Po návratu z redakce usednu k počítači, že se teda pochlubím jak jsme to zase všechno zvládli včas a on nefunguje internet. Chvilku na to volá tiskárna. Zpráva je podobná tomu, jako když vám na kole praskne řetěz, selžou brzdy a upadnou obě kola. "Chybí nám poslední stránka," říká paní z tiskárny.
Hm. Cože? Taky jste se už někdy dotkli rozbité probíjející zásuvky. Když vás to nezabije, tak parádně probudí. Že teď píšu znamená druhý případ. Ta poslední stránka prostě zůstala ve studiu. Rychlý telefon.
"Jo, je tady," řekne hlas na druhém konci. "Mám ji poslat?"
"No to bych prosil!"
"Už tam jede."
"Dík!"
Tak snad už dneska je Praktická žena v tiskárně kompletní. Můžu tedy vyrukovat i s touhle fotkou:
 |
| Dvanáctou Praktickou ženu posílám do tiskárny. Ukryté poklady v obálce uvidíte už 8. listopadu. |
Můžu se věnovat nefunkčnímu telefonu a internetu. Moc vlídná paní zjišťuje, že porucha je na centrále. "Technik vyjíždí!" říká mi v šest večer. "Odstranění bude trvat maximálně 30 hodin."
"Cože?!"
"No, to je maximální doba, může to být i dřív."
"Cože?! Centrála je pár stanic tramvají ode mě, co na tom bude trvat třicet hodin?"
"To je maximální doba na opravu, může to být dřív."
"Na jakém čísle si můžu stěžovat?" ptám se dost rozpálený.
"Můžete nám napsat na naše webové stránky..."
"Asi těžko, když mi nefunguje internet..."
"Můžete nám napsat, poslat dopis..."
"Tak já se vypravím do nějaké internetové kavárny, abych si mohl vyřídit pracovní věci a taky vám napsat!"
P.P.S.
Po osmé ráno mi dneska volá technik. Prý je všechno v pořádku, jen prověřuje spojení. Tak je mi ho najednou líto, že na odstranění chyby v centrále pracoval celou noc. Nebo to je jinak?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za reakci :-)