čekal, že přijde takový vedro a objeví se pedro?

Včera jsme si to užívali s Chutí

Tak to mám rozděleno na den s Praktickou ženou a den s Chutí a stylem. Někdy se mi to prolíná a kříží. Aspoň je veselo :–)
Vyrazili jsme do ateliéru Aleny Hrbkové fotit další velkou sérii receptů. Po mizerném minulém týdnu a mrazivém víkendu se ukázalo neuvěřitelné léto. A protože se náš příběh měl odehrávat na zhradě, bylo to jako na objednávku.

Artdirectorka Zuzana nepózuje, ale drží pozadí fotky, která se chystá na tom kulatém stolku, teď jako by byl v houští...

Připravuje se scéna pro první fotku. Vždycky to vypadá tak nějak nenápadně, ale pak se z toho vykulí fotka jako víno.

Tu sklenku z předchozí fotky poznáváte, že jo?! Je v ní, a to můžu prozradit už teď, zálivka. Potřebujete na ni 2 lžíce červeného vinného octa, lžíci dijonské horčice, půl lžičky nasekaného čerstvého tymiánu, půlku nasekané šalotky a 80 ml extra virgin olivového oleje... Co se zálivkou zalejeme najdete v přístím čísle časopisu Chuť a styl...

Tohle už bude skoro finále další položky našeho menu.

Být při focení má neskutečnou výhodu. Jednak jsme u toho jak se recept realizuje, jednak chystané jídlo můžeme sníst... Pak víme, že můžeme recept čtenářkám doporučit. Co by se stalo, kdyby se stala někde chyba a recept se nepovedl? Prostě by se v časopise neobjevil. Čtenářek si vážíme a tak je jasné, že mohou vyjít jenom recepty, které se nejen povedou, ale také chutnají. Tady je vidět, že nic nezbylo...

Stihnul jsem si také utrhnout kousek.

Touhle fotkou jsem měl začít. Ještě je to celé, Zuzka s Bárou a Táňou se do toho pouštějí a já... Já se dívám a fotím. To, co je naservírováno není pečený bůček, třebas tak může vypadat. Ale je to báječná rychlovka, po které se hosté utlučou. A když se vám povede počasí, není co řešit, jen si stačí užívat...

Bára v ruce drží panáka (je prázdný!) a cosi pěchuje. Nechte se překvapit v příštím čísle Chuti a stylu co to asi je... Zuzka dokumentuje. Trochu to vypadá jako Japonci na cestách... Ale proč neukázat taky zákulisí?!

Moje snídaně.  To sem do té storky zdánlivě nepatří... A teď hurá na další pokračování focení...

Tak jsme si zavařili

Máme to tak dané, že se sejdeme v kuchyni a vaříme. Když jsme si do Chuti a stylu vymysleli rubriku TŘI V TOM, věděli jsme, že to ani jinak nebude.
Vaříme podle slavných a ještě slavnějších kuchařů a vždycky zkoušíme jednu ingredienci. Pak ochutnáváme, hodnotíme jak se dílo dařilo, jak se vařilo. Co jsme zkoušeli tentokrát ještě neprozradím. A protože jsem si dneska vzal dovolenou, abych mohl vyrazit urazit kus práce na zahradě, ae zatím se mi zdá, že by nemuselo být tak chladno a že se sluničko víc vykulí (neprší, jak předpovídala Zuzana), tak jsem si zase zkoušel něco v Photoshopu a fotku doladil. To můžu  podle jména :–) Osoby, obsazení a události jsem neměnil :-)

Poznáte, co je jinak? Stálí čtenáři už tuší, Je to hra na téma Najdi dvanáct rozdílů. Za týden hádanku zjednoduším...

Abych dostál slovu, které jsem si dal, vyrážím hrabat se v hlíně, opečovávat vysazené a ještě sázet – na své místo čeká pivoňka. Dneska jí (i sobě) udělám radost.

Zase přidáváme inspiraci k tvoření

Jakmile se něco naskytne, co bude inspirovat, tak s tím míříme na web. Takže v MENU PRO VÁS přibyly další položky.
Chcete se zdobit? Chcete tvořit? A mít něco originálního? Na webu tak přibývají i další návody KROK ZA KROKEM. Jako třeba tenhle knoflíkový náramek. Když si ho uděláte, budete mít naprostý originál. Sotva někdo druhý poskládá knoflíky naprosto stejně Rychlá cesta k náramku vede tudy: http://praktickazena.vlasta.cz/krasa/knoflikovy-naramek/ Pohodu při tvoření!

Tuhle ozdobu budete mít na ruce pouze vy, nikdo jiný totiž neposkládá knoflíky úplně stejně a taky nebude mít k dispozici úplně stejné knoflíky... Prostě si složíte vlastní originální náramek z knoflíků, které se vám líbí. Postu bude stejný, výsledek odlišný...

Nové číslo Praktické ženy je tady

Vždycky je to takové dobrodružství. Ne, nic nebezpečného, ale dokud mi na stole nepřistanou první výtisky Praktické ženy, tak jsem napnutý, jestli vůbec vyjde, a úlevu pak střídá zvědavost na to, jak ji přijmou čtenářky.
No, není to nic dramatického, taková zdravá ostražitost. Mezi adrenalinové sporty bych to nezařazoval, to spíš dny, kdy časopis posíláme do tiskárny...
Ale přece! Takže, když mi včera přistál do schránky mail předplatitelky Moniky, bylo to pohlazení.
Monika mi  napsala: "Právě jsem vytáhla z poštovní schránky novou Praktickou ženu. Zase se mnou nebude do večera rozumná řeč. Montér mi běhá po bytě, ale já mám vypnuto. Hrnek zeleného čaje, něco sladkého a časopis před sebou. Mohli by vedle mě střílet, ani to by mi oči nezvedlo. Jen musím dávat pozor, aby mi nezaskočilo. Ten motýl je naprosto úchvatný, toho si musím, musím vyrobit." 

Inspirace, návody, nápady, rady, tvoření...  To je ZASE Praktická žena.

To by se mi taky líbilo!

Tak si to představuji, jak se na titulní stránce National Geographic vyjímá Albert. Kolegové z české redakce NG připravili svým čtenářům zajímavou kreativní hru, proto o ní také mluvím tady – trochu lezou kreativnímu časopisu do zelí, ale to jim odpouštím...
A zkusil jsem si to takhle. Jenom o tom nesmím povědět Albertovi, moc by se nafouknul, že je jako celebrita. Vždyť už byl na titulní stránce časopisu Fajn život...

 

Tuhle kreativní zábavu najdete na www.national-geographic.cz/vlastni-obalka

Taky se tam dostanete přes naše stránky :-)

Odpočítávání

Za necelý den se už na stáncích objeví další číslo Praktické ženy. Jen pár hodin... Pžedplatitelky už v něm listují.
Je to výhoda předplatného – ušetřená dvacka  se hodí, nemusíze hledat časopis na stáncích, ale máte ho už den či dva před vyjitím doma.
Ať se líbí!

Ekologické přepadení

"To je přepadení!" hlásí mi velké a větší rostliny, které podozírám z toho, že jde o javory. Dám jim pár let a ze zahrady bude les? Zvláštní je, že si nevyberou místo neškodné, ale povětšinou škodné.
Zatím jsou v podezření javory, už mi na zahradě roste rodinka hlohů a dub. Tpělivost mi ale dochází. Asi povolám pohotovostní jednotku a zelené chuligány vyženu. Už ani nevím, jestli jejich řádění přežil hořec. Za své hnízdo si totiž vybrali skalku...