Co jsem vyváděl tenhle týden 1.

Máme takový redakční zvyk, že v každém čísle jsou recepty, které ověřujeme, že to sedí a že je čtenářům můžeme s klidným svědomím doporučit.
Na mě vyšel jiný recept, ale směnil jsem ho s Janou, protože nerada alkohol a tequilu zvlášť. A tím pádem jsem si vyfasoval hned dva recepty. Nanuk a margarita.
No, nestíhal jsem. Nejspíš proto, že první šel do tisku časopis Chuť a styl, poslední dny to bývá docela mazec, aby všechno klaplo. A tak zase na poslední chvíli a s odřenýma ušima ověřovačka pro Praktickou ženu, ta jde do tisku v úterý.
Moje téma: nanuk z manga a jahod a navrch margarita z jahod a s tequilou.
Nevím, jak to dělám, ale pokaždé mi něco chybí.
Zjistil jsem, že si musím vyrobit led a nemám takové ty pytlíky, no někde je mám, ale ne a ne je najít. Tak hurá do krámu.
A v čem udělám ty nanuky?
Tak hurá do krámu!
A to to trvalo než jsem se odhodlal koupit tequilu. Dá se koupit taková malá dávka, úplně by to stačilo. Jenom panák. Ale co když to pomotám (jo, i jednoduchý recept může zlomit vaz) a budu to dělat znova. Tak teď mám doma tequilu pro případ, že by se stavila na kus řeči partička Mexičanů a stýskalo se jim po domově :–)
A jedeme!
Albert mi dělává v kuchyni asistenta, obvykle se napasuje před ledničku. Ale když spustí tyčový mixer, hudruje. To nená rád!
Tak mi začal tahat pod nohy své hračky. Pískací donat, velkého bobra už bez ocasu, opici bez nohy.  Prostě ztížené pracovní podmínky. Ale zvládl jsem to.
Na první dobrou. A taky jsem zachoval chladnou hlavu a uvědomil si, že když má mít margarita na sklenici solnou ozdobu, musím napřed pomazat okraj limetou, pak hranu vválet v soli a pak nalévat margaritu... Když to budete zkoušet, tak pro přípravu platí krok JEDNA, pak si přečtěte (v časopise!) krok DVA, teprve potom nalévejte :-)
Jen ty nanuky jsem napřed nemohl naplnit, moc jsem na to spěchal a pořád ještě dirigoval Alberta pod nohama – když zapíská donat, OK, když zakvičí Albert, horší.  A pak jsem nemohl vyrvat nanuky z formiček. Ale prostě proto, že jsem je nenechal dost zamrazit. Je to vidět i na fotce, že jsou pořád ještě ve formičkách. Pak se cvaknout a je to. Zkuste to taky, když mi pošlete fotku s tím nanukem, potěší, že v tom nejsem sám :-)

Potřebujete tohle nebo něco podobného. Když máte bambini, už nepotřebujete rvát do formiček plochá zmrzlinová dřívka, která nejsou zrovna každý den po ruce...

Důkaz, že jsem nanuka nakonec z formičky dostal. Chce to trpělivost – nechat dobře zamrazit a je to... První fotku jsem dělal kamerkou počítače jako akční, tedy že nanuk lížu. Vypadalo to, že na všechny veřejně vyplazuju jazyk. Ani druhá fotka  nic moc pro veřejnost, ale budiž:

Jsem u toho červený jako rak, no jo, špatné světlo, ukážu vám lepší, publikovatelnou, aspoň myslím :-)

Lepší světlo, dobrý výsledek, tedy tím myslím to, co je přede mnou!

Takhle to někdy funguje. Natáhnu ruku co nejdál, nemám jednu dlouhou... a stisknu. Mám se ještě navíc tvářit aspoň trochu přijatelně. A uhlídat, aby v záběru bylo hlavně to, co jsem ověřoval, kdesi vzadu i já...  Stisknu a NIC. Pak se divím, že to necvakne, než mi docvakne, že se nahrávám na video... No zkuste si to někdy. Tohle video naštěstí dokazuje, že u toho nekleju ani nenadávám:

Takhle to vypadá, když si prst poplete spouť foťáku se spouští kamery...