Finálový zápas

Copak to vleču? Uhodnete? Tu desku jsem vymlátil ze staré komory, kde dělala strop a teď přišla její další životní role. Být pozadím. Osvědčila se. Už brzo uvidíte! Jenom jsme se ze Zuzanou vraceli do redakce ověšeni jako vánoční stromeček a trochu se to pronášelo.

Já jsem poznamenal, že tohle by mohlo čtenářky zajímat, šéfredaktor v akci.

Zuzka vytáhla foťák a cvak. Mám důkaz!

Díky tomu, že jsem vláčel desku do redakce jsme získali v garáži parkovací místo. Takže od tohoto osudného okamžiku nemusíme tahat všechno na focení přes několik bloků (z místa, kde se dá zaparkovat, což bývá často dost daleko od redakce).  Docela mi to vadilo, že nemůžeme mít lepší podmínky až pohár přetekl. A tak jsem si zašel pro řešení. Musel jsem vypadat hodně přesvědčivě. Jen jsem to probral na patřičných místech a získal příslib řešení. Za pět minut už bylo parkování vyřešené. Díky MM. Proč to nešlo dřív, nějak nevím... Ale beru to jako takový malý firemní dárek všem kolegyním v redakci.

Dneska byl den D. Takových máme v měsíci spoustu, ale jeden bývá vždycky výjimečný. Den, kdy posíláme Praktickou ženu do tiskárny. Odpočítávadlo na webu umazává vteřiny, minuty a dny... Jo, osmého už bude stánku! Takže všechno ještě jednou zkontrolovat, zabalit, poslat...

Obvykle týden předtím (ten minulý nám chyběl jeden den, když Václav má státní svátek) jsme měli dost fofr, aby všechno zase klaplo. Ani jsem si tady nešktnul :-(
Ale máme dobrý pocit, že jsme udělali všechno, aby čtenářky časopis bavil a byl také k užitku. A jako vždycky jsme napnutí. Bude se líbit? Tak snad se bude líbit :-)

Zkuste nést takovou věc 750 metrů (to je tuším jako přes celý Václavák).  I 500 stačí!