Závislost

Tak jsem si myslel, že to bude jednoduché jako dřív. Vyměnit paměť nebývalo v Macovi nijak obtížné. Stačila obezřetnost a správný šroubovák.
Dneska už nestačí.
Ten tenoučký krasavec už se vymyká mým schopnostem udělat si spoustu věcí sám.

Jak se dostat do počítače? Poučilo mě video. Vezmete cosi jako trsátko na kytaru a pomalu obkroužíte obrazovku. První varování – pozor na kameru, která je těsně u hrany. Pak opatrně sejmete obrazovku a na té malé ploše pod ní je tolik nástrah, tolik bodů, na které se radši vybodnu a svěřím broučka s nakouslým jablkem odborníkovi. Nemám sílu párat počítač jako konzervu a věřit, že všechno klapne a obrazovka pak po celé operaci zase zaklapne a pojedu dál. Jo, už jsem taky závislák. Bez odborníka to prostě nejde. Spravovat budík, ze kterého vám zbyde vždycky pár koleček, která nikam nepatří a všechno pak mrsknete do koše je něco jiného než házet do koše počítač. Přinejmenším co se financí týče...

Zimní dvojčíslo Praktické ženy! Je na světě. A tak jsme pomalu dospěli k tomu, že tenhle časopis vlastně už oslaví 65 let existence! A rozhodně na ten věk nevypadá :-)

Mrákoty

Dlouho jsem tu nebyl, chystali jsme Vánoce a tak bylo co k činění. Zimní dvočíslo Praktické ženy a dvojčíslo Chutě a stylu dala zabrat všem.
Jsem rád, že jsme to přežili, prožili a docela si i užili.
Dneska jsem řešil docela běžnou agendu a najednou mi došlo, že příští týden jsou fakt Vánoce. Už o nich mluvíme v redakci tak dlouho, že je mám vlastně vyřešené. A ono ne. Tak jsem vytřeštil oči. Fakt už v úterý?
Takhle nějak vypadaly šéfredaktorovy vykulené oči:

V přímém přenosu

Takhle rychle se mi ještě nepodařilo zprostředkovat co se děje v redakci. Bára z Chuti a stylu se vydala okoštovat kurz vaření Chefparade. Vybrala si francouzskou kuchyni. Netušila, že se tam zastavím.

Takže rychlý návrat a šup se zprávou na facebook:

Chuť a styl právě v akci: Naše redaktorka se právě teď účastní kurzu francouzské kuchyně ve škole vaření Chefparade v Praze na Husitské ulici. Už mají za sebou salát Caesar a také konfitovaná kachní prsíčka se pečou, zastihl jsem všechny při přípravě zeleninového quiche. Na fotce je Lukáš, který dneska francouzskou kuchyni učí a Barbora, naše redaktorka. Její sympatický partner při vaření Marián (vaří se tu vždy po dvou, je to úžasné, že v tom nejste sami, sám jsem si to taky vyzkoušel před časem) nechtěl být na fotce, tak je tam jenom kousek jeho ramene za Lukášem. A to není konec. Čeká je dneska ještě setkání rattatouille a flambované palačinky. Fajn zkušenost. Ty vůně nelze v časopise chuť a styl otisknout, zkušenost Barbory ale v ní  v přštím čísle najdete.

Quiche

Bára je nadšená. Milá atmosféra, někdy nejisté kroky účastníků a otázky. Proto je to kurz, že jo. Lukáš, který kurz vede odolává mým otázkám. Finále quiche - vonělo to skvěle, ale já jsem jim ochutnal kachničku. Povedla se. :-)

Pak přišel prubířský kámen - flambování palačinky.

Napřed palačinka, OK, pak ji otočit a už to letí. Taky to neumím :-)

Lukáš mě ujistil, že na pánvi zase tolik nezáleží, záleží na gryfu jak palačinku otáčíte.

Lukáš evidentně pomáhá soustředěním, aby se otočení palačinky Báře povedlo...

Bára to zkouší, fandím jí, ale ještě to není dokonalé. Pak polít Napoleonem a zapálit. Efektní závěr kurzu. Tak jsem všechny už nechal v klidu, aby si pochutnali.

 

 

Žraločí steak v zálivu

Další pokus, který vyšel. To těší. Tak si to zkuste se mnou. Je to fakt dobré.

Dobrou chuť.

Kuře EXPO

Pustil jsem se do vaření. Tak, že něco zase ukážu... Ne, že by to jiné dny nebylo ke shlédnutí, ale že by to byla bomba, to taky ne. Tentokrát jsem překvapil sám sebe.
Tohle kuřátko je trochu okouknutý recepty Marty s trochou experimentální improvizace. Za tu snahu budete odměněni lahůdkou.

Tak si klikněte na MOJE RECEPTY :–)

Někdy jsem pomalejší

Stává se, že mi některé věci utíkají, ale není to ještě tak zběsilé. Stačí mi však ťuknout třeba napovědět otázkou a už zrychluju.
Dneska mi položila čtenářka jednoduchou otázku: Kdy bude na webu Praktické ženy galerie konkurzu na téma Prázdniny. Po omluvě jsem připsal: Jdu na to!
Tak tady to je. Stačí si kliknout.

Tak se podívejte...

Pletení rukama vede

Kdybych měl vyhlásit výsledky hitparády videí, které jsme pro Praktickou ženu natočili, vyhrála by Pavlína, jak plete rukama.
Už tenhle návod vidělo skoro 50 tisíc čtenářek. Slušné číslo, že jo?! Pavlína je prostě skvělá!

PLETEME RUKAMA...

Fíková party

Do Chuti a stylu, také v tom časopise mám prsty :-), jsme včera páchali fíkovou party. Rubrika Tři v tom, tentokrát ve složení Zuzana, Eliška a já. Dočtete se zčátkem října co jsme vařili (a pekli) a míchali z fíků a jak nám chutnalo. Recepty samo nebudou chybět.
Ráno jsem vyrazil pro pečicí formu na koláč, který byl v plánu. Ono se nám to tak stává, že pár podstatných věcí chybí a já vyrážím.  Pro koláč, který jsme měli vyzkoušet do říjnového čísla Chutě a stylu, byla ta forma docela podstatná. Den se povedl, koláč dopadl prostě božsky. To si pochutnáte!

Eliška se Zuzanou v akci.

Zuzana dokončuje dezert. A budeme fotit.

Nabídnu vám kousek koláče... celý je v říjnové Chuti a styl. Ale teď právě vychází zářilové číslo a tak si taky zamslsáte...

Dita P.

Dita P. je Dita Pecháčková a  vydala kuchařku Deník Dity P., to víte i z Praktické ženy, už jsme z ní také vařili a chutnalo. Dita P., která jak sama říká nesnese nikoho v kuchyni, když vaří, má teď i svou televizní show. To je docela skok přes vysoký plot...
Protože ji oslovil režisér David Ondříček, že natočí její kuchařku, nemohla omítnout, takže se jí do kuchyně nastěhovala parta filmařů. Než se pořad v České televizi objevil, pozvala Dita pár lidí do své kuchyně, kde se část dílů show také točila. Cinkli jsme si šampáněm, loď může vyplout... Ochutnal jsem báječnou červenou řepu v salátu, cvaknul si šampáňa a cvaknul si Ditu, a zeptal se, jestli David Ondříček jí do vaření nemluvil, když také miluje jídlo. Prý ne, David má radši jinou kuchyni než Ditinu českou klasiku. Jak to všechno dopadlo, tedy ne moje setkání s Ditou, ale celé hemžení v její kuchyni, to si zkuste na vlastní oči posoudit na ČT.

Dita P. je dost upovídaná, takže jí show sedne jako ulitá.

Panenka je venku a prší

Je to všechno nějak zamotané, hlavně ale už jsem zpátky. Kdo by si myslel, že mám tak dlouhou dovolenou, mýlil by se. Jenom mi kompletně odešel počítač. Takže proto to ticho.

Panenka je venku a zatímco jsem napsal, že nějak funguje podle vlastního nepochopitelného režimu, přestává pršet a ukazuje se sluníčko. Že by to teda fungovalo? Každopádně je to radostnější...

To je docela nepříjemná věc, když ztratíte kontakt se světem, kontakty v adresáři, rozdělanou práci a všelijaké vychytávky, které zatím z mlčícího počítače nikdo nedostal. Tak jste třeba přišli o autentické sdělení, že jsem k narozeninám dostal předpovídací domeček, ten panenkou (bude hezky) a panáčkem (nebude hezky). A trochu si se mnou oba hrají. Jednou vyleze panáček a je vedro, dneska zase vykukuje panenka a prší. Možná se jenom vyběhla přesvědčit, jestli bude hezky, netuším. Tak si spolu hrajeme loterii a když už je to podezřelé, jakože se oba zasekli, zatáhnu za komínek a jeden z nich vyleze, nebo se oba jenom nachystají na startovní čáru. A je legrace. O počasí mi toho řeknou stejně tolik jako předpověď z médií.

Albert prostě slaďoučkej

Někdy nestíhám, tak mi občas napovídají. Třeba Holky v akci. Kateřina mě upozornila na tenhle špek. No, to je teda bomba!
Na stránku Holek mimo téma týdne přidala Jana Velebilová tuhle fotku:

Jako by autorka dortu viděla před sebou Alberta, který si o páníčkovi myslí své (ale v dobrém).

Kdo mě zná a čte tenhle blog, tak ví, že je to celý Albert.

Taky důvod proč vypadnout

Už nějaký čas sleduji cvrkot na našich ulicích. Přibývají cyklostezky, na vozovkách jsou pruhy pro cyklisty, kola mohou dokonce už jezdit v protisměru v jednosměrkách...
Jenomže nějak nemůžu pochopit, proč se kola řítí taky po chodnících. Těch, kde se pro záplaty nedá skoro chodit, ale ještě je to aspoň něco. Zrovna dneska se zpoza rohu na mě jeden vášnivec vyřítil. Ani nedbal, že když už, tak mám mít přednost zprava. Kdybych šel s Albertem, který je vždycky trochu vepředu, schytal by to nejspíše on. Taky ho začínám chápat, že nesnáší cyklisty. Očekává od nich nejspíš právě takové situace. Takhle se jezdí i po setmění, a když jsem měl kolo, muselo mít světlo, to asi už dneska není potřeba. No, jejich věc.
Docela chápu to, že se cyklista bojí jezdit po silnici – vyskytují se tam přece predátoři v podobě aut. Tak se uchylují na chodník, kde jsou silnější zase oni a stávají se sami predátory. Tak si asi pořídím helmu, abych to zdravé pohybování spoluobčanů přežil ve zdraví nebo aspoň minimalizoval škody na těle. No ještě to promyslím, tak na chvíli z těch chodníků zmizím :-)

Už se nebudu bát na chodníku. A díky sluchátkům nezaslechnu poznámky spoluchodců.

My mizíme mimo

Prý se to nemá dělat, ale jak jinak to udělat? Pokud budete shánět šéfredaktora, tak se neodmlčel, jenom je mimo.
Albert u babičky, já na jihu. Proto vám nikdo neodpoví nějaký čas na dotazy, takže prosím o strpení.
Nerad dělám vlny a moc rád je taky nemám, ale koukat se na tohle dá.

Vlny na jižním pobřeží Kréty, srpen 2009. Do toho nelezu, protože můžu skončit jako v bubnové pračce a to já nerad.

Tohle nejsem já. Dovedu se vyfotit co jsem uvařil do Praktické ženy (to vždycky držím talíř v jedné ruce a foťák ve druhé a tvářím se jako blbec, jak onehdá poznamenala artdirektorka), ale tak dlouhou ruku pro tuhle fotku prostě nemám. Možná by to dovedla Saxana. Jižní pobřeží Kréty, srpen 2009. Moje poslední opravdová dovolená, tak jsem si ji užíval jinak, aby nebyla fakt poslední :-)

Duha na Krétě. Můžete ji spatřit opravdu jenom, když se rozjedou trysky zavlažování.

Tohle není Kréta a místní, ale Meggie, sestřička Alberta. Užívala si pod Bouzovem. To by svedl Albert taky, a taky si bude užívat u babičky. Z Kréty mu přivezu nějakou blbost, kterou nejspíš taky nějak rozkouše :-)

Takže milé čtenářky (i čtenáři) nemusíte iniciovat pátrání po šéfredaktorovi, mám ověřenou zprávu ze seriózního zdroje, že se tu zase objeví.

Albert šel na panáka

Nemám zhýralého psa! Jenom se už nechal nalákat na panáka.
Jo, teď v parku potkávám kousek dětství, tohle jsme taky malovali jako děti na asfalt a taky skákali. Včera se Albert do panáka moc nechtěl trefit (zase ho fotím, tak proto), dneska se zdánlivě ustrnul nad mou chutí ho nafotit s panákem. Jenomže je to trik, zastavil se kvůli tomu, že vyhlíží blížícího se psa...
Tak pěkný den!

Albert ve středu ve střehu.

Holky v akci jsou pořád v akci

Naše facebooková stránka HOLKY V AKCI přináší skvělé a zajímavé kousky, nápady a taky inspiraci. Stojí za to se tam mrknout, pokud už to dávno neděláte :-))
Tak se tam chodím taky koukat, trochu je to povinnost šéfredaktora, ale dost je to lákavé a vím, co si čtenářky tvoří.
Takže tip Ivety na korálkový šperk:

Návod Ivety najdete TADY

A tip Kateřiny na tašku:

Návod Kateřiny najdete ZDE

A levandulový tip Šárky:

Šárčino tvoření najdete ZDE

Ještě jeden levandulový tip, tentokrát Lucie:

Návod Lucie najdete TADY

A levandulový tip Jany:

Návod Jany najdete ZDE

A osvěžující tip Katky (máme totiž dvě Kateřiny):

Recept Katky najdete ZDE

Makový tip Ivanky (máme také dvě Ivany):

Návod Ivanky najdete ZDE

Tohle je pecka! Můžete si pohrát a vyhrát!

V časopise Chuť a styl jsme rozjeli hru, která se jmenuje PRÁZDNÝ TALÍŘ a je to vlastně kreativní záležitost pro všechny, kteří milují jídlo a chtějí ho mít na talíři krásně nastylované.
Ono i obyčejné jídlo může vypadat na talíři krásně, až tak, že se sliny hned sbíhají. A tak se můžete nejen předvést se svým kulinářským uměním a hlavně právě foodstylingem, což je právě to oč tu běží. Tentokrát máme téma LESNÍ PLODY. A cenu, která může dost potěšit: grilovací nádobu Zepter Quadra v hodnotě skoro 13 tisíc korun. Jo, čtete dobře!
Podmínky hry najdete tady: praktickazena.vlasta.cz/recepty/

Cena, která stojí za potěšení ze hry na foodstylistu.

Tak jsem řekl, že je toho dost

Tak jsem řekl "Nikone, tohle nechci, tohle ne!" a odložil jsem ten naprosto nečekaně fungující foťák, o kterém mi v servisu tvrdili, že je to fajn věcička, která skvěle funguje.
Ty stesky už znáte, fotil, kdy chtěl, rychlé snímky za sebou, tak na to jsem mohl zapomenout a slibované vychytávky prostě nefungovaly. Tak jsem se vrátil k Lumixu. Stejný kalibr, lehčí, operativnější. A s Albertem na procházce ho taky hned vyzkoušel.
Alebert se vždycky zastaví u téhle zrcadlící výlohy a sleduje se. Když vytáhnu foťák, tak se otočí jinam a dělá, že jsou zajímavější věci na ulici. Zandám foťák a zase se na sebe mrkne. Jo, sluší mu to pořád.

Málem jsem to stihnul, ale Albert je přece jenom rychlejší, tak to stihnul on – dělá, že se nedívá a dívá někam úplně jinak. Tohle zrcadlení je taková milá malá ranní radost...

Pořád něco

Pořád něco odevzdáváme do tiskárny. Jde to jako na běžícím pásu. Občas nestíháme, a tak ještě, že se můžeme spolehnout na kolegy ve studiu, kteří časopis kompletují do tisku.
Mají trpělivost. My leckdy odřené uši.
Ale nic z toho nesmí být znát na stránkách, které předkládáme čtenářům.
Včera jsme poslali do tisku další speciál, který už si získal své čtenáře – Šikovnou mámu na léto. Vyjde v momentě, kdy budu někde ve vzduchu (ta pochoutka odlétat v pět ráno!) a pak se plácnu k moři, jak to ostatně přiznávám i v Šikovné mámě. Ale než to bude, stihneme ještě poslat ke čtenářům Šikovnou kuchařku s letními recepty.
Takže se rozhlížím, co vlastně budu a nebudu potřebovat na dovolené. To jsou taky příjemné starosti. A že se těším, na to vemte jed :-))

Burger je burger

Do karlínského Peter’s Burger Pubu jsem šel pracovně – na tiskovku. A za dvě hodiny jsem se s námahou zvedl naprosto nacpaný. V hlavní roli byl totiž burger.
Tenhle pub je příjemné místo s majitelem jako hora a filosofií domácího prostředí – takže někdy mají hosté problém poznat, kdo je host a kdo obsluha. "Nechci nic škrobeného," komentoval to majitel. Ono, když máte popadnout 300gramového šťavnatého cvalíka obouruč, pořádně zmáčknout až se objeví šťáva a zakousnout se, tak se škrobené prostředí nějak nehodí :-) Trochu jsem si připadal jako při pokusech začít jíst, znáte to, jak to vypadá. Ale tohle k burgerům patří!

Burger, který vezmete oběma rukama, zmáčknete a jíte. No, zkusil jsem to a pak podle návodu na jídelním lístku zvolil variantu, že vezmete příbor a burger rozkrojíte...Chutný burger jsem zapíjel vanilkovou kolou, místní výroby. Hmmmmm.

Pokud chcete jíst opravdový burger, najděte si na www.tasteofamerika.cz  restauraci, kde od pondělí začíná Festival chutí a ochutnejte Ameriku :-) Je to něco naprosto jiného než do sebe hodíte při rychlém obědě. A pokud nejste v obraze jak se burger jí, na jídelním lístku je návod:

Varianta pro pány je v první řádku, varianta pro dámy ve spodním řádku. Můžu vám zaručit, že i tahle decentnější varianta je docela "nářez" :-) Kdo se kasá, že ta chlapská varianta je brnkačka, ať si to zkusí.

Splácím informační dluh

Mám zpoždění, ale  vím, co se sluší. Takže teď o tom, co jsme si přivezli z Hlinska. Bylo to překvapení, protože naši přátelé takové věci mají rádi a fakt, když jejich syn Jára přitáhnul do hospody krabici, hned mi bylo jasné, že je to něco extra. Bylo. Je!
Tak se na to podívejte. Už jste zažili kaktusový dort, pak martinskou husu a teď tohle. Za vším stojí kouzelnice Alena Málková z Vysočiny. Paní Alenu jsem potkal kratičce letos na masopustu, tom tradičním, žádný fejk, a stihnul jsem jí (tuším)  vystřihnout obdiv. To, co se v krabici objevilo zase patří k zážitkům neskutečným. To posuďte sami:

Sakra, kreativní lidi prostě miluju! Dík Alence, která určitě všechno nastrojila a Alence, která je prostě kouzelnicí!

Držím palce, jako vždycky

Zítra už zase bude na stáncích Praktická žena. Včera večer už mi napsala čtenářka, že se jí líbí. Takže s čím přicházíme na prázdniny? Tady je titul:

Ať se líbí a je vám zase k užitku a inspiraci...

Fotka z pošty od Ivany – kolíčky, které dělali s dětmi v dílničce.

A dopis, který fakt potěšil. Koho taky ne?! Stačí číst:

Vážená redakce - jelikož mám váš časopis předplacený,dostal se mi do rukou už dnes. Jsem z tohoto čísla opravdu unešená, jelikož mám ráda retro styl - moc se mi líbí stránky věnované tomuto období - velmi vydařené. Další nápady které se mi hodí - je tvoření s dětmi i když už jsem s nimi o dílničkách taky dekorace pomocí kolíčků dělala - tyhle nápady se jím budou určitě líbit. Přeji vám hodně nápadů do dalších čísel a hned jak budete mít na stránkách dotazník určitě ho  vyplním a pošlu - příjemné sluníčkové prázdniny přeje vaše čtenářka Ivana

PS. Díky za přání a na oplátku, ale to víte, přejeme všichni z redakce všem čtenářkám (i čtenářům) báječné prázdniny, krásné léto a hodně pohody.

Večeře z Austrálie

Jo, když jsem v té rozpolcené situaci, že kromě Prakticé ženy mám na triku i časopis Chuť a styl, tak si to užívám na obou stranách. Nemusím plést ani háčkovat, ale vaření, to je jiná.
Dnešní večeře:

Kuře s houbami

Podle receptu z Austrálie jsem to měl trochu podlít brandy, nemaje, šoupnul jsem bílé víno. taky dobré.

Chcete to vyzkoušet?

Takže:

lžíce olivového oleje

1 nadrobno nakrájená cibule

400 g hub (já si pomohl skleničkou nakládaných hub)

2 lžičky sladké papriky

2 stroužky česneku jemně nastrouhaného (dal jsem víc)

2 lžičky sladjé papriky

třetinku  šálku brandy (dal jsem deci bílého vína)

200 g smetany (vyberte si, tučná, jako já, nízkotučná, která je doporučená)

dvě hrstě mladého listového špebátu

dvě hrstě širokých nudlí

kuřecí prsa

A jdeme na to:

Rozehřejeme olivový olej v hluboké pánvi, až se olej rozpálí tak tak vhodíme na jemno nakrájenou cibuli. Měla by být dozlatova, pak jsem přidal papriku a česnek a taky víno, míchal až se to začalo vařit.

Další krok: 

Nakrájel jsem kuřecí prso na menší kousky a přial na pánev. Přidal jsem půl šálku studené vody a všše přivedl k varu. Pak jsem snížil teplotu, po sedmi minutách jsem přidal listový oenát. A nechal deset minut dusit.

Zatímco všechno bulalo, uvařil jsem široké nudke,

A pak dal směs na talíř.

Napřed široké nudle, pak směs.

Jo, zkuste si taky pochutnat.

Něco a nic

Slíbil jsem lahůdku z Hlinska, ale uděláme si kulturní vložku. Při myšlence, že se povleču zase s kufrem, který dělá neskutečný kravál a pár věcí by se ještě hodilo do něj dát, ale už to nejde, jsem vyrazil na obhlídku nového zavazadla.
Ne, že by nebyl výběr, ale nedá se vybrat. Snad proto, že jsem to bral jako na celý život. Ale i kdyby, vláčet se k kufrem který se vám nijak moc nelíbí, byť je to věc účelová a po většinu roku bude čekat někde v koutě na svoji příležitost, to prostě není řešení.
Když si do výběru dáte ještě kecat, pak je to peklo.
Jeden má malé kapsy vpředu, takže se do nich nic nevejde. Druhý, podobný, taky nemá objemné kapsy vpředu, ale to přece je jedno, když bude kukfr v letadle v zavazadlovém prostoru. Jeden je jen o málo větší než ten vrzající stařík, to je přede málo a je mi doporučená skříň kam bych si mohl vlézt sám. Nechce se mi tahat skříň. Tak jsem akci normálně skrečoval a nemám nic. To je druhá část titulku.
A cestou centrem jsme narazili u Prašné brány na tohle:

To je něco. Ten nahoře se ani nehne, ten dole taky ne. Jenom takhle sedí a levitují a všichni čumíme jak je to možné. Je to trik! Jo, ale dost dobrý a dost náročný. Představte si, že by jeden z nich kýchnul...

 Pro ty, kteří chtějí přijít blíž a přijít věci na kloub:

Albert jel k babičce a malé shrnutí a taky půjdem spolu do Betléma, dudlajdá...

Už dlouho jsi tam nebyl, řekli mi přátelé, když jsem se zmínil o blogu. A je to fakt hustá pravda. Tak jsem tenhle pátek Holkám v akci na facebooku sdělil:

V pátek jsme odpravili dvojčíslo Praženy do tiskárny, ve středu odešel další cvalík - dvojčíslo Chutě a stylu a v pondělí jsme udělali generální plán na září Praženy, dneska jsme dali do kupy září a říjen Chuti a stylu. A prchám do Hlinska, kde si Albert popovídá se svojí babičkou, teda ona mu dá rychtu, protože babička má rozum a Albert ho teprve dostává a každá lekce dobrá. Takže vypínám sítě, mozek, budu relaxovat.
Vyrazili jsme do Hlinska za přáteli, za babičkou, za klidem a pohodou a za Betlémem, roubenými staveními uprostřed města, samozřejmě chráněnými - tohle se zase tak často nevidí a je dobré to vidět.
Začalo to vesele, protože informační zádrhel málem znamenal, že nemáme, kde relaxovat, zabukovaný pokoj byl obsazený, ale všechno dopadlo dobře a skvěle, takže jsme předali Alberta do péče babičky a jali se relaxovat. Ne, že by zase ten chlapík potřeboval hlídat hodinu co hodinu, ale ta lekce od babičky Elišky musela přijít.

Alberta vyprovází babička Eliška na nádraží... Začínám trochu moc od konce :-) Albert se žene dopředu, Eliška se obezřetně rozhlíží. Jsou přece na přechodu, že jo?!

V tomle penzionu v Betlému, který se jmenuje Betlém jsme byli několikrát, teď je na prodej. Škoda, že mám jenom kasičku a ne kasu :-))

Azyl jsme našili v ubytovacím hostinci svatý Hubert s vtipným a velice dobrým kuchařem Tomášem. Umí skvělý hemenex, ale nejen ten. Takže, když jsme si pochutnali na kančí na šípkové omáčce a zmíněném ranním hemenexu, dohodil nám k obědu jehněčí s česnekem a tymiánem. Nevěděli jsme, co nás čeká...

Kančí a šípková se šesti. Jako ve Slavnostech sněženek... No, fotka nic moc, ale večeře úžasná!

Jehněčí s česnekem a tymiánem a novými bramborami a bramborovými knedlíčky a špenátem a zelím... Na jídelníčku knedlíčky nebyly... "Udělal jsem vám i ty knedlíčky, pochutnáte si," prohodil kuchař, když si šel zkontrolovat, jestli nám opravdicky chutná. Pochutnáníčko! Slibované předčilo očekávání. 

Po takovém obědě se nabízí za krásného dne příjemná procházka, že jo. Tak jsem si zase obešel celý Betlém, i kus Hlinska. Moc příjemné město. S unikátem uprostřed:

Tenhle domek, kde teď sídlí umělecká škola, znáte už mého blogu - na něm jsem demostroval, jak rychle se dokázalo změnit počasí. Ale teď je léto, takže sněžení nepřipadalo v úvahu. Přibylo pódium, protože v Hlinsku to žije...

Ošidil jsem vás, milí čtenáři blogu, o jednu fajnovost. Věnuju jí příští příspěvek, teď už mažeme s Albertem na klasickou ranní procházku (dovolil mi zpoždění) a pak šup do redakce.
Přeji nádherný den.
A těšte se :-)

Já tomu nerozumím

Tak to bylo ve zprávách. Policejní auto zabilo yorkshira, to je tak poloviční stvoření než vestík. Albert má deset kilo! A policie účtuje těm lidem 11 tisíc za poškození policejního auta.
Kdo tady je blázen?
Já to nemám v plánu!
Neslyšel jsem, že by se policie nějak vyrovnala s majiteli pejska, to asi nemá v popisu práce. To policejní auto nejpíše nespěchalo k ničemu akutnímu, jenom přejelo psa. Asi běžná praktika. Policejní auto, nejspíše podle příběhu, který mi televize prezentovala, lze usuzovat, tohle může. I kdyby měli policisté právo přejet jakéhokoli psa na silnici, nechápu, že pětikilový tvor udělá škodu na autě za 11 tisíc. To prostě není možné. A nemělo by být možné, aby někdo takovou škodu vymáhal na pozůstalých. Trochu se bojím, že až mě zabije policejní auto, budou pozůstalí ještě platit za to, že jsem se kvůli střetu s autem Pomáhat a chránit poškodil kapotu auta. Myslím, že bych způsobil větší škodu na tom autě než ten chudák yorkshir. Už se nedivím těm vtipům na policajty.
Fakt jsme všichni v téhle zemi ještě normální?

Dneska jsem se pustil do melounu

Melouny já moc rád. Nejraději mám meloun tak asi jako všichni. Jednoduše ukrojím červený měsíc a zakousnu se. Ale jak napovídají předcházející stránky, jde to i jinak. Tak přidávám recept, který nejspíše překvapí. Grilujeme ledacos, ale meloun? Proč ne?! Hodí se prostě do kategorie velké překvapení, ale když se do něho pustíte a naservírujete přátelům na zahradní party, budete bodovat.

Grilovaný meloun s rukolou

Příprava 15 minut • vaření 15 minut

½ melounu • ¼ šálku balsamikového octa • extra virgin olivový olej • sůl • 2 šálky čerstvé rukoly (omyté a osušené) • 1 šálek kozího sýra • černý pepř (čerstvě mletý)

1 Meloun nakrájíme na plátky o síle asi 2,5 cm a vykrájíme čtverce dužiny o stranách 7 nebo 8 cm. Opatrně špičkou nože zbavíme pecek.

2 Balsamikový ocet nalejeme na malou pánev a přivedeme k varu, stáhneme oheň a při mírné teplotě necháme vařit, aby vznikla konzistence sirupu. Je dobré tvoření sirupu sledovat, aby se ocet příliš nevyvařil a nevytvořila se tuhá hmota. V tom případě stačí tuhý sirup rozpustit přidáním octa a ještě mírně povařit.

3 Grilovací pánev zahřejeme na středním plameni s trochou olivového oleje, vložíme plátky melounu a jemně přelejeme olivovým olejem. Grilujeme asi 2 minuty po každé straně, dokud nebudou rýhy pánve na melounu patrné. Přendáme na talíř s rukolou a posolíme.

4 Na grilované plátky melounu nadrobíme kozí sýr, jemně přestříkneme olivovým olejem (olej v rozprašovači je pro to ideální) a přelijeme balsamikovým sirupem. Nakonec poprášíme čerstvě mletým černým pepřem. Ihned podáváme.

Přistižen při činu. Už jsem ochutnal a je to překvapující a lahodné. Nebojte se balsamikového octa, ta silná chuť se díky sirupu úplně zjemní.

Jo, melouny, to bude silné téma v časopise Chuť a styl, který na stáncích najdete začátkem července.